Dobrodružné objevování světa z pohledu „dvojnožce“ je spojeno s překonáváním překážek. Dítě se bude muset naučit chodit v různém terénu, překonávat schody, nerovné plochy, objeví kouzlo běhání a skákání. A my rodiče musíme být připraveni kdykoli pomoci. Jak na to?
„Každé dítě je jiné. Některé začne chodit a běhat dříve, jiné o pár měsíců později. Je to dáno vývojem centrálního nervového systému, který je zodpovědný za kvalitu prováděných pohybů. My to nijak zásadně ovlivnit ani urychlit nemůžeme. Teprve ve chvíli, kdy je mozek vyzrálý, tělo udělá ty správné pohyby už spontánně a automaticky,“ říká fyzioterapeutka Pavla Vaněčková. Něco ale přece jen udělat lze. Děti se učí napodobováním, takže naším úkolem je dětem různé dovednosti ukazovat, podporovat je a motivovat.
Od krůčků ke skákání
Pomyslným odrazovým můstkem k dalšímu rozvoji tělesných dovedností je chůze. Nejprve je vratká, dítě dává nožičky daleko od sebe a má rozpažené ruce, aby vůbec udrželo rovnováhu. Postupně získá malý chodec větší jistotu, naučí se pracovat s těžištěm těla, pohyby se zkoordinují a kroky postupně naberou na rychlosti. Než se nadějeme, potomek běhá, což z naší strany žádnou zvláštní pomoc nevyžaduje. Musíme být spíš ve střehu a dávat pozor na bezpečnost. Běžecký styl ale přijde až kolem druhého roku.
Velkým objevem, který přinese vašemu batolátku do života další radost, je skákání. Některé děti dlouho jenom pérují v kolínkách. Už už to vypadá, že by chtěly povyskočit, ale pořád jako by nevěděly, jak na to. Nechte je přeskočit třeba provázek položený na zemi nebo skočit do položené obruče. Na procházce přeskočte škvíru v chodníku, skočte z obrubníku, schodu nebo nižší zídky. Zpočátku to nebude skákání snožmo, jedna noha půjde při odrazu i dopadu rychleji a druhá se jakoby přisune. Dítě to bude zkoušet znovu a znovu, až se to jednou povede. Důležité je vše pořád dokola názorně a trpělivě ukazovat a nechat dětem prostor a čas, aby mohly nové dovednosti zdokonalovat. Pro nácvik skákání můžete využít i trampolínu. Dítě chyťte za obě ruce a nechte ho, ať se zkusí rozhoupat a třeba i povyskočit.
Schody se musí „osahat“
Schody znamenají pro batole překážku, kterou se musí naučit zdolávat postupně. Nejprve je nechte, ať si schody „osahá“. Většinou to vypadá tak, že i když ke stupínkům batole dojde, zastaví se hned před prvním a spustí se na všechny čtyři. Ještě si totiž není jisté svou rovnováhou, protože neumí stát na jedné noze. Po schodišti tedy nejprve poleze po čtyřech. Možná se otočí a nebude chtít ve výpravě pokračovat. Nenuťte ho. Teprve až se samo rozhodne, že má chuť schody pokořit, a zkusí to „po dvou“, buďte připraveni pomoci. V té chvíli je můžete chytit za ruku a druhou ho nechat, ať se přidržuje zábradlí nebo zdi. Určitou dobu pak chůze vypadá tak, že dítě dává dopředu jednu nohu a druhá udělá pouze přísun. Trénujte spolu, kdykoli bude dítě chtít.
Pro některá batolata jsou schody doslova magnetem a jejich slézání považují za velké dobrodružství. Střídat nožičky se dítě naučí zhruba ve 2,5 až ve 3 letech. Trénovat můžete i tak, že dítě slovně povedete. Říkejte nahlas a důrazně, že jde levá noha a pak pravá noha, a dělejte kroky spolu. Cesta ze schodů je také dobrodružná a vyžaduje stejné učení a trénink. Velmi důležité je, aby dítě cítilo oporu a jistotu v nás rodičích. Musí si být jisté, že ho nenecháme spadnout.
Zadečkem napřed!
Dětem musíme dát prostor a umožnit jim, aby mohly běhat a zdolávat nejrůznější překážky. Nesmíme ale podcenit jejich bezpečnost. Souvisí s tím i úprava prostoru, v němž se dítě pohybuje. Pozor na ostré hrany, elektrické zásuvky, otevřené police... Za malým objevitelem musíte být stále jako stín. Snadno někam vyleze a třeba nebude umět slézt zpátky. „Učte dítě co nejdříve slézat z vyvýšených míst. Pravidlem číslo jedna je, aby slézalo zadečkem napřed, ať už jde ze schodů, nebo třeba z postele,“ upozorňuje Pavla Vaněčková.
Převzato z časopisu Betynka.