Do dvou let
V tomto období se formuje specifický vztah k matce a u více než padesáti procent dětí se vytváří také silný citový vztah k otci. Kojenci nebo batolata rozvod nechápou, ale vnímají, že se rodič odstěhoval, ale nevědí proč. Potřebují svého „ztraceného“ rodiče často vídat, byť jen nakrátko.
Varovné signály: zvýšená plačtivost, podrážděnost, potíže s jídlem či nadměrné ublinkávání u kojenců, potíže se spánkem, regrese ve vývoji.
Dva až čtyři roky
Dítě vrůstá do rodiny a vytváří si vědomí rodinné sounáležitosti. Formuje se u něj vědomí samostatného já, a k tomu potřebuje vztah nejen s matkou, ale i s otcem. Kolem tří let se chování k rodičům diferencuje. Dítě nechápe, co je rozvod, ale dobře vnímá, že jeden rodič „zmizel“. Může mít dokonce představu, že to zavinilo. Potřebuje rodiče, který odešel, vidět častěji.
Varovné signály: regrese - ztráta již naučených dovedností, noční děsy, strach z opuštění, podrážděnost nebo zlost, plačtivost nebo záchvaty zlosti, projevy nepřátelství vůči rodičům.
Od čtyř do šesti let
Mnohé je společné s předchozím obdobím. Do popředí mohou vystoupit různé úzkostné fantazie, pocity odpovědnosti či viny za odchod rodiče, pocity, že samy zaslouží trest. Z náhlé nepřítomnosti jednoho rodiče mohou prožívat pocity zoufalství.
Varovné signály: podobné jako u předešlého období.
Mladší školní věk
Mezi šesti až osmi lety potřebuje dítě trávit svůj čas s každým rodičem zvlášť. Tím se ujišťuje, že ho mají oba stále rádi, a tím mu rodiče zároveň umožňují pochopit a vyrovnat se s faktem, že se k sobě nevrátí. Může se začít ptát, kdo je zodpovědný. Prožívá pocit ztráty, podvedení, cítí se odmítnuté rodičem, který odchází. Má pocity viny a může se snažit dávat rodiče znovu dohromady. Obává se budoucnosti. Jeho nespokojenost může mít podobu smutku, hněvu, zlosti, agrese, může ignorovat školu a přátele nebo mít konflikty v kolektivu.
Varovné signály: např. bolesti hlavy, břicha, zvracení, nespavost, špatné usínání.
Střední školní věk
Děti ve věku zhruba devíti až dvanácti let rozvod chápou, ale neakceptují jej. Začínají je bavit aktivity bez rodičů, zájmy, kroužky, kamarádi se dostávají do popředí - mohou odmítat trávit svůj čas s rodiči. Mohou též stranit jednomu z rodičů. Potřebují více hledat viníka. Prožívají ztrátu iluzí, hněv, cítí se, jako když rodič neopouští toho druhého, ale je samotné. Využívají toho, že rodiče mají méně energie, snaží se získat kontrolu a manipulovat s nimi. Mohou se začít obracet k extrémním aktivitám a riskantnímu chování.
Období puberty
V období 12 až 15 let mohou děti za rozvod rodiče obviňovat. Mohou prosazovat svou vůli, požadovat, aby vyrůstaly u jednoho, nebo se přestěhovaly k druhému rodiči. Potřebují stále důslednou podporu rodičů, ale odmítají s nimi trávit stejné množství času jako dříve. Problémy se projeví náladovostí, depresí, předváděním se, zhoršením prospěchu i chování ve škole. Mohou začít tíhnout k alkoholu, drogám a sexuálním aktivitám. Vidí-li rodičovský konflikt a vzájemné napadání rodičů, ztrácejí respekt k autoritě.
Dospívající
Mezi patnáctým a osmnáctým rokem se dospívající děti obracejí k vlastnímu životu, nezávislosti a zájmovým aktivitám. K problémům rodičů projevuji malou toleranci. Potřebují péči a podporu, ale starosti rodičů je znechucují a unavují. Z přítomnosti nového partnera mají ale smíšené pocity — pokud by jej přijaly vřele, mohou to cítit jako zradu na druhém rodiči. Znamením jsou problémy s chováním a učením, útěky z domova, problémy se zákonem.