Psychologové přisuzují někdy až hororová slova nejmenších jejich citlivému vnímání světa a neschopnosti rozlišit, kdy je co vhodné říct a co některá slova ve skutečnosti znamenají. Někteří rodiče však ve výrocích svých dětí hledají až nadpřirozené vlivy, třeba vzpomínky na minulé životy. Ať je to jakkoli, některé citace jsou opravdu mrazivé, skoro jako vystřižené z oblíbeného televizního seriálu Věřte, nevěřte. Posuďte sami, pobavte se nad nimi nebo zamyslete...
- Čtyřletý syn mi jednou řekl: Než jsem se narodil tady, měl jsem sestru. Ona a moje maminka jsou teď hodně staré. Když tehdy to auto začalo hořet, zachránily se, ale já ne.
- Malá neteř seděla na gauči a sledovala sama sebe v zrcátku. Ptala jsem se jí na co myslí a ona mi říká: Líbila jsem se sama sobě víc, když jsem měla dlouhé blonďaté vlasy.
- Moje dcera seděla u svého novorozeného bratříčka, upřeně na něj hleděla a pak mi říká: Tatínku, je to příšera, měli bychom se jí zbavit.
- Bratr, kterému tehdy byly tři roky, mi jednou řekl, že se hrozně bojí. Když jsem se ho zeptala čeho se bojí, tak mi řekl: Bojím se těch lidí v zrcadle, protože nemají oči.
- Tříletý syn se zeptal mého manžela, jestli zdědí náš rodinný džíp až manžel zemře. Kam na to ty děti chodí?
- Když byly mému synovi tři roky, tak jsem se s ním mazlila a ptala se ho: Kdopak to je, tenhle brouček? A on mi úplně vážně odpověděl: Jsem dědečkovo svědomí. Vůbec jsem to nemohla pochopit.
- Moje čtyřletá neteř se jednou podívala na svojí maminku a s vážnou tváří řekla: Jsem tvoje nejhorší noční můra. V takovou chvíli nevíte, jestli se máte smát, nebo se nad tím zamyslet.
- Prohlížela jsem si se svým dvouletým synem staré rodinné album a on se mě zeptal na něco ohledně jednoho z mrtvých příbuzných na fotografii. Řekla jsem mu, že odpověď neznám a on na to: A proč se ho nezptáš, když sedí vedle tebe? Strašně jsem se lekla.