Pak věci nabraly rychlý spád, já se vdala a poté otěhotněla. Od zaměstnavatele jsme dostali byt, který jsme si s nadšením začali zařizovat a mysleli při tom na první nezapomenutelné setkání s naším miminkem. Den D se blížil, přesto se našemu malému na svět nechtělo. Dnes je tomu rok, co jsem Adámka poprvé držela v náručí. Porod a vlastně celé mateřství jsem bez větších problémů zvládla, nelituji ani rychlé svatby ani „rychlého“ miminka. Jsme opravdu šťastní a stojíme při sobě. A tak by to mělo být i u vás. Pokud se objeví nějaký ten mráček, důležité je zůstat nad věcí a těšit se z drobných radostí.
Věrná čtenářka Lucie