Skutečný hrdina: S vozíčkem okolo světa

Dvaačtyřicetiletý Jiří Mára z Přerova opustil před několika lety své zaměstnání. Nechtěl totiž nemocného syna vídat jen ráno a večer. Naložil Jirku i s invalidním vozíkem do letadla, aby mu splnil jeho cestovatelské touhy a sny. A aby společně všem ukázali, že nic není nemožné.
Skutečný hrdina: S vozíčkem okolo světa
Proč jste si jako cíl první společné cesty se synem vybrali Nový Zéland?
Především proto, že já sám už jsem předtím na Zélandu byl. Tři měsíce jsem tam studoval angličtinu. Jednoho dne jsem si totiž uvědomil, že bych chtěl žít svůj život jinak, a odmítl kariérní postup v práci. Rodinná rada mi schválila rozhodnutí odjet na studijní pobyt do zahraničí, který se posléze stal koncem jedné mé životní etapy a začátkem etapy nové.
 
Jak se ty etapy od sebe liší?
Ty zkušenosti mě posunuly kupředu a se mnou celou mou rodinu. I když je pravda, že ještě po návratu z Nového Zélandu jsem přesně nevěděl, co chci dělat. V práci jsem už před odjezdem dal výpověď. Ale přišlo to samo, jako většina rozhodujících věcí v životě. Kamarádi se mě stále vyptávali na zážitky a zajímavosti z cest, chtěli vidět fotografie… Tak jsem se rozhodl napsat cestopisnou knihu. A jejím prodejem vydělat na důležitý rehabilitační přístroj pro Jirku. Povedlo se.
 
Klepněte pro větší obrázek
 
Jak dlouho jste pro knihu hledal vydavatele?
Vlastně jsem žádné vydavatelství ani nehledal, protože jsem si uvědomoval, že cestopisných knih vychází hodně a mé jméno je neznámé. Tak jsem knihu vydal vlastním nákladem, pět tisíc výtisků. Byla to dřina, protože jsem se rozhodl knihu i sám distribuovat. Ale mě to baví. O tom svědčí i skutečnost, že jsem v loňském roce napsal pokračování – tentokrát o tom, jak jsem cestoval po Novém Zélandu i se synem a jeho invalidním vozíkem. A právě dokončuji třetí knihu, protože letos jsme se s Jirkou vydali za studiem španělštiny do Ekvádoru.
 
Takže cestování je koníček, který po vás syn zdědil?
Rozhodně. Jirka nevynechá jediný cestopisný pořad v televizi, doma má spoustu encyklopedií… Proto jsme se s rodinou před dvěma lety usnesli, že mu k jeho patnáctým narozeninám věnujeme právě ten výlet na Zéland. Zvládl to perfektně, strávili jsme tam šest týdnů včetně Vánoc a Silvestra. Jirka je dost možná jediný český vozíčkář, který procestoval křížem krážem oba ostrovy Nového Zélandu. Nikdy předtím jsem ho neviděl šťastnějšího.
 
Klepněte pro větší obrázekJe hodně obtížné cestovat s vozíčkářem letadlem?
Právě naopak, je to snazší. V letadle máme absolutní přednost, nastupujeme první a vystupujeme poslední. A při přestupu se nemusíme strachovat, že nám uletí další spoj, protože je nám vždy přidělen letištní asistent. Vozík sice musíme uložit do zavazadlového prostoru, ale místo něj má Jirka speciální letištní vozík, který projede uličkou mezi sedadly v letadle.
 
A mimo letiště?
V našem případě vlastně bylo pouze nutné, aby se mnou a Jirkou jel ještě jeden člověk. Když totiž potřebujete v pralese vozík se synem kousek přenést, jsou k tomu třeba dva. Na Novém Zélandu s námi proto byl můj kamarád a v Ekvádoru manželka. Po dvou týdnech studia španělštiny v hlavním městě jsme strávili týden v amazonském pralese. Tam jsme dělali výpravy na lodičkách, pěšky, a když to bylo nutné, tak i s Jirkou na zádech.
 
Takže k přednáškám o Novém Zélandu, s nimiž jezdíte po republice, přibude i Ekvádor?
Určitě, už jsme o něm asi třikrát přednášeli. Promítáme fotografie na plátno, pouštíme dokumentární záběry, které jsme pořídili, vyprávíme o lidech, našich zážitcích i geografii… Manželka a Jirka mě často doprovází. Prostřednictvím přednášek se snažíme motivovat lidi se zdravotním postižením, že si mohou splnit svůj sen, ať je jakýkoli – jen je nutné hodně chtít.
 
Má Jirka kamarády svého věku?
Na základní škole je měl. Ale dnes je jeho kamarádem rodina. Rodiče, sestra, babičky, děda, strýc, teta… A také moji a manželčini kamarádi. Žijeme jinak než ostatní.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Není vaší dceři líto, že s Jirkou cestujete a ona zůstává doma?
Není a jsem na to velmi pyšný. Monika přeje svému bráchovi jen to nejlepší a cestování by mu nikdy nezáviděla. Ale věřím, že se nám jednou podaří uskutečnit exotickou cestu společně.
 
Jaké jsou prognózy lékařů, co se týče Jirkova zdravotního stavu?
Svalová dystrofie je zatím neléčitelnou nemocí, ale my se naděje nevzdáváme, vždyť pokrok jde pořád kupředu. Snažíme se bojovat po svém a prožívat život optimisticky. Věříme, že stále dobrá nálada a pozitivní psychika jsou tím pravým lékem. Jirka je v tomto směru vzorem i pro mnoho zdravých lidí a má pořád dobrou náladu.
 
Text: Lucie Truhelková-Hášová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře