Sladké odměny: Opatrně s nimi!

Sladkosti milují snad všechny děti. A my dospělí jim je tak rádi dáváme. Aby ne. S pusinkou upatlanou od čokolády vypadají naše zlatíčka tak roztomile. 
Sladké odměny: Opatrně s nimi!

Jenže pokud jsou cukrátka v jejich jídelníčku na denním pořádku, mohou být později příčinou zdravotních problémů včetně obezity. Snad ještě horším prohřeškem však je, když dáváme dětem sladkosti jako odměnu za něco. A je jedno, jestli se jedná o uklizený pokojíček nebo brokolici snědenou k večeři.

Patří sladkosti do života?
„Čokoláda by neměla patřit do každodenního jídelníčku malých dětí,“ říká psycholožka PhDr. Dana Hajná a dodává: „Určitě by ale také neměla být zakázanou pochutinou, protože o to více o ni bude dítě usilovat. Platí zde pravidlo ‚všeho s mírou‘. Každopádně by rodiče měli být příkladem pro děti – nejí-li sami čokoládu, je v pořádku, že ji nedávají ani dítěti. Pokud ale sami občas rádi mlsají, mohou mít pochopení pro to, že sladkosti do života patří. Lze vybírat sladkosti z kvalitních surovin a užívat si je třeba při společných rodinných oslavách.“

Zdravé mlsání
Častá otázka rodičů zní, kdy mají dítěti poprvé dát nějakou tu sladkost. Samozřejmě je to na vás, ale rozhodně byste se měli snažit, aby zhruba do tří let znalo dítě pouze zdravější varianty sladkostí. Mluvíme zde o přesnídávkách, ovoci, jogurtech a sladkých kaších – pokud možno bez nadměrného obsahu cukru. Naše chuťové pohárky by sice už v dětství měly poznat všechny chutě, ale zvyknou-li si na přeslazené potraviny, je jasné, že jim později ty méně sladké stačit nebudou. Kdežto bude-li pro dítě sladkou odměnou kus jablka, banánu či pomeranče, možná pro něj pak bude čokoláda až moc sladká.

Zdravé, či lépe řečeno zdravější, zásady používejte i při doslazování. Do čaje, jogurtu nebo kaše nepatří cukr, ale med, který má navíc, používáme-li ho v rozumné míře, i pozitivní vliv na zdraví. Pokud neodoláte, abyste ratolesti dopřáli nějakou tu dobrotu, volte kvalitní čokolády s co nejvyšším obsahem kakaa, sušené ovoce místo bonbonů a odlehčené dorty, tedy spíše tvarohové než šlehačkové a spíše s ovocem a želatinou než s hutnými krémy. Rozhodně by mělo platit, že sladkost je něco výjimečného, zpestření, nikoli úplatek nebo odměna.

Výchova převlečená za čokoládu
Kdo z rodičů by to neznal. Dítě se s umučeným výrazem šťourá v obědě. Kuřecí maso s brokolicí mu evidentně nechutná. „Když to spapáš, dostaneš po obědě bonbon,“ smlouváme s potomkem ve snaze dostat do něj aspoň trochu jídla. Prokletá věta „když to uděláš, dostaneš něco dobrého“ bývá v mnoha rodinách prakticky na denním pořádku. Je to správné? „Odměňování sladkostmi patří mezi časté zlozvyky dospělých. Sladkostmi dospělí nahrazují z vlastní pohodlnosti to, co by vlastně děti potřebovaly více – pochvalu, uznání a pozornost.

Nadměrné odměňování sladkostmi tak může v pozdějším věku vést k vytvoření zlozvyku, že je třeba se odměňovat jídlem, což v dlouhodobém hledisku může vést ke vzniku obezity,“ říká psycholožka PhDr. Dana Hajná. Ale pozor, ani extrém, kdy dítě v podstatě netuší, co to je čokoláda či tvarohová buchta, a jen se ve školce dívá, jak si jiné děti pochutnávají, není správný. I v tomto případě platí, že nejlepší je zlatá střední cesta.

Jak děti motivovat?
Sladkosti by se neměly stát obchodním artiklem mezi námi a dětmi. Odměny mohou být sladké, i když neobsahují žádný cukr, kakao nebo marmeládu. Místo čokoládky mu můžete slíbit, že když si uklidí pokoj, zahrajete si spolu jeho oblíbenou hru. Nebo zaveďte bodový systém a za určitý počet bodů vyrazte do akvaparku nebo na výlet. Fantazii se meze nekladou.

Myslete na zdraví!
Čokolády, dorty, sušenky nejsou jen zdrojem jednoduchých sacharidů, ale i nezdravých tuků. A co se týká prospěšných živin, není to žádná sláva. Sečteno a podtrženo – cukry stojí za kazivostí zubů, v kombinaci s tuky udělají z dítěte cvalíka a pak obézního dospělého se zvýšeným krevním tlakem, cholesterolem a oslabenou imunitou. Bílý cukr navíc může způsobit hyperaktivitu, úzkost, poruchy koncentrace. Výzkumy z posledních let prokázaly, že stojí i za zvýšenou dětskou agresivitou. Jedním z největších strašáků je však obezita. Děti mlsají, ale přijaté kalorie nespalují žádným nebo minimálním pohybem. Kromě zdravotních komplikací, jež obezitu provázejí, je zde i další faktor: obézní děti se hůře zapojují do kolektivu a později mohou trpět i depresemi. 

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře