Soukromá škola - základ života?

Na úplně první školní den se dětičky obvykle moc těší. My rodiče už o něco méně...
Soukromá škola - základ života?
Kromě toho, že tímto životním krokem přibudou našemu novopečenému školákovi i nám samotným další povinnosti, některé z nás hlodá nejistota, zda naše dítko překračuje ten správný práh.
 
Alžběta (35) je toho příkladem. Její Andulka je šikula, sama se chtěla učit číst a počítat už ve školce. „Do ničeho jsme ji nenutili, ale také jsme její zvídavé otázky nechtěli nechat bez odpovědi,“ vysvětluje Alžběta. Ve školce jim říkali, že jejich dcera je i v jiných dovednostech dál než ostatní děti, a divili se, že Anička nejde do soukromé školy, která si vybírá nadanější žáky. Jenže podle Alžbětiných slov se do jejich rodinného rozpočtu roční školné 28 tisíc už nevejde a navíc by museli dceru do dvacet kilometrů vzdálené školy i domů vozit autem. A to by stálo další peníze a čas, které potřebují rozdělit i dvěma mladším dětem. „Slyšela jsem o té škole samé dobré zprávy, a tak asi poprvé opravdu lituji, že nejsme majetnější. Doufám jen, že Aničku ani ve škole, kam jsme ji nakonec zapsali, neopustí nadšení z učení a že i když je ve třídě s dalšími pětadvaceti dětmi, bude mít paní učitelka čas a sílu odpovědět na (nejen) její nekonečné otázky,“ dodává Alžběta.
 
Základ je základ
Spousta z nás ví, že není nad to, když se škola „povede“. Tedy, když se v ní dítě cítí dobře a těší se do ní nejen v první třídě. Když má její vedení pochopení a vyškolené učitele pro práci se slabšími i nadanějšími žáky. Když nemusíme v páté či deváté třídě shánět doučování, aby náš dosavadní jedničkář měl vůbec šanci zvládnout přijímací test na výběrovou střední školu. Proto také toužíme do takové školy dítě zapsat. Jenže která to je?
 
Soukromá boduje
Už na první pohled jsou mnohé soukromé školy lákavější. Většinou nabízejí individuálnější přístup k žákům, protože jich mají ve třídě zhruba o polovinu méně než ve státní škole. Proto mohou využít i rozmanitější učební metody. Často najímají rodilé mluvčí pro výuku angličtiny a dalších jazyků, s nimiž začínají velmi brzy – mnohde už od první třídy. Rodiče si pochvalují i dobrou komunikaci a spolupráci s takovou školou. Ale všechna tahle nesporná plus mají pro řadu z nás i dvě nepříjemná minus. To první je školné, které se v soukromých základkách pohybuje v řádu tisíců, ale i desetitisíců, za školní rok, a druhé –, místní nedostupnost, protože soukromé základní školy jsou „specialitou“ velkých měst.
 
Zahoďte výčitky
Ale i když nemáte dostatečně tučné prasátko ani třaslavého oslíka nebo nechcete, aby váš prvňák jel denně kvůli lepší škole „světa kraj“, není nic ztraceno. Stejně vždycky do značné míry záleží na samotném kantorovi, zda zájem o školu a vzdělání vůbec dokáže v dítěti vzbudit. A na takového můžete natrefit samozřejmě i ve státní škole. „Prošla jsem několik základek, když pořádaly Dny otevřených dveří. Skoro na všech se mi něco líbilo a něco ne. Jedna soukromá škola dokonce zklamala moje očekávání. Mimo jiné i proto, že tamní učitelé se během hodinové prezentace ani jednou neusmáli, zato několikrát zdůraznili bonus pro své klienty – dokáží zajistit kroužky pro děti až do večerních hodin, protože dobře vědí o velkém pracovním vytížení rodičů,“ vzpomíná Ivana (38), která nakonec vsadila ve státní škole na osobnost milé učitelky, z níž čišela touha pracovat s dětmi a podporovat v nich jejich přirozené projevy i potřebu dozvídat se nové věci.
 
Někdy ke zlepšení podmínek ve škole stačí i výraznější aktivita rodičů. Tak se nebojte více se zajímat o tamní dění, spojit se s ostatními rodiči a iniciovat změny k lepšímu, případně nabídnout pomoc. Možná půjde jen o dílčí úspěch, možná narazíte, ale za pokus to stojí, znáte to – líná huba...
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Škola za školou
Bojíte se, že k prasknutí nabitá třída dětmi s rozdílnými předpoklady povede spíš k pomalejším postupům v učení a k omezování rozvoje vašeho potomka? Pak je na vás, abyste tak trochu učitele „zasuplovali“, společně s dítětem našli odpovědi na otázky, na něž se ve škole nedostalo, a podpořili tak dítko ve zvídavosti. „Vzdělání dítě nedostává pouze ve škole. Mnoho informací může získat v televizi, na internetu, v knihovně,“ připomíná dětský psycholog Václav Mertin.
 
„Je však třeba, aby se dítěti dostalo přiměřeného množství podnětů i příležitostí a současně aby někdo dítě při vzdělávání podpořil a orientoval.“ Leccos mu můžete vynahradit i nasměrováním na přínosné kroužky a sporty. Ale nezapomeňte, že i u nich záleží na dospělákovi, který se bude dítěti věnovat. Tak jako může nekvalitní učitel za jeden rok svého působení „napáchat“ škody, které v žákovi zůstanou i několik let, tak i dobrý odborník, ale špatný psycholog a pedagog ve volnočasových aktivitách může vašemu dítěti motivaci i elán vzít. Naštěstí nejvíc táhnou osobní příklady takže, je-li u vás doma běžné zajímat se o dění kolem sebe, věnovat se koníčkům i četbě a sebevzdělávat se, pak nemusíte mít o rozvoj dítěte strach i přesto, že nebude chodit do školy, která by se vám líbila nejvíc. Po páté, sedmé a samozřejmě deváté třídě třeba budete mít víc možností dostat dítě na vybranou střední školu. Koneckonců jeden z nejúspěšnějších lidí světa – Bill Gates – se k počítači a k učení programování dostal poprvé až na exkluzivní soukromé střední škole, kam přestoupil po dokončení šesté třídy základní školy.
 
Co na to dětský psycholog
 
Proč to řešit?
Možná vás napadne: Nedělá se z výběru školy zbytečný problém a nejde při zápisu do soukromé jen o módu a společenskou prestiž? Není zbytečné, nebo dokonce škodlivé dítě už od začátku „tlačit“ do náročného prostředí výběrové školy a učit ho cizí jazyk, když ještě pořádně neumí ani svůj mateřský? Nesebereme mu tím kus bezstarostného dětství a má vůbec smysl riskovat rodinné jmění, když ani není jisté, že potomek bude studijní typ? Vězte, že vybrat co možná nejlepší základní školu, tedy připravit dítěti dobrý start a přístup k dalšímu vzdělání (nebo se o to alespoň pokusit), zato stojí. Odborníci na dětské dušičky to potvrzují a psycholog Václav Mertin vysvětluje: Vzhledem k tomu, že školním vzděláváním tráví dítě hodně času, jeho význam je stále značný. Rodiče by proto výběru školy a tlaku na kvalitní vzdělání měli věnovat energii a čas.
 
Pro rozvoj vzdělanosti je zcela nezbytný individuální přístup ke každému žákovi. Nicméně v podmínkách běžného základního školství lze zatím tento přístup uskutečňovat jen ve velmi omezené míře. Pokud rodič hledá výraznější individualizaci, obrací se k alternativnímu nebo k soukromému školství. Tím vůbec není řečeno, že jde o školy obecně lepší, ale snaží se lépe vyhovět specifickým požadavkům rodičů a dítěte. Zejména u malých dětí je závislost výkonu na dobrých podmínkách vysoká. Jestliže je v první třídě dvacet devět žáčků, pro některé děti se výrazně snižuje pravděpodobnost, že zvládnou potřebné učivo. Ke stejnému problému může dojít, když se dítě setkává s nekvalifikovaným učitelem nebo když se učitelé během roku několikrát vystřídají.
 
Myšlenka „prodlouženého dětství“ vychází z tradičního striktního oddělení hry a učení, volného času a povinností. Jenže tato představa je falešná. Malé dítě se totiž chce učit, chce poznávat, objevovat. Nasává informace i dovednosti jako houba. Zároveň si chce hrát. Nicméně když je pro ně nějaká činnost hra, tak mu je skoro jedno, jestli jde o písek nebo písmenka. Když se tedy propojí obě oblasti, tak si dítě pěkně hraje, a přitom se učí.
 
V dnešní době je důležité, aby se dítě začalo učit cizí jazyk brzy. Jde totiž o to, aby zvládlo alespoň jeden cizí jazyk na úrovni blížící se rodilému mluvčímu. Z tohoto hlediska hraje každý rok roli. Ukazují to děti vyrůstající v bilingvních rodinách, které zvládnou oba jazyky zcela přirozeně. A k přetěžování nikdy nedochází samotnou výukou, ale pouze mírou zátěže i formou výuky. Tedy pokud budeme dítě učit přirozeně a hravým způsobem a současně budeme respektovat jeho potřeby, nezpůsobíme brzkou výukou cizího jazyka žádné škody.
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články