Letos je Anička s tátou, to si tedy užije. Taky jsem jí to řekla. Plakala a říkala, že nikam nechce, že chce být se mnou – zvlášť když tady zůstanu tak opuštěná.“ Irena už svou dceru takhle masíruje měsíc. Chce, aby si uvědomila, že bez ní prostě krásné Vánoce mít nebude. Předloni byla pětiletá holčička s tátou, loni s mámou. Teď se má zase na celé svátky stěhovat do jeho nové rodiny. Už teď se bojí. V noci brečí, občas je jí špatně od žaludku. Na rozdíl od kamarádek se na Vánoce ani trochu netěší. To šestiletá Simonka ano, jen se naučila nechávat si to pro sebe. U tatínka bývá dobrá nálada, zato maminka pořád naříká nebo nadává, jak bohaté Vánoce by měly, kdyby si táta nenašel tu druhou.
Jde o dítě, ne o nás
Při rozvodu je to jako v parlamentu – také se porcuje medvěd. Handrkování o majetek nabírá každým dnem na síle a než se partneři dohodnou, nebo je rozsoudí soud, mají toho všichni zúčastnění dost (a leccos by si možná rádi odpustili). Ale jak jde o dítě, jen málokteří z nich dovedou zařadit zpátečku. Krutá bitva se svádí hlavně o Vánoce. Když je dobojováno, syn nebo dcera si vyslechnou své.
„No, k tomu tátovi musíš, nějak to vydržíme.“ „Jen si tam jdi, ale já si zatím vypláču oči.“ „Vidíš, ani o Vánocích spolu nemůžeme být v klidu,“ častujeme potomka smutnými větami, někdy i se slzou v oku. Jde nám (a nejen matkám) o to, aby pochopil, jak moc se kvůli němu obětujeme a jak zkažené svátky budeme mít. Dětská psycholožka Jana Procházková to označuje jako týrání. „Pokud jsou rodiče rozvedeni a je stanoven, nejlépe domluven (což ale bohužel funguje zřídkakdy), styk, zpravidla jsou určeny i vánoční svátky, aby oba rodiče měli možnost být s dítětem o tak významných dnech. A ti by to měli respektovat.“ Když se dospělí rozejdou, děti do toho zpravidla nemají co mluvit. Těch malých se nikdo neptá, co by chtěli, jsou postaveni před hotovou věc. A to platí i o vánočních svátcích. Jak se bude jejich dítě o Vánocích cítit, však mohou maminka a tatínek svými postoji ovlivnit. A dobrý rodič umí podle psycholožky Jany Procházkové dítě „namotivovat“, aby se k tomu druhému těšilo.
Tradice nejsou všechno
Když už nemůžete trávit Štědrý den spolu, udělejte si ho předtím, než odjede. Dítě chce věřit, a tak mu nebude vadit, že bude mít Ježíška dvakrát, zvlášť když mu to dobře vysvětlíte. To jen dospělí řeší, jestli budou nebo nebudou dodrženy tradice. „Vánoce nejsou svátkem jednoho večera,“ míní psycholožka Jana Procházková. „I v rodinách, kde jsou spolu rodiče a děti v hezkých vazbách, se stává, že Štědrý den slaví jindy (např. u lékařů nebo hasičů ve službě) – takže to by neměl být problém.“ I když vám to trhá srdce, protože vás bývalý partner (partnerka) štve, popřejte dítěti, ať si to s tátou (mámou) užije. Jako manžel byl možná „nepoužitelný“, ale jako otec se osvědčil a v očích svého dítěte by měl dobrým otcem zůstat i nadále. A nejdůležitější je, aby se dítě dobře cítilo.
Převzato z časopisu Betynka.