Hlavním projektem občanského sdružení pro-Contact je Projekt adopce afrických dětí na dálku. Tento projekt začal v roce 2005, kdy se mu kmotrem stal herec Jan Kraus. Od té doby bylo již adoptováno 1100 šťastných dětí. V současné těžké době se začíná stále více lidí dostávat na okraj svých finančních možností. To se samozřejmě odráží ve všech sférách. Také adoptivní rodiče, kteří platili dítěti školné, bývají nuceni z finančních důvodů přestat tyto děti podporovat. Pro dítě v Guinei v západní Africe, které zde žije v chudobě a jedinou jeho šancí je právě vzdělání, je tento stav obrovským zklamáním. Přítele - adoptivního rodiče z Evropy – bere jako součást své rodiny a nepochopí, jak je možné, že už nemůže docházet do školy...
Možná i vy přemýšlíte nad tím, že byste rádi pomohli dítěti, které strádá. Nejsou k tomu potřeba horentní sumy, důležité ale je, aby peníze odcházely pravidelně a dítě tak mohlo dostudovat, což mu otevře neobyčejné možnosti a to jen díky vaší nepatrné pomoci. Zde se dozvíte více o dětech, které již byly adoptované, ale jejich „rodiče“ se již o ně nemohou postarat a tak hrozí, že budou muset školní docházku přerušit.
Více o občanském sdružení pro-Contact a Projektu adopce afrických dětí na dálku se dozvíte na www.pro-contact.cz
David Rožek se nedávno sešel se svou adoptivní dcerou, kterou podporuje v jejím středoškolském studiu a rád by jí pomáhal i na vysoké škole. Dívenka má díky několika tisícikorunám ročně před sebou možná úplně jiný život než ten, který by ji čekal, pokud by neměla vzdělání.
Proč jste se rozhodl zapojit do Projektu adopce afrických dětí na dálku? Čím vás právě toto oslovilo?
Prvotním impulsem bylo uvědomění, že na světě jsou také lidé, kterým zásadně změní život i malá pomoc (na naše měřítka), která mnohdy znamená nejen přežití, ale i šanci na nezávislý život. Chtěl jsem dále žít s pocitem, že díky mé pomoci přežívá i někdo jiný, komu se snad i změní budoucnost k lepšímu a svůj život prožije tak nějak hodnotněji.
Jak adopce prakticky probíhá? Kde a jak jste si vybral dítě, které chcete podporovat? Proč jste si vybral právě tuto holčičku?
Na internetových stránkách sdružení je možné vybrat si z mnoha dětí ve dvou městech Guineje. Ke každému dítěti je kromě fotografií přidána také krátká anotace o zájmech, rodinném stavu a okolnostem, které vedly k potřebě pomoci tímto způsobem – tedy adopcí na dálku. Po výběru dítěte jsem obratem obdržel podrobnosti, ve kterých stálo, že si dvakrát ročně budeme dopisovat, na co přesně a jak budou peníze používány a také, že s dopisem mohu poslat i malý dárek.
Holčičku jsem si vybral proto, že je již starší (16) a tudíž je třeba jí o to více udržet ve škole a ochránit ji před rodinnými povinnostmi, které holky v tomto věku v Africe již běžně mají. Chtěl jsem, abychom si mohli smysluplně psát a aby již vnímala plně hloubku a význam této pomoci ve formě vzdělávání, které se jí dostalo. Navíc má ráda fotbal a v tom jsme si podobní… :-)
Jakou částku a jak často jí posíláte?
1750 Kč a to 3krát ročně, tedy celkem 5250 Kč ročně.
Jak dlouho a proč plánujete dívenku podporovat?
Plánuji vydržet, co nejdéle to půjde. Rád bych jí umožnil i vysokoškolské vzdělání, pokud bude její rodina souhlasit. Budu šťastný, pokud ji uvidím, jak se jí v životě daří a dělá, co ji baví, protože to vůbec v jejím regionu není obvyklé.
K čemu jí peníze slouží?
Zejména k úhradě školného, neboť v drtivé většině zemí není provozováno kvalitní státem placené školství, jak jej známe ze zbytku světa. Dále se pak část použije na pořízení a údržbu školní uniformy a základní školní pomůcky a učebnice.
Do Afriky jste se vydal osobně. Co vás vedlo k tomu podniknout tak náročnou cestu?
Hlavním důvodem byla pracovní cesta a tak u samého počátku plánu mne napadlo ji trochu prodloužit a využít tím této jedinečné možnosti, která se naskytla.
Jak dlouho jste se v Africe zdržel? Jaké jsou vaše dojmy z této země?
Pouhý jeden týden přímo v Guineji. Země vůbec není vyspělá turisticky ani infrastrukturou služeb nebo dopravy i ve srovnání s jinými africkými státy a tak je zde mnoho základních věcí, které zdaleka nejsou samozřejmostí jako v naší euroamerické civilizaci. Neexistuje tam prakticky žádná organizovaná služba pro veřejnost, každá rodina je nucena starat se sama o sebe a nespoléhat na druhé. Neexistuje tam veřejná doprava, necestuje se, televize je luxusem, dostupným pro horních 10000 a každý běloch je pro místní mimo hlavní město raritou. Čas v této zemi díky těmto okolnostem plyne pomalu a i díky tomu mají místní spoustu času jen na sebe. Jsou přátelští a váží si i drobností, nebo mezilidských vztahů.
S rodinou, kterou podporujete, jste se osobně sešel. Jak setkání probíhalo?
Měl jsem trochu obavy, abychom nenarazili na zásadní střet kultur. Odlišnosti mezi našimi zvyklostmi a kulturami jsou natolik značné, že je třeba při jakékoliv komunikaci být obezřetní, ale zároveň též počítat naprosto s čímkoliv.
Ze začátku byla znát nejistota na obou stranách a ostych dětí z rodiny, který však postupně mizel. Rodina mi hned v úvodu velice děkovala za mou podporu, bez které by nemohla jejich dcera chodit do školy, ve které se jí tolik líbí. Přijali mne s koordinátory projektu do svého domu, kde jsme pokračovali diskuzí o rodinných poměrech, což je mimochodem v Africe vděčné téma, neboť jejich rodinný život je velice komplikovaný. Pak jsme se pokoušeli hrát hru „člověče nezlob se“, kterou jsem jim jako dar přivezl. Naše komunikace se posunula tak daleko, že jsem se rozhodl pro opakovanou návštěvu druhý den, abychom se mohli s dcerou ještě vidět. Byli jsme spolu plavat v bazénu, kde jsem se ji pokoušel naučit plavat, pak jsem byl na návštěvě ve škole, kde jsem si po uvítání pana ředitele prohlédl všechny prostory a následně zahrál fotbal se třídou na hodině tělocviku.
A na závěr: Komu byste adopci na dálku doporučil a proč?
Doporučil bych jí všem, kteří chtějí na tomto světě pomáhat i jiným a z nějakého důvodu se nemohou osobně přímo zapojit. Tento způsob je stále dost přímý díky kontaktu s příjemcem a může tedy osobně sledovat, jak i malou částkou v našem měřítku lze zásadně zlepšit život jinému člověku. Je to velice složité téma, proč se v Africe mají hůře, ale může za to i naše civilizace a proto, když už jednou člověk má to štěstí a může pomoci, alespoň takto, měl by se zapojit. Podpora vzdělání v této oblasti je jediný způsob, který je na rozdíl od jiných krátkodobých účinný i do budoucna. Jedná se o investici do lepšího života, práce a konkurenceschopnosti lidí, kteří jsou tolik podobní nám, ale nemají jen tolik příležitostí.