Občas ve škole přestane dětem jít učení samo od sebe tak, jak má. Obzvlášť v pololetí anebo na konci školního roku máte pocit, že je možné pro dobré školní výsledky udělat více.
Anička byla jedničkářka, o které maminka pomalu nevěděla, že má domácí úkoly. Až do pololetního vysvědčení ve třetí třídě. Najednou bylo všechno jinak: nosila poznámky v sešitě, že nechápe slovní úlohy, zapamatovat si vyjmenovaná slova už chtělo učení. Začala nosit domů horší známky. Mamince bylo jasné, že se musí něco udělat. Stejně starý Jirka začal nosit domů od paní učitelky poznámky: musí více procvičovat, učíte se s ním doma?
Zajímavé učení
Obě děti mají jedno společné: zhoršený prospěch. A podle učitelek by se mohly a měly zlepšit. Anička se bude muset doma začít učit a připravovat s maminkou na školu. Jirkova maminka namítá: ale my se učíme a hodně. Pak se možná učí špatně. Pokud chcete docílit pozitivní změny, děti se musí učit s chutí a efektivně. Co to v praxi znamená? Pokud se s dítětem budete dlouho učit, bez kýžených výsledků, pak je asi příčina v neefektivním drilování učiva. A pozitivní změna se nedostaví. Dítě už pak ani nemá chuť se zlepšit a ztrácí motivaci, chuť se učit, jeho sebevědomí je podlomené. Váš nejdůležitější úkol je přesvědčit dítě, že učení je zajímavé, protože se dozví spoustu zajímavých věcí. Pokud v něm vzbudíte pocit, že se musí učit, jen aby mělo dobré známky, dostanete jej pod velký výkonnostní tlak. Ten vyvolá strach a následně stres. Tím dojde k blokaci schopnosti učit se. Motivace dítěte je zcela pryč.
Svůj podíl viny může mít i škola. Učitelé by neměli dávat dítěti najevo, že je špatné, že učení nezvládá. Dítě naopak od učitelů, ale hlavně od rodičů potřebuje cítit, že je dobré, že vše zvládne. Potřebuje pochvalu, povzbuzení. Důležité je i to, jak hovoříte o škole. Pokud budete špatně mluvit o učení, o škole, o učitelce, dítě váš vztah k učení vycítí a z poznámek o zbytečnosti učení dojde k pocitu, že učit se, a natož se zlepšit, nemá vůbec žádný smysl. Rovněž tak není vhodné vypěstovat v dítěti pocit, že se učí jen a jen pro známky, a pokud je bude mít dobré, teprve pak si zaslouží vaši rodičovskou lásku. Známky nesmí být jediným motivem učení, ale má jím být zájem dozvědět se něco nového, poznávat.
Pokud chcete, aby se dítě zlepšilo, musíte ho jednoznačně povzbuzovat, pomáhat mu, podporovat ho. Pomoc nespočívá v příkazech, trestech, ultimátech, nekonečných hodinách úkolů a učení. Lepší je sednout si k učení a navodit klidnou atmosféru. Učení musí být krátké, zajímavé, názorné. Žádné nekonečné drilování učiva! Pokud máte docílit změny, učení musí být efektivní, prostřídané aktivním odpočinkem, další zajímavou činností. V řadě rodin se osvědčila změna denního rytmu. Po škole nejprve proběhnutí venku a pak teprve učení. Ale často to musí být i tak, že čím je učení méně, tím lépe si je dítě osvojí.
Pomůže doučování
Jednou z možností, jak zlepšit známky, je doučování. Můžete hledat pomoc u třídní učitelky, která zná někoho, kdo by dítě vhodně doučoval, můžete sami hledat mezi studenty a bývalými učiteli. Anebo se spolehnout na vlastní zdroje. Ale pamatujte, že vyučovat vlastní dítě je složité, protože jste zatíženi emocionálními vztahy. Podle dětského psychologa PhDr.V. Mertina jsou ale naopak rodiče prvními a nejvýznamnějšími učiteli svých dětí. Škola a učení se bez pomoci rodičů neobejde. Doučování ale ztrácí smysl, pokud jej rodiče volí jako něco navíc ve volném čase dítěte. Aby se dítě odpoledne nenudilo, každý den jeden koníček a k tomu se bude ještě smysluplně učit formou doučování. Takové řešení volí většinou ti rodiče, kteří dítěti vštěpují od začátku školní docházky, že jde vždy jen o prospěch, protože když se bude dobře učit, mít dobré výsledky, bude se mít v životě lépe, bude mít lépe placené zaměstnání… Rodiče, kteří chtějí dětem vyplnit všechen volný čas, mohou chápat doučování mylně jako variantu koníčků. Například v Německu každý čtvrtý doučovaný žák nemá výrazné prospěchové potíže, je doučován pouze „preventivně“.
Pamatujte si, když chcete s dítětem v učení dosáhnout pozitivních výsledků, musíte dbát na několik pravidel:
Kvalita je více než kvantita. Spíše krátké bloky učení zajímavě podaného učení s fázemi odpočinku přinesou pozitivní efekt.
