Ve vašem zatím ještě plochém bříšku, ve vaší hlavě a ve vaší duši se totiž odehrávají převratné děje, které navždycky změní váš život! Ale protože první tři měsíce není ještě tak úplně jisté, jestli si tělo bude chtít „cizorodý prvek“ v sobě ponechat, z pověrčivosti ženy raději o jiném stavu před širším okolím mlčí. Ani psychologové v tomto období nedoporučují tuto novinku příliš halasně vytrubovat. „Výběrem jména, porodnice a zběsilým nákupem výbavičky si zaděláváte na možné trauma, když to nevyjde,“ podotýká psycholožka Michaela Mrowetz.
Co všechno naše dítě stíhá v prvních týdnech
● Šest dnů po oplodnění doputuje embryo vejcovody do dělohy. Už o den později je zahnízděné. Zavrtá se do sliznice dělohy a maminka se začíná s malým vetřelečkem dělit o kyslík i živiny. Za další dva týdny mu začíná růst mozek a vytváří se tzv. neurální (nervová) trubice.
● Čtvrtý týden nabírají události na tempu. Zárodek človíčka je zavěšený za pupečník v amniové dutině (to je taková bublina, která se kolem vajíčka začíná vytvářet už sedmý den po jeho oplodnění). Embryo má v tuto chvíli relativně velkou hlavu a v poměru k ní malé ručičky a ve své domovské bublině se poměrně dobře pohybuje.
● Ve čtvrtém týdnu amnion obklopí téměř celé embryo a stěna amnionu se zanořuje do embrya pouze v oblasti budoucího pupečníku. Embryo je obklopeno amniovou tekutinou, známější pod termínem plodová voda.
● Od pátého týdne je na embryu stále zřetelnější hlavička, děťátku se vytvářejí končetiny a tluče srdíčko.
● Od sedmého týdne se vývoj našeho budoucího chlapečka nebo holčičky ještě zrychlí. U miničlovíčka začínají fungovat smysl pro rovnováhu a rozvíjí se sluch. Mozek kontroluje na čtyřicet základů kosterních svalů.
● Od jedenáctého týdne mají končetiny dokonalý tvar a mění se už jen jejich jelikost. Dokončuje se vývoj kostí, svalů a vazů. Plod už umí ohýbat kolena, odráží se od stěn dělohy, otáčí hlavou a hýbe končetinami. Na konci třetího měsíce má i oči a uši. Maminka cítí jeho první pohyby a začíná jí růst bříško…
Co všechno se děje uvnitř naší hlavy
Těšíme se, bojíme se, jsme sebevědomé i velmi nejisté… – a to všechno „v jednom kyblíčku“.
Co je důvodem? Kromě, velmi zjednodušeně řečeno, chemických procesů v těle, které zasahují mozek (už od početí je mozek ženy zaplavován neurohormony produkovanými plodem a placentou, čímž jsou i ty největší workoholičky nuceny změnit způsob, jakým myslí, cítí a co je pro ně důležité). Proti tomu jde tlak společenských požadavků na výkon, s péčí o miminko se naprosto neslučujících. A tak se na dítě těšíme, ale… Zároveň nám v hlavě straší, že máme hypotéku, a když jsme ji tak tak spláceli s dvěma příjmy, jak to teď bude s jedním? Řešíme, jak dlouho si budeme moci dovolit být doma, vezmou nám dítě do školky, když na kolegyních vidíme, jaké s tím měly problémy…
A pak je tu také ztráta důvěry žen v muže a mužů v ženy (každé třetí manželství se rozpadne a samoživitelky si ve většině případů místo užívání mateřství shánějí vedlejšáky, aby dítě oproti těm ostatním nestrádalo). „Za ideální stav považuji, když maminka zjistí, že je těhotná až třeba v půlce druhého měsíce,“ poznamenává k výše popsaným pochybnostem psycholožka Diana Kvačková. „Přílišné sebepozorování, případně prudká změna životního stylu spíš škodí, než pomáhá. Většina současných prvomatek je posedlá plánováním a chtějí mít všechno pod kontrolou. To vede ke zbytečnému řešení problémů, které ještě nenastaly a také nadměrnému užívání metod prenatální diagnostiky. Tím opakovaným požadavkem mít od doktora papír, že je vše v pořádku‘ si takové superzodpovědné matky škodí! Nenaučí se poslouchat své tělo a vytvářet si přirozenou vazbu s dítětem. Propojení matky a dítěte skrz hormony je unikátní, neopakovatelné a velmi křehké spojenectví.“
Jejich síla tkví v tom, že se teď v prvních týdnech necháváme spíš unášet pocity a učíme budoucího potomka milovat bezpodmínečně. Prenatální diagnostika bezpodmínečnou lásku narušuje.
Co se děje v našem těle
Zjednodušeně řečeno, hormonální tsunami. Menstruace může, ale nemusí vynechat, v prsou se může, a nemusí objevit napětí. Dělá se vám špatně při pohledu na jakékoli jídlo (ale i konzumující lidi). Anebo vás naopak přepadává vlčí hlad a chutě na mastné bramboráky nebo tlusté kusy masa, které byste před tím nevzala ani do ruky nebo do pusy. Některé ženy v prvních týdnech hubnou, jiné mají dojem, že se nafoukly jak balon. Většina žen je unavená, ovšem zatímco některé chytnou „spavou nemoc“, jiné jsou úplně vyřízené z toho, že ač padají únavou, nemohou usnout. A pak ty nevolnosti. Hormonální bouře, kdy tělo dělá všechno proto, aby plod v těle ochránilo před vypuzením a ženu na těhotenství upozornilo, ovlivňuje i látkovou výměnu. Proto je nám špatně, trpíme závratěmi, některé ženy dokonce omdlévají. Tělo totiž spotřebovává více energie a dochází k nevyrovnanému hospodaření s cukry. (Těhulkám se v tomto období nedoporučuje hladovět, ale vyrovnávat hladinu cukru v krvi „užužláváním“ kousku sušenky k sladkému čaji. Pít slabý zázvorový čaj na zklidnění žaludku a také ředěné ovocné šťávy nebo nesycené minerálky.) A dobrá zpráva: po 16. týdnu se potíže většinou samy od sebe uklidní...
Samovolný potrat - Nechtěné loučení
Lékaři rozlišují potraty časné (v prvních 12 týdnech) a pozdní (mezi 13. a 28. týdnem). Příčiny samovolného potratu zůstávají většinou nepoznány... Spontánní potrat je sice nepříjemný, ale normální úkaz, avšak na psychice ženy se většinou neblaze podepíše...
Text: Jana Trnková