Mladých žen s roztroušenou sklerózou stále přibývá. Proč? Na tuto otázku si netroufá jednoznačně odpovědět žádný lékař. Každopádně jde o vážnou autoimunitní chorobu, která nejčastěji překvapí ženy mezi 20. a 40. rokem života, tedy právě v době, kdy plánují těhotenství a touží založit rodinu.
Roztroušená skleróza? Zapomeňte na těhotenství, vy nemůžete mít dítě
Takovou odpověď si ještě před zhruba patnácti lety vyslechla každá žena s touto nemocí, která si troufla svěřit se lékaři, že by ráda otěhotněla. Ano, dříve se pacientkám s „ereskou“ těhotenství důrazně nedoporučovalo, dnes již ale lékaři nejsou tak nekompromisní.
Výsledky vědeckých studií totiž ukázaly, že těhotenství naopak nemocným ženám svědčí, zmírňuje průběh choroby a nastávající maminky se ve většině případů cítí dobře.
Před jejími případnými ataky je totiž chrání hormony a jimi způsobená změna imunitních pochodů v těle. „Pacientkám zásadně těhotenství nezakazujeme, naprostá většina žen s roztroušenou sklerózou projde graviditou bez komplikací. Jen minimum žen má takový průběh onemocnění, že pro ně není těhotenství vhodné,“ uvádí doc. MUDr. Dana Horáková, Ph. D., z Centra pro demyelinizační onemocnění 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha.
Těhotenství musí být předem naplánováno
A to společně s gynekologem i neurologem, jelikož už v době, kdy se o miminko začnete snažit, bude vysazena nebo omezena léčba kortikosteroidy, které by mohly při raném vývoji embrya škodit. A žádný lékař nedokáže s jistotou říci, co absence důležitých léků s organismem ženy udělá.
Možná vás překvapí, že za nejrizikovější období na cestě k miminku se nepovažuje těhotenství ani porod, ale šestinedělí a několik dalších měsíců. V tuto dobu se (zejména díky obrovským hormonálním i psychickým změnám, oslabení organismu po porodu, nevyspání…) zvyšuje riziko ataky nemoci.
Zdaleka to ale neznamená, že musí postihnout každou maminku! Těhotenské hormony kupodivu pomáhají nastávající mamince chorobu lépe zvládnout .
Co je roztroušená skleróza nebo-li "ereska"?
Roztroušená skleróza postihuje centrální nervový systém a vyskytuje se častěji u žen. Jde o chronické zánětlivé onemocnění, které má několik fází.
První fáze se zpravidla projevuje tzv. atakami, tedy záchvaty často s brněním končetin nebo v obličeji, poruchami vidění, urputnými bolestmi hlavy a extrémní únavou a řadou dalších potíží. Roztroušená skleróza může dojít až do třetí fáze - stavu svalové dystrofi e, tedy ochabování svalstva.
Typické je střídání období záchvatů a období zdánlivého klidu.
Tento proces je nepředvídatelný, a proto i léčba a prevence jsou složité. Mezi spouštěče choroby patří genetické dispozice, dlouhodobý stres, neléčené psychické a nervové obtíže, životní trauma (náročný rozvod, úmrtí v rodině, nehoda…), EB virus (způsobující infekční mononukleózu), nedostatek vitaminu D a některé další nezdravé stavy.
Víte, že ...
- v Česku se s tohle nemocí potýká na 12 000 žen
- riziko, že maminka (tatínek) přenesou nemoc na potomka je zhruba 20 %
- pacienti si pochvalují konopný olej (s léčivou látkou kannabidiol) jako výborného prostředku k úlevě od mravenčení, svalového napětí a křečí.
- Více informací hledeje na stránkách www.ereska.cz, www.rskompas.cz nebo www.multiplesclerosis.cz
Příběhy žen, které bojují s ERESKOU
Veronika: První rok byl krušný, nedokázala jsem se smířit s realitou
O své nemoci vím už pět let. Ve třiatřiceti letech jsem musela ze dne na den přehodnotit celý život. Brnění v obličeji, oslabená levá ruka, závratě a stále častější poruchy vidění, to mě přivedlo do ordinace. Rozjelo se kolečko vyšetření - EEG, magnetická rezonance, lumbální punkce… a závěr zněl: roztroušená skleróza. První rok byl krušný, nedokázala jsem se smířit s realitou, zvykala si na léčbu kortikoidy (kvůli které jsem v první fázi celá otekla a hodně přibrala), trpěla depresemi, že nikdy nebudu mít děti. Díky lékařům a obrovské pomoci rodiny, kamarádů i kolegů v práci jsem se ale dokázala postupně „sebrat“, upravila životní styl a denní režim, zjistila, co mi dělá a nedělá dobře a dnes žiju poměrně normálním životem. Až na to, že si jednou týdně píchnu injekci, po které si následně na půl dne „užiju“ kompletní chřipkové příznaky, teplotu, zimnici a svalovou slabost, ale už jsem si zvykla.
Ano, nemoc mě donutila omezit některé aktivity, neujdu už v kuse třicet kilometrů po kopcích, musí mi holt stačit dvacet, přestala jsem navštěvovat saunu a k moři vyrážím jen na podzim nebo brzy na jaře (z vedra se mi vždy přitíží). Nevzdala jsem se ale své největší lásky -koní. Jsem na sebe opatrnější, jím zdravěji než dříve, cíleně se vyhýbám hádkám a stresu, nepiju alkohol. A to nejkrásnější, v co už jsem přestávala doufat, se také podařilo. Nyní jsem v šestém měsíci těhotenství a musím říct, že je mi tak dobře jako už dlouho ne. Samozřejmě jsem pod velice bedlivým dohledem lékařů, na kontroly chodím, zdá se mi, téměř pořád a na doporučení neurologa jsem odešla na pracovní neschopnost.
Otěhotnění jsme pečlivě plánovali (pod dohledem mého lékaře), jelikož umělé oplodnění je pro mě tabu, ale štěstí nám přálo a i v mém věku se miminko podařilo během několika měsíců. Tak nám držte palce, ať vše zdárně dotáhneme do finále. Byla jsem lékaři upozorněna na možnost, že po porodu se může přechodně rapidně zhoršit můj zdravotní stav, možná si chvíli poležím v nemocnici na kapačkách. Tím se ale snažím prozatím nenervovat a užívám si každý den svého vytouženého stavu.