Prvňák ve světě dospělých

Se vstupem na školní půdu je na dítě kladeno mnoho nových požadavků. Kromě psaní a počítání se prvňáček musí naučit orientovat ve spoustě nových situací a vytříbit si své sociální chování.
Prvňák ve světě dospělých

Většina rodičů před započetím školní docházky přemýšlí o tom, jak si jejich dítě bude schopno osvojovat akademické poznatky. Ukazuje se však, že ve školní úspěšnosti hraje velkou roli, jak je na tom prvňáček se sociálními dovednostmi. Děti, které jsou v tomto ohledu vyspělé, mají také lepší výsledky. Naopak děti, které jsou inteligentní, ale ve vztahu k druhým neohrabané, často ke škole nabudou negativní vztah a ztrácejí motivaci k učení. Během předškolní výchovy dostává dítě příležitost vyzkoušet si, jak dokáže vyjít se svými vrstevníky. V první třídě se mu také otvírá svět dospělých, je nuceno komunikovat s učiteli, družinářkami nebo prodavačkou v cukrárně, kam jde utratit první kapesné.

(Nikdy?) nemluv s cizími lidmi!
Protože prvňáčka už nemůžeme stále držet za ruku, přepadá nás někdy strach, že by se naše dítě mohlo stát obětí zločinu, a chceme ho co nejlépe chránit. Pozor však na instrukci: „Nikdy nemluv s nikým cizím!“ Zvlášť pro děti školního věku není takové pravidlo příliš praktické. Je třeba, abychom dítě naučili rozlišovat a odhadnout, kdo by mu mohl v případě nouze pomoci, komu se raději vyhnout a kdo je vlastně „cizí“. „Cizí“ je člověk, kterého jste dítěti sami nepředstavili.

● Dítě by s cizím člověkem nemělo nikdy kamkoliv odcházet, a to ani v případě, že ho neznámý dospělý žádá o pomoc.
● Zásadně by nemělo mluvit s člověkem, který sedí v autě. Pokud se vaše dítě ztratí, mělo by jít na veřejné místo, jako je obchod nebo pošta, a obrátit se na zaměstnance nebo například osobu s dětmi.
● Dítě by mělo také vědět, že nikdo cizí, ale ani známý nemá právo dotýkat se jeho těla způsobem, který by mu byl nepříjemný, a zejména ne v intimních oblastech. Upozorněte dítě, že má právo dospělému říci ne.

(Nikdy?) nelži!
Kromě toho, že by se měl prvňáček umět chránit před nebezpečím, musí také dostát společenským konvencím. Už umí dospělým vykat, tam, kde je to vhodné, poprosit a poděkovat, užívat oslovení „pane, paní“ následované jménem osoby. Co se týče umění dialogu a konverzace, tam musí malý školák ještě ledacos vypilovat.

● Učí se rozlišit, nakolik je v situaci vhodná upřímnost a jak ji držet v mezích zdvořilosti. Už v předškolním věku bývají oblíbenější děti, které při komunikaci s druhými užívají mnoho kladných a minimum zraňujících výroků a v konfliktech umí vhodně zvoleným slovem tlumit vzájemné vášně. Tato schopnost je ovlivněna z poloviny vrozenou mírou sociální inteligence, z poloviny výchovou. Ukazuje se, že lépe jsou na tom děti z rodin demokraticky vedených, kde rodiče otevřeně hovoří o vlastních pocitech i pocitech dítěte.

● Pro děti může být někdy zavádějící přehnaný důraz rodičů na pravdomluvnost. Dospělí by si měli uvědomit, nakolik v každodenním životě sami využívají drobné lži či zamlčují skutečnosti. I děti se musí naučit, že nekompromisní sdělení pravdy nemusí být za všech okolností nejlepší volbou. Lépe takové situace odhadují děti s vyšší mírou schopnosti empatie čili vcítění.

Výzkumy dokazují, že některé děti jsou schopny užít „bílou lež“ ze zdvořilosti již kolem třetího roku věku. Většina dětí kolem šesti let odhadne, že pokud dostanou dárek, který se jim nelíbí, je vhodné svou nelibost skrýt. Prvňák si také dokáže nechat pro sebe, že jídlo u tetičky je přesolené a chutná po spálenině. Snadno však před čtyřicetiletou sousedkou prohlásí, že tahle stará paní mu dala lízátko, protože mu chybí dostatek životních zkušeností a nemůže se do její situace zcela vžít. 

POKUD VAŠE DÍTĚ není přirozený talent
Naučte ho naslouchat: posluchač musí udržovat s mluvícím oční kontakt, aby bylo znát, že sdělení věnuje pozornost. Zvlášť v dialogu s dospělým mají stydlivější děti tendenci se mu vyhýbat.

Vhodné jsou také doprovodné slovní a mimoslovní projevy zájmu, pokývání hlavou či přitakání „hm, aha“.

Dejte mu tip, jaké informace si vyměnit na začátku, nejpřirozenější jsou ty, které vypovídají o tom, co dítě má či nemá rádo.

Upozorněte, že je vždy třeba dát prostor k vyjádření také druhému.

Naučte dítě složit kompliment. Lichotka je dárek, který nic nestojí. 

Od monologu k dialogu
Kromě nutnosti odhadnout míru potřebné upřímnosti má umění konverzace i jiná úskalí. Děti v předškolním věku jsou převážně egocentrické, zaměřené na vnímání světa ze své perspektivy. Během konverzace mluví o sobě a jen málo naslouchají informacím, které sdělil druhý. Předškolák například bude vyprávět o tom, jak u babičky jezdí na ponících, a kamarádka ze školky si povede zase svou o tom, že ona u babičky vždy peče cukroví.
V prvních letech školy se dovednosti konverzace tříbí, naslouchající školák už v podobném dialogu podotkne, že na ponících jezdí taky moc rád, a zeptá se spolužáka, zda už někdy jel na opravdovém koni. Některé děti jsou v této oblasti zdatnější, jiné méně.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře