Je vašemu dítěti deset a máte náhle jasný pocit, že už „je to tady“ a přitom se snažíte zoufale přesvědčt sama sebe, že je přece brzy? Omyl, dnešní děti jsou tak vyspělé... Nezbývá, než se obrnit nekonečnou trpělivostí a zavzpomínat si na tu svou pubertu. Pak si detailně vybavíme kruté poznámky vztahující se k věku, vzhledu, stylu, názorům rodičů, dále všechny naše nezodpovězené otázky i nevyslyšené rodičovské monology.
Připravme se na zmrazující, pohrdavé, výsměšné (nebo ještě horší?) pohledy našich kdysi tak roztomilých a oddaných dětí. Taky si představíme přetékající koše na prádlo, když jsme je pod hrozbou špíny, svrabu, vší a blech v rodině samy naplnily změtí válející se na podlaze juniorského pokoje. To, co jsme tam viděly a likvidovaly, má tajné krycí heslo „A červi se rozlezou…“.
Před očima se mi střídají rychlostí počítačového střihu dva obrazy. Předškolní chlapečci objímající až milostně svou zbožňovanou maminku, nositelku všeho příjemného, co od narození zažili a ochutnali, a pak mladí muži klátící se beze slova pryč s výrazem totální ignorance, když se stejná bytost objeví v jejich periferním vidění po deseti letech. Analogie na pokyny ze světa jiných živočichů by zněla: „Nedráždit, ale krmit!“ Přičemž za dráždění lze považovat i nevinný dotaz: „Kolikátého je dneska?“, natož „Kdy se vrátíš domů?“, neřkuli „Jak se jmenuje tenhle tvůj kamarád?“ Ale může to být i jinak?
Ano, může. Ale potom se připravte k zákopovému boji s ostatními rodiči pubertálních dítek. Úspěch v této náročné lidské a vychovatelské zkoušce se zkrátka neodpouští. Pokud zvládnete s láskou a humorem obávanou madam Pubertu, stanete se štvanou zvěří, doslova škodnou. V lepším případě budete zahrnuti podezíravými pohledy ostatních matek a otců, kteří evidentně pochybují o vašem duševním zdraví a schopnosti reálného pohledu na vlastní děti a vztahy. Leckdo svoji nenávist, přesněji závist, tajit nebude...
JSTE SPRÁVNÍ RODIČE?
Vycházíte s puberťákem, zatímco jiní rodiče na tom svém nenacházejí nic dobrého? Pochopení u nich nenajdete, zejména v případě, že...
- vaše neprudící dítě bylo s vámi viděno na hudebním koncertě, přičemž Pražské jaro se nepočítá
- kdokoli ze jmenovaných byl svědkem, jak se váš potomek dobrovolně a se zájmem ptá na jakýkoli váš názor (např. na moderní technologie)
- bylo zjištěno, že vaše dítě a jeho kamarádi o vás mluví formou zdrobnělého křestního jména. Jako např. Ivanka a Vendy, nikoli fotr a matka
- vaše dcera byla přistižena, jak vám telefonuje či esemeskuje, že se cítí příšerně, či vám syn jako prvním nadšeně do telefonu oznamuje, že vyhráli ve fotbale
- vejde ve známost, že jste byli, byť s časovým omezením, pozváni na malou zahradní párty, kterou váš junior pořádá pro partičku kámošů
- pubertální potomek vám za libovolný váš čin nebo zásluhu veřejně PODĚKUJE!, byť by to bylo stylem: „Mami, seš fakt hustá!“
Pak dochází u některých frustrovaných a psychicky zdecimovaných rodičů ke smrtící explozi...