První tři neviditelné měsíce

Jdete po ulici, svět vypadá úplně stejně jako jindy, ale jen vy víte, že všechno je nějak jinak...
První tři neviditelné měsíce
Ve vašem zatím ještě plochém bříšku, ve vaší hlavě a ve vaší duši se totiž odehrávají převratné děje, které navždycky změní váš život! Ale protože první tři měsíce není ještě tak úplně jisté, jestli si tělo bude chtít „cizorodý prvek“ v sobě ponechat, z pověrčivosti ženy raději o jiném stavu před širším okolím mlčí. Ani psychologové v tomto období nedoporučují tuto novinku příliš halasně vytrubovat. „Výběrem jména, porodnice a zběsilým nákupem výbavičky si zaděláváte na možné trauma, když to nevyjde,“ podotýká psycholožka Michaela Mrowetz.

Co všechno naše dítě stíhá v prvních týdnech

● Šest dnů po oplodnění doputuje embryo vejcovody do dělohy. Už o den později je zahnízděné. Zavrtá se do sliznice dělohy a maminka se začíná s malým vetřelečkem dělit o kyslík i živiny. Za další dva týdny mu začíná růst mozek a vytváří se tzv. neurální (nervová) trubice.

● Čtvrtý týden nabírají události na tempu. Zárodek človíčka je zavěšený za pupečník v amniové dutině (to je taková bublina, která se kolem vajíčka začíná vytvářet už sedmý den po jeho oplodnění). Embryo má v tuto chvíli relativně velkou hlavu a v poměru k ní malé ručičky a ve své domovské bublině se poměrně dobře pohybuje.

● Ve čtvrtém týdnu amnion obklopí téměř celé embryo a stěna amnionu se zanořuje do embrya pouze v oblasti budoucího pupečníku. Embryo je obklopeno amniovou tekutinou, známější pod termínem plodová voda.

● Od pátého týdne je na embryu stále zřetelnější hlavička, děťátku se vytvářejí končetiny a tluče srdíčko.

● Od sedmého týdne se vývoj našeho budoucího chlapečka nebo holčičky ještě zrychlí. U miničlovíčka začínají fungovat smysl pro rovnováhu a rozvíjí se sluch. Mozek kontroluje na čtyřicet základů kosterních svalů.

● Od jedenáctého týdne mají končetiny dokonalý tvar a mění se už jen jejich jelikost. Dokončuje se vývoj kostí, svalů a vazů. Plod už umí ohýbat kolena, odráží se od stěn dělohy, otáčí hlavou a hýbe končetinami. Na konci třetího měsíce má i oči a uši. Maminka cítí jeho první pohyby a začíná jí růst bříško…
 
Klepněte pro větší obrázek

Co všechno se děje uvnitř naší hlavy

Těšíme se, bojíme se, jsme sebevědomé i velmi nejisté… – a to všechno „v jednom kyblíčku“.
Co je důvodem? Kromě, velmi zjednodušeně řečeno, chemických procesů v těle, které zasahují mozek (už od početí je mozek ženy zaplavován neurohormony produkovanými plodem a placentou, čímž jsou i ty největší workoholičky nuceny změnit způsob, jakým myslí, cítí a co je pro ně důležité). Proti tomu jde tlak společenských požadavků na výkon, s péčí o miminko se naprosto neslučujících. A tak se na dítě těšíme, ale… Zároveň nám v hlavě straší, že máme hypotéku, a když jsme ji tak tak spláceli s dvěma příjmy, jak to teď bude s jedním? Řešíme, jak dlouho si budeme moci dovolit být doma, vezmou nám dítě do školky, když na kolegyních vidíme, jaké s tím měly problémy…

A pak je tu také ztráta důvěry žen v muže a mužů v ženy (každé třetí manželství se rozpadne a samoživitelky si ve většině případů místo užívání mateřství shánějí vedlejšáky, aby dítě oproti těm ostatním nestrádalo). „Za ideální stav považuji, když maminka zjistí, že je těhotná až třeba v půlce druhého měsíce,“ poznamenává k výše popsaným pochybnostem psycholožka Diana Kvačková. „Přílišné sebepozorování, případně prudká změna životního stylu spíš škodí, než pomáhá. Většina současných prvomatek je posedlá plánováním a chtějí mít všechno pod kontrolou. To vede ke zbytečnému řešení problémů, které ještě nenastaly a také nadměrnému užívání metod prenatální diagnostiky. Tím opakovaným požadavkem mít od doktora papír, že je vše v pořádku‘ si takové superzodpovědné matky škodí! Nenaučí se poslouchat své tělo a vytvářet si přirozenou vazbu s dítětem. Propojení matky a dítěte skrz hormony je unikátní, neopakovatelné a velmi křehké spojenectví.“

Jejich síla tkví v tom, že se teď v prvních týdnech necháváme spíš unášet pocity a učíme budoucího potomka milovat bezpodmínečně. Prenatální diagnostika bezpodmínečnou lásku narušuje.

Co se děje v našem těle

Zjednodušeně řečeno, hormonální tsunami. Menstruace může, ale nemusí vynechat, v prsou se může, a nemusí objevit napětí. Dělá se vám špatně při pohledu na jakékoli jídlo (ale i konzumující lidi). Anebo vás naopak přepadává vlčí hlad a chutě na mastné bramboráky nebo tlusté kusy masa, které byste před tím nevzala ani do ruky nebo do pusy. Některé ženy v prvních týdnech hubnou, jiné mají dojem, že se nafoukly jak balon. Většina žen je unavená, ovšem zatímco některé chytnou „spavou nemoc“, jiné jsou úplně vyřízené z toho, že ač padají únavou, nemohou usnout. A pak ty nevolnosti. Hormonální bouře, kdy tělo dělá všechno proto, aby plod v těle ochránilo před vypuzením a ženu na těhotenství upozornilo, ovlivňuje i látkovou výměnu. Proto je nám špatně, trpíme závratěmi, některé ženy dokonce omdlévají. Tělo totiž spotřebovává více energie a dochází k nevyrovnanému hospodaření s cukry. (Těhulkám se v tomto období nedoporučuje hladovět, ale vyrovnávat hladinu cukru v krvi „užužláváním“ kousku sušenky k sladkému čaji. Pít slabý zázvorový čaj na zklidnění žaludku a také ředěné ovocné šťávy nebo nesycené minerálky.) A dobrá zpráva: po 16. týdnu se potíže většinou samy od sebe uklidní...

Samovolný potrat - Nechtěné loučení

Lékaři rozlišují potraty časné (v prvních 12 týdnech) a pozdní (mezi 13. a 28. týdnem). Příčiny samovolného potratu zůstávají většinou nepoznány... Spontánní potrat je sice nepříjemný, ale normální úkaz, avšak na psychice ženy se většinou neblaze podepíše...
 
Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře