Z čistě medicínského hlediska je ideálním věkem k početí prvního dítěte období mezi čtyřiadvacátým a sedmadvacátým rokem věku. Tedy přesně doba, kdy dokončujeme studia, stavíme se finančně na nohy, řešíme, kde složit hlavu... Navíc ani muži se neženou do otcovství po hlavě. Svým chováním jsme se srovnaly s Němkami, Britkami, Dánkami či Španělkami. Podle statistik v těchto zemích šedesát procent matek, jež otěhotněly v pozdějším věku, tvoří ženy, které mateřství plánovaně odložily kvůli práci, obtížnosti získávání bydlení anebo proto, že dlouho nenacházely vhodného partnera. Ve zbylých procentech se rozpouští prvorodičky, kterým se dříve nepodařilo otěhotnět ze zdravotních důvodů.
Zpěvačka Bára Basiková čekající ve svých šestačtyřiceti letech třetího potomka zastupuje maminky, které se znovu provdaly a chtějí založit rodinu s novým partnerem. Pak tu jsou vícerodičky s mnoha dětmi, třeba Sára Saudková, nebo ženy žijící ve stabilním manželství, kterým už starší děti odrostly. Ať už patříte do jakékoliv skupiny, těhotenství i mateřství si užívejte a na nepřátele vašeho rozhodnutí nehleďte. Nikomu do toho nic není a případná rizika budete snášet pouze vy sama.
Zdraví
Nevýhoda: Největší a oprávněný strašák spadá do sféry zdravotní. S věkem se naše těla – ač se mentálně cítíme na dvacet – opotřebovávají. Bez ohledu na naše pocity si u nás lékař po pětatřicítce automaticky do zdravotní dokumentace vpíše poznámku „rizikové těhotenství“. Starší maminky trpí podle brněnské gynekoložky Radky Martínkové častěji těhotenskou cukrovkou, která vede k předčasnému porodu. Matkám stoupá nepříjemně tlak (trpí hypertenzí), což může signalizovat nepříliš kvalitní práci ledvin. U dětí pořizovaných v pokročilejším věku je vyšší pravděpodobnost vývojových vad (Downův syndrom, onemocnění srdce).
Klady: Nežijeme ve středověku, navíc Česká republika se může chlubit péčí o těhotné na nejlepší evropské úrovni. Riziko narození postiženého dítěte je minimalizováno včasnou diagnózou vrozených vad.
„Moje zkušenost je taková, že starší rodičky bývají většinou velmi zodpovědné, disciplinované a informované,“ komentuje situaci gynekoložka Radka Martínková. Podle ní si svého těhotenství velmi cení, protože vědí, že by už další pokus otěhotnět nemusel vyjít.
Pokud už doma dítě mají, silněji si uvědomují, že jejich život nepatří pouze jim, a tomu přizpůsobují životní styl. Jedí zdravěji, cvičí a váhu si hlídají nikoliv kvůli módě, ale právě kvůli zdraví. „Populace tloustne a mezi lékaři se začíná polemizovat o tom, jestli je těhotenství v ideálním věkovém pásmu vždycky výhra,“ bere si opět slovo lékařka. „Problémem začínají být těhotné obézní ženy. ,Čtyřiadvacítky‘ s nadváhou jsou totiž mnohem rizikovější matkou než štíhlá čtyřicítka. Maminky, které z nějakého důvodu těhotenství odsunuly na později, už většinou svůj způsob stravování i dávku pohybu upravily, protože vědí, že dobrá životospráva ovlivňuje i pravděpodobnost početí. Své hraje i psychika. Už jen proto, že se žena nestresuje, že jí někde něco utíká, si svého těhotenství velmi váží, nebere je jako průšvih, úlet, trest, ale dar. Maminka, která na děťátko čekala delší dobu, přijímá případné obtíže mnohem věcněji než mladší ženy. Ne že by je to fyzicky bolelo méně, ale mají psychiku nastartovanou tak, že to k jinému stavu prostě patří.“
Je ale spravedlivé říci, že i tak lékařka svým klientkám, kterým ještě není třicet a ptají se, jak dlouho mohou mateřství odkládat, doporučuje limit třiatřiceti let.
Výchova
Nevýhoda: Navenek se velmi často zdá, že jsou potomci starších maminek chytřejší a vývojově vpředu před dětmi mladších rodičů. To je dáno tím, že se takové batolátko a předškoláček pohybuje téměř výhradně mezi dospělými nebo staršími kluky a holkami – vrstevníci jeho rodičů mají puberťáky. Dospělejší společnost jej tedy „táhne“ nahoru. Na druhou stranu, pokud mu rodiče nezajistí styk se stejně starými dětmi, může narazit už ve školce. Stejně staří spolužáci ho totiž nudí. Obětí šikany ve školách se velmi často stávají právě děti „starších“ rodičů, protože jsou svým chováním „jiné“ (ale jejich rodiče si to často odmítají připustit).
„V mládí se maminky s výchovou tolik ,nemažou‘, protože si úskalí tolik neuvědomují a nepřipouštejí,“ naráží psycholožka Jana Markvartová na příslovečnou úzkostlivost zralejších matek. Prvorodičky po pětatřicítce jsou samozřejmě poučenější než dvacítky, ale proto se také více bojí. Své dítě nerady půjčují na hlídání, školku berou jako nutné zlo. Podle psycholožky je ale mýtem, že jsou děti starších rodičů rozmazlené. Naopak, matky si tak úzkostně hlídají, aby je zbytečně nezhýčkaly, až to přepísknou na druhou stranu: Bývají velmi náročné na to, aby jejich potomek nebyl sobeček, o všechno se dělil, a takový špunt je pak bezbranný v kolektivu ostatních.
Dalším zádrhelem, o kterém se nemluví, je, že do psychologických poraden chodí podle odbornice procentuálně více hyperaktivních dětí starších matek než těch, co mají maminky mladé. „Navenek to není poznat, ale už trochu cítím, že zatímco mně sil ubývá, jí narůstají!“ zhodnotila svou situaci Kamila Mečířová, která ve třiačtyřiceti letech vedla dcerku do první třídy. Na krocení puberťačky po padesátce raději nemyslí. Pozdější mateřství u ní nevyplynulo z volby, ale ze zdravotních důvodů, a tak když se jí zeptáte přímo, jakou vnímá na tomto faktu výhodu, konstatuje, že možná jen tu materiální.
Nevýhodou dětí maminek rodících po pětatřicítce většinou bývá i to, že zůstanou skutečným nebo „falešným“ jedináčkem. (Za falešné jedináčky psychologové označují děti s výrazně staršími sourozenci.) „Když dospějí, mohou jim rodiče komplikovat i přirozený odlet z hnízda,“ pokračuje psycholožka. „Odcházejte si ve dvaceti od matky a otce s klidem, když jsou v důchodu a eventuálně i nemocní... Dcery zralejších matek si velmi často vybírají i podstatně starší partnery, protože v nich hledají otce, synové zase tíhnou ke starším ženám – z téhož důvodu.“
Klady: „Více než na věku záleží podle mě na vnitřní energii, životním přístupu a pochopitelně i kondičce,“ zmírňuje předchozí tvrzení psycholožka Jana Markvartová. „Aktivní, na sobě pracující čtyřicetiletá máma je pro dítě výrazně přínosnější než z domácího stereotypu otrávená o deset let mladší žena.“ Psycholožka dále vyzdvihuje, že dítě si v pozdějším věku až na výjimky nepořizují ženy s pětadvacetiletými kloučky, ale s muži staršími, než jsou ony samy. Je prokázáno, že děti starších otců bývají nadprůměrně inteligentní. Navíc partnerské vztahy zralejších párů bývají stabilní. Žena neobrací každou korunu, je trpělivější, empatičtější, vyrovnanější. Nemá už pocit, že ji někde něco utíká a přikládá velkou důležitost vzdělání. Na nejkvalitnějších školách studují právě děti narozené rodičům v pozdějším věku. Maminky, které už vychovaly starší sourozence, si navíc nejmladšího „vejškrabečka“ užívají. „Opravdu velmi záleží na vnitřní energii takovéto rodiny.“
Trh práce
Nevýhoda: S narozením potomka uzavírá pracovní kapitolu jménem „jsem časově kdykoliv k dispozici“ každá máma bez ohledu na věk. Návrat po mateřské ve třiceti je ovšem o něco snazší než ve čtyřiceti. Věkový handicap na českém pracovním trhu roli hraje, i když vám to do očí nikdo neřekne. Pokud nepracujete ve firmě, která vám patří, a tudíž si pracovní dobu můžete pružně uzpůsobovat svým mateřským povinnostem, možná se dočkáte dalšího nemilého překvapení. Na zkrácené úvazky, běžné ve vyspělých západních zemích, ani na vděčnost se v Čechách nehraje. Přestože jste předchozích deset let pro zaměstnavatele cedila krev a mateřství kvůli práci téměř propásla, pokud jste nezastávala skutečně významnou funkci, začnete po návratu zase znovu. Tedy když vůbec začnete...
„Zaměstnavatel je ze zákona povinen držet ženě pracovní pozici po dobu mateřské dovolené, tedy 28 týdnů. Ženám bez finančního zázemí v partnerovi, s jinými zdroji příjmů anebo s úzce specializovanou profesí doporučuji návrat neodkládat,“ podotýká pragmaticky personalistka Jaroslava Hromádková.
Klady: Zralejší matky nejsou bezhlavými střelkyněmi, výše zmíněná rizika si velmi dobře uvědomují a dělají „opatření předem“. Nečekají na nemilé překvapení a ptají se zaměstnavatelů přímo, do jaké míry s nimi počítají. Co se týče pomoci v soukromí, nespoléhají jen na babičky, které by pro ně „pracovaly zadarmo“, ale sondují i „ hlídací“ agentury, hledají kvalitní chůvy a připravují se na výdaje s těmito službami spojenými. Navíc od letošního roku se hranice mateřské podpory pro ženy s nadprůměrnými příjmy posunula na 20 000 Kč a na ni právě dosáhnou starší matky s rozběhnutou kariérou.
Moje zkušenost:
Lucie Röslerová (38), Praha
Mít dítě později jsem se nerozhodla, dřív to prostě nevyšlo. Partnera pro život jsem potkala až v pětatřiceti a pak trvalo déle než rok, než jsem otěhotněla. Musela jsem v sobě zase oživit vlastnosti, které jsem kvůli pracovní efektivitě nechala ležet roky ladem. Být racionální, sobecká, nekompromisní, radikální a hypervýkonná není pro početí ideální rozpoložení. Proč, to jsem pochopila až v průběhu mateřství, které semlelo moje postoje a zvyklosti na padrť. Kompromisy, zdravý nadhled a hlavně trpělivost – s tím mám problémy doteď, ale myslím, že ze mě dítě udělalo o kapku lepšího člověka.
Těhotenství bylo krásné období, prožila jsem ho v naprosté pohodě. Strašně jsem se na Vojtu těšila, tolik let se mi po něm stýskalo! Rizika spojená s mým vyšším věkem jsem nevnímala nijak fatálně. Přes námitky gynekologa jsem nešla na odběr plodové vody, prostě jsem věřila, že jsem zdravá, a nechtěla jsem ohrozit dítě. O potratu jsem neuvažovala, takže test neměl smysl. Porod mě ale dokonale překvapil. Byl to nejhorší a nejhezčí zážitek mého života – něco nenapodobitelného. Shon kolem miminka jsem zvládla za velké pomoci mojí maminky, protože jsem po porodu nepřerušila pracovní činnost. Občas mi říkala, že se diví mému klidu, ona byla prý vynervovaná, když si mě přinesla domů. Jenže jí bylo dvaadvacet. V tom mají starší mámy výhodu, jen tak je něco nerozhodí a věří svému úsudku.
Občas se mne někdo zeptá, zda si uvědomuji, kolik mi bude, až syn doroste do puberty. Nemyslím, že je tohle podstatné. Pro mě je důležité, že mám pro Vojtu dobrého tátu a pro sebe dobrého partnera. V době, kdy se kolem hromadně rozpadají vztahy (a trhat jednoho rodiče od dítěte je strašně špatně) je pro mě prioritou, aby nám naše štěstí vydrželo – občas je to fuška, oba s partnerem jsme hodně vytížení. Fakt, že jsem měla dítě v sedmatřiceti, mě netrápí. Užívám si ho naplno, mám materiální zázemí, životní zkušenosti, představu o výchově. Před deseti lety bylo všechno jinak. Každá událost v životě prostě přijde v pravý čas a pak to (alespoň většinou) stojí za to. Osobně si nemyslím, že věk – pokud žena nerodí až daleko po čtyřicítce – je irelevantní faktor. Naopak táta a fungující rodina jako bezpečné zázemí a vzor jsou nejdůležitější, proto jsem se místo biologickými hodinami řídila až okamžikem, kdy jsem potkala tátu svých dětí.