Řada maminek, zejména těch úplně nejmenších ratolestí, si teď asi posteskne, že by rodinné večeře dělaly rády, ale je dost těžké skloubit potřeby všech členů rodiny. „Můj manžel se vrací z kanceláře hrozně pozdě, obvykle až kolem půl osmé, kdy náš straší syn Petr už spí a malého právě koupu. Takže u nás pravidelná rodinná večeře přichází v úvahu jen o víkendech, a musím přiznat, že se také málokdy povede skloubit, aby jedli najednou opravdu všichni, stěžuje si Martina Komárková z Přelouče.
To Petra Kindlová z Jindřichova Hradce nevidí na společném stolování nic „světoborného“. „Tak upřímně, my si na společné stolování moc nepotrpíme, obě naše dcery jsou, abych tak řekla, v těžké pubertě, takže se u večeře maximálně tak pohádáme. Navíc během týdne jsme všichni vytížení kvůli práci, studiu i kroužkům, takže každý přijde domů jinak a ohřeje si prostě svou porci z lednice. Společně tak jídáváme jen o víkendech, a ani to ne pravidelně. Dříve mi to vadilo, ale dnes jsem se s tím už smířila.“
Společné jídlo má tradici
Zuzana Vlašicová z Jeseníků si rodinný život bez společných obědů a večeří vůbec nedokáže představit a důsledně k rodinnému stolování vede odmalinka své tři děti: „I já jsem byla v dětství tak vedená. Pamatuji si na hezké chvíle při jídle, kdy jsme se všichni sešli a povídali si, co jsme za ten den zažili. Byly to nezapomenutelné chvíle, které mají pro mne dodnes cenu. Znamenají pro mne známku šťastného dětství a tak je jasné, že bych chtěla, aby si něco podobného pamatovaly jednou i mé děti. Takže u nás neexistuje, že by si každý něco vzal a šel to jíst třeba do pokoje, nebo si dokonce pustil televizi. Každý den se snažíme všichni spolu minimálně snídat. A o víkendech se scházíme u stolu třikrát denně.“
Co rodina, to evidentně jiný názor. Jak to tedy s tím společným stolováním je? Jedná se o v dnešní době přeceňovaný přežitek? Nebo je to opravdu důležitá součást rodinného života a i my tzv. moderní lidé bychom se prostě měli vrátit zpět ke kořenům?
„ To jak odbýváme společné stolování a myslíme si, že není důležité, souvisí s dnešním uspěchaným a podle mne absolutně „antirodinným“ způsobem života. Já osobně považuji společné jídlo u jednoho stolu a další rodinné jídelní rituály za důležité a příjemné okamžiky pro celou rodinu. Děti mají prostě rády předvídatelné situace. Vědomí, že každý den snídají a o víkendu obědvají spolu s rodiči, nebo jednou za rok pomáhají při pečení cukroví, v nich vyvolává pocit rodinné jistoty a bezpečí. Rodiče zase mají šanci pobýt se svými dětmi v uvolněné atmosféře a zeptat se jich na věci, na které jindy není čas. Navíc i hádky nebo neúspěchy ve škole se lépe zvládají u dobrého jídla,“ vysvětluje renomovaný psycholog Jeroným Klimeš.
A souhlasí s ním i další odborník, Radim Opatrný, z psychologicko-pedagogické poradny: „Není čas je nejčastější odpověď, na otázku, proč spolu dnešní rodiny nejedí u jednoho stolu. Ale to je jen výmluva. Já naopak všem rodičům radím zavést denní rituály, mezi které patří hlavně stolování. Děti tak už u snídaně začnou den se svými rodiči, mohou si krátce popovídat, než si každý vyrazí za svým. A rodinná večeře je naprosto nezbytná a měl by se jí účastnit alespoň jeden rodič. Právě u večeře se probere uplynulý den, všichni si spolu povídají a dítě se cítí v klidu a bezpečí.“
Společné jídlo – spokojená rodina
Možná si myslíte, že odborníci vidí běžné rodinné starosti jen svou „vědeckou optikou“. Ovšem stačí se podívat do zemí se silnou rodinnou tradicí a zjistíte, že rady psychologů opravdu nejsou jen odborným výmyslem. Zejména ve státech na jich od české kotliny jako jsou Itálie, Španělsko, Řecko má rodina stále svůj důležitý status. A právě tady jsou naprosto běžné opulentní společné večeře, kdy se potkávají příbuzní napříč generacemi. A nemusí jít vůbec o žádný svátek. Oni se jen potřebují alespoň jednou za den sejít a všechno spolu tak nějak rodinně probrat. Nechtěli byste tenhle hezký zvyk vyzkoušet i u vás?
Jak na to?
Nebojte se, není to nic těžkého. Možná to zpočátku bude trochu náročnější na čas i trpělivost, ale časem si všichni na hezký rituál zvyknete a bez společného jídla se už neobejdete.
Jídlo s rodinou je součástí rodinných vztahů, tak všem doma vzkažte, že je to povinné! Pokud spolu nemůžete jíst denně, vyberte si alespoň jeden den o víkendu, kdy se předpokládá, že všichni členové rodiny budou doma. Rozhodněte se vždy pro jedno jídlo v určitém pravidelném intervalu. Třeba nedělní oběd nebo sobotní večeře.
Vytvořte si svoje vlastní jídelní rituály a tradice. Když uvaříte nějaké jídlo podle své fantazie, které všem chutná, požádejte děti, aby pro něj vymyslely vtipný název. Uvidíte, jak je to bude bavit a napříště se budou těšit třeba na „červené žížalky“ (špagety s rajčatovou omáčkou). Vařte také oblíbená jídla celé vaší rodinky, takhle se bude ke stolu těšit tatínek i děti.
Televize je samozřejmě během jídla zakázaná. Zato mluvit se musí! A pěkně o všem…
Vědci radí: Jezte spolu!
Čas strávený při jídle v rodinném kruhu má podle španělských vědců blahodárný vliv na duševní zdraví mladých lidí. Mladí lidé, kteří jedí doma častěji, mají méně psychických problémů. V nedávném průzkumu, jehož výsledky uveřejnil Journal of Epidemiology and Community Health, došli madridští vědci k závěru: děti, které vyhledávají odbornou pomoc u psychologa či psychiatra, jídávají společně s rodinou v průměru méně než pětkrát týdně. Jejich zdravé protějšky zato obědvají nebo večeří se svými příbuznými za stejnou dobu alespoň šestkrát. I když výsledky španělského průzkumu na nás nelze vztáhnout se vším všudy, vyvolávají řadu úvah na téma společného stolování. Rodinné rituály, mezi nimiž je společné jídlo jistě nejtypičtější, hrají bezpochyby významnou roli a mohou být pro psychické zdraví členů rodiny velmi důležité.
Text: Eliška Zikmundová