Názornost. Aby dítě látku pochopilo, nesmí opakovat fráze, musí rozumět tomu, co mu říkáte.
Pravidelnost. Každý den stačí chvilka. Ale i když dítě nemá zrovna úkoly, učíte se s ním? Zopakujete si s ním třeba anglická slovíčka – třeba formou konverzace během dne? Žádné drilování, nejlepší a základní školou je škola života.
Pomoc. Dítě, které se má zlepšit, nenechávejte při učení samotné. Učte se s ním. Předjímejte chyby, nenásilně dítě doveďte ke správnému řešení, nebuďte policajty, kteří dítě nachytají při chybě, spíše mu pomáhejte – neznamená to dělat úkoly za něj, ale při učení mu včas podejte pomocnou ruku.
Zájem vede pozornost. Obdobně tuto myšlenku formuloval J. A. Komenský. Bez zajímavě připraveného a přijatelného učení se dítě soustředit nebude.
Sebedůvěra. Podpořte sebedůvěru dítěte, ať má chuť se zlepšit a vyrovnat se s tím, že se mu právě teď ve škole nedařilo. Dítě je takové, jak jej vnímáte. Pokud budete dítě vnímat jako šikovné a dobré, stane se takovým, protože si bude věřit.. Pokud mu budete opakovat, že je neschopné, nemožné, hloupé, špatné, skutečně bude brzy „neschopné“.
Výhrůžky ne! Se zákazy, příkazy, tresty anebo výhrůžkami daleko nedojdete. Dítě musí být pozitivně motivované ke změně. Musí opravdu samo chtít, jinak se lépe učit nebude. Ani trest je nedonutí. Trest zastavuje, naopak pochvala pomáhá.
Zpětná vazba. Pokud dítě nepochválíte za snahu, nezlepší se.
Zkuste ocenit i tu nejmenší snahu.
Kde hledat pomoc
Nejčastěji hledáme pomoc odborníka, pokud se dítěti zhorší výrazně prospěch, jsou s ním ve škole problémy jak výukové, tak výchovné, přestupuje na jinou školu, volí si vyšší školu. Pomoc odborníka hledáme i tehdy, když s dítětem máme sami výchovné anebo rodinné problémy.
V případech, kdy cítíme, že problém sami bez pomoci nezvládneme. V České republice je dostatečně široká síť pedagogicko-psychologických poraden, pomoc můžete hledat i u soukromých dětských psychologů, v některých školách. Za psychologem je dobré jít, pokud jsou rodiče (i učitelé) znepokojení. Pokud se chcete jen zeptat, je vhodné nejdříve navštívit odborníka zatím bez dítěte. Ten pak může navrhnout jednorázovou konzultaci anebo pro dítě podrobné psychologické vyšetření či terapii. První konzultace trvá zhruba jednu i dvě hodiny. Dítě může u psychologa absolvovat test inteligence, test rodinných vztahů, zájmový dotazník, může číst, kreslit, psát, počítat, psycholog si s ním povídá. Pak teprve si přizve k pohovoru rodiče.
Jsou známky tak zlé?
V řadě rodin je bohužel větší napětí nad dvojkami než nad čtyřkami. Pokud dítě trvale nosí domů ze školy špatné známky, čtyřky, trojky, pětky, rodiče to vezmou na vědomí a dokáží své dítě pochválit i za trojku. Mnohem hůře jsou na tom děti, které stále dostávají ve škole jedničky a najednou domů přinesou jednu či dvě dvojky. Ty se ocitají pod obrovským tlakem rodičů, kteří jsou zaměřeni na výkon a očekávají úspěch. Mezi touto skupinou dětí je také více těch, které volají na krizové linky, případně se uchylují k pokusům o sebepoškození.
Všichni nejsou jedničkáři
Takzvaná inteligence je mezi lidmi rozvržena podle Gausovy křivky. Vyplývá z ní velký průměrný střed s dětmi i lehce nadprůměrnými i lehce podprůměrnými. Malý zbytek dětí je vysoce nadprůměrných a na druhé straně hluboce podprůměrných. Je tedy zřejmé, že všechny děti se nemohou učit stejně dobře a stejně rychle. Národ jedničkářů není možný. Podle statistik je u nás asi pětina dětí, které na základní školu stačí, ale nestačí na jedničky nebo dvojky, ale jen na trojky a čtyřky, a to s největším úsilím. Právě tyto děti jsou vystaveny velkému stresu. Mezi nimi pak nejvíce stresu zažívají děti uzavřené a citlivé, které trpí úzkostmi z každého školního dne.
Doučování
- hledejte, pokud vaše dítě zameškalo delší dobu ve škole
- potřebuje dohnat látku, protože půjde na jinou školu
- dítě se zhoršilo a nejste schopni mu sami pomoci
- nemá smysl jako výplň volného času
- nemá smysl, kdyby dítě neúměrně přetěžovalo
- když hledáte někoho na doučování, obracejte se na studenty pedagogiky anebo bývalé učitele
- za doučování zaplatíte 60, ale i 200 korun za hodinu