Jste dobrodružka a v cestování vám nebrání ani narůstající bříško? Anebo si během požehnaných devíti měsíců raději dopřejete více pohodlí a zůstanete v místě, které je vám důvěrně známé, kde máte v případě jakýchkoli potíží pomoc na dosah ruky? Možná byste ráda dala přednost té druhé variantě, ale do ciziny vás táhne stesk po příteli či manželovi, který ze studijních nebo pracovních důvodů nemůže kouzlo těhotenství prožívat s vámi. Než se rozhodnete zda odjet či zůstat, měla byste se poradit nejen se svým gynekologem, ale zjistit si i informace o lékařské pomoci v místě, kam se chystáte, o pojištění léčebných výloh, o možnostech co nejpohodlnější dopravy, a také se seznámit s tím, jaké doklady byste si s sebou měla vzít pro případ zdravotních komplikací.
Očima lékaře
„Ptáte-li se, zda těhotná žena může odjet do ciziny, pak obecně vzato z medicínského hlediska může. Samozřejmě pokud nemá zdravotní komplikace,“ říká gynekoložka MUDr. Elena Figurová. „Protože dlouhé cestování a zvláště mezikontinentální lety jsou velkou zátěží pro začínající graviditu, doporučuji neplánovat dlouhé trasy v prvním trimestru. Relativně vhodnějším obdobím je druhý trimestr, tedy zhruba 13. až 28. týden těhotenství. Poslední tři měsíce jsou opět více rizikové, a to zejména hrozícím předčasným porodem.
Zdravotních důvodů, pro něž není vhodné odjet do ciziny, může existovat samozřejmě mnoho. Jedním z nich je například časné otevírání děložního hrdla, při němž je vysoké riziko předčasného porodu. V takovém případě bych pacientce nedoporučila cestovat a rozhodně bych jí nenapsala potvrzení o způsobilosti k letu, které mnohé letecké společnosti vyžadují.“
Měla by si těhotná žena vzít s sebou do zahraniční nějakou zdravotní dokumentaci?
„Česká těhotenská průkazka by měla stačit. Je relativně dobře srozumitelná všude, obsahuje základní údaje o průběhu těhotenství podobně jako průkazy pro těhotné v našich sousedních státech. Plánuje-li žena odcestovat na tři čtyři týdny, lékař ji před odjezdem vyšetří a po návratu by si měla opět za svým lékařem zajít. Pokud se bude cítit dobře, nemusí v cizině gynekologa navštívit. Nastanou-li potíže, pak bude muset odborníka vyhledat a je dobré se na takovou situaci připravit: předem si zjistit, jakou péči nabízejí lékaři v místě, kam se chystá, a jak bude lékařskou pomoc hradit.“
Pomohou pojišťovny?
„Je třeba vědět, že cestovní pojišťovny pojistí těhotnou ženu s určitým omezením, obvykle jen do konce 26. týdne těhotenství, a to především proto, že se chtějí vyhnout placení vysokých cen za péči o matku i dítě při porodu i po něm. Proto je dobré si projít nabídky více pojišťoven a zjistit, co která v oblasti léčebných výloh v souvislosti těhotenstvím vylučuje ze svého povinného plnění.“
S čím by měla budoucí maminka při výběru dopravního prostředku počítat?
„Dlouhé lety jsou pro těhotnou ženu značně vyčerpávající a plynou z nich i určitá zdravotní rizika, proto letecké společnosti před vpuštěním na palubu letadla žádají ženu o potvrzení od ošetřujícího gynekologa, že je po zdravotní stránce schopná let bez problémů zvládnout. Někteří letečtí dopravci vyžadují potvrzení až po 32. nebo 34. až 36. týdnu, ale to nebývá jediná podmínka. Roli může hrát například i průběh předcházejícího porodu. Potvrzení většinou nesmí být starší než 24 hodin.
Cesta autem do okolních států nemusí být příliš riziková, a pokud žena má možnost se třeba na zadním sedadle pohodlněji usadit, vypodložit se polštáři, dát nohy do zvýšené polohy, udělat si krátkou přestávku, může ji docela dobře absolvovat. Cestuje-li tisíc a víc kilometrů, čeká ji velká zátěž spojená s otoky nohou, zejména v pokročilejším těhotenství.“
Co kdyby žena chtěla porodit v cizině?
„Jestliže plánuje porodit v cizí zemi, protože je tam její manžel zaměstnán, měla by si zjistit nejen kvalitu tam poskytované péče (ta se v různých koutech světa výrazně liší), ale i možnosti hrazení nákladů s tím spojených. Chce-li rodit v některé zemi EU a je-li pojištěncem VZP, která má smluvní partnery v zemích EU, pak se vyplatí se podrobně u své pojišťovny informovat, zda je taková náhrada možná, za jakých podmínek a jak má v zahraničí při zajištění finančního krytí postupovat. Podle toho také bude vybírat porodnici. Musí počítat s tím, že ceny v privátních zařízeních za vaginální porod bez komplikací a za následnou základní péči o matku a o dítě jsou samozřejmě velmi vysoké (stovky tisíc korun), i když v EU jsou nižší než třeba v USA. A náklady narůstají s jakoukoli komplikací i s jakýmkoli prostředkem zvyšujícím komfort při porodu a následné péči. Také doporučuji hledat porodníka spíše na základě osobních doporučení, například od lidí z komunity, se kterou se manžel z titulu svého zaměstnání v zahraničí stýká. Je to jistější než vybírat z prakticky anonymního seznamu ordinací na internetu.
Důležitou věcí je také znalost cizího jazyka. Většinou postačí angličtina, je-li možnost vybrat z více jazyků, je to ideální. Pokud se rodička cizí řečí nedomluví, měla by si rozhodně zajistit do porodnice tlumočníka.“
Matriční doklady
„Rodíte-li v tuzemsku, pak v porodnici vyplníte dotazník s údaji o rodičích dítěte, jménu, bydlišti atd., přiložíte potřebné doklady a o předání dokladů k zápisu do matriky se postará porodnice v první pracovní den po narození dítěte. Rodiče si obvykle už jen vyzvednou na matrice své doklady i s rodným listem děcka. Pokud se vám dítě narodí v zahraničí, ať už plánovaně, nebo předčasně, pak je postup podstatně komplikovanější. A to nejen tím, že dítě narozené v cizině zapisuje u nás pouze tzv. Zvláštní matrika se sídlem v Brně, ale především proto, že v různých zemích je třeba různých potvrzení a různých dokladů, aby mohlo být vaše dítě po návratu do vlasti řádně zapsáno. Proto pokud se chystáte rodit v cizině nebo tam budete pobývat v době, kdy by mohlo dojít k předčasnému porodu, určitě včas před odjezdem zajděte na matriku v místě bydliště a informujte se, co budete muset v zahraničí zařídit, jaké doklady k tomu potřebujete vzít s sebou, jaké musíte po návratu předložit k zápisu do matriky a na které instituce a úřady se můžete či musíte v zahraničí obrátit.