První kolo

To vám ten maličký ale rychle vyrost. Ještě nedávno se kolem vás batolil a letos už ho chcete učit jezdit na kole! První metry, které zvládne sám, se vám nejspíš zapíšou do paměti stejně jako jeho  první krůčky. Žádný učený však z nebe nespad a nejspíš oceníte zkušenosti druhých, i když je pravda, že na každé dítě platí něco trochu jiného
První kolo

Šlapej a nespadni
Dřív s tím nedělali rodiče žádné štráfy. Sehnali někde od známých kolo, chvíli vedle něho běželi,  drželi sedátko, a pak ho prostě pustili. Buď se malý cyklista vyboural hned nebo ještě chvíli horlivě šlapal a složil se někam až po pár metrech. To ovšem téměř nikoho neodradilo od dalších pokusů a netrvalo dlouho a z neumětela se zrodil závodník bez zábran nebezpečný sobě i okolí. I dnes rodičům nezbývá než dítko nakonec při učení na kole pustit a nechat ujíždět, ale přece jen se leccos změnilo.

Rovnováha není hračka
Pro nácvik držení rovnováhy se asi nejvíc osvědčil trénink  na odrážedle, na kterém drandí batolata ve dvou třech letech. Šlapání do pedálů zase procvičují už ti protřelejší na tříkolce nebo dětském kole s postranními kolečky. Není to ale úplně levná záležitost. „Drtivému zásahu do rodinného rozpočtu, kterým je nákup kompletního vozového parku pro potomka, se můžete vyhnout jednoduchým odmontováním klik nebo pedálů z dětského kola. Jakmile si dítě zvykne na stabilitu, kliky opět nahodíte a kolo vám na rozdíl od odrážedla vydrží další období. Někteří rodiče upozorňují, že děti přivyklé na odrážení mají někdy potíže s učením šlapání. Ale odpověď na otázku, jestli se vaše dítě nejsnadněji naučí jezdit na odrážedle nebo na kole s postranními kolečky, vám dá až přímá zkušenost,“  upozorňuje Petr Slavík z firmy Merida. A když už konečně zvládne potomek jízdu bravurně, můžete konečně vyrazit na společný výlet. Ale pozor, potěšíte ho spíše hrami, skákáním a pilováním dovedností, než dlouhou vyjížďkou za krásami naší vlasti. V lese najdete mnoho přírodních cest a stezek, které mu poskytnou plno zábavy.

Bez helmy ani ránu
Když se porozhlédnete o víkendu po našem venkově, určitě zaregistrujete rodinky či celé výpravy horlivých cyklistů uhánějících někam po cyklostezkách. Většina z nich už nejezdí ve vytahaných tričkách a kraťasech, ale ve funkčních cyklooděvech, ve kterých jim není ani zima ani horko. A výrobci si začínají  všímat i drobotiny a nabízet i pro ni speciální cyklooblečky, třeba šortky s vepnutou coolmaxovou cyklovložkou, aby ji netlačil zadeček. Je na vás, zda uznáte za vhodné pořídit svému malému sportovci speciální výbavu, i když z ní příští sezónu vyroste. V každém případě je důležité, aby na sobě neměl nic příliš volného, co by se mohlo zaplést do řetězu nebo drátů kol. Pozor i na volně vlající tkaničky. Určitě by mělo být oblečení i dobře viditelné, ideálně s reflexními prvky. Modřinám a odřeninám by alespoň z větší části mohly zamezit chrániče na kolena a cyklistické rukavice. Zákon vám přikazuje opatřit potomkovi do 18 let helmu, kterou  mu ale musíte dobře nasadit a upevnit. Jen pak má smysl.  Může předejít až 88 % zranění hlavy. Vyberte raději lehčí variantu, která pak nenamáhá dětskou krční páteř. Praktická je síťka proti hmyzu a omyvatelné vycpávky. Případně se hodí i na ochranné brýle.


Zkušenosti maminek

Hana Rostam Pour
Starší dcerka své první opravdové kolo dostala na jaře ve svých dvou a půl letech. S postranními kolečky na něm jezdila za mé vydatné pomoci jako na tříkolce. Kolo bylo ale těžké a sotva ho ušlápla. Když odrostla z kočárku její mladší sestřička a vrhla se na odrážedlo - oblíbenou motorku, nevěděla jsem, koho zachraňovat dřív. A tak velké kolo skončilo na čas ve sklepě a pořídili jsme kolo odrážecí, bez pedálů. Bylo lehoučké a dcerka se na něm během pár dnů naučila držet rovnováhu tak dokonale, že jsme šlapací kolo opět  vytáhli, ale postranních koleček už zůstala pro vždy ve sklepě. Dcerka nasedla a jela...

Veronika Bašková
Můj manžel je vášnivý cyklista, a tak naše dcera Ema dostala své první kolo (s postranními kolečky) už ke svým druhým narozeninám. Sice tehdy sotva dosáhla na pedály, ale radost byla veliká. Následující léto jsme ovšem zjistili, že nebude kolo  pro Emu zábava číslo jedna. Na další sezónu jsme jí pořídili přídavnou tyč za sedadlo, což ovšem asi nebylo nejlepší. Ema si na „jištění“ od rodičů zvykla a  letos na jaře (bylo jí 4,5 roku) dostala nové krásné větší kolo bez koleček. Bohužel stále vyžaduje „jištění“ a nechce „se pustit“. A to není na manželovy nervy. Nucení a naše nespokojenost nakonec způsobily, že je kolo „u ledu“, dokud k němu Ema nenajde zase cestu ….  

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře