Proč hledat kladné mužské vzory?

Víme to všichni: s mužskými hrdiny je to tak trochu bída. Do svých patnácti let děti rostou převážně pod vlivem žen a při vší úctě k mateřské a učitelské péči, něco jim pak prostě chybí. Co s tím?
Proč hledat kladné mužské vzory?
Petr Benda, 26 let, profesionální basketbalista, člen ČEZ Basketball Nymburk a České národní reprezantace
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Co mi dalo a vzalo otcovství?
Začnu tím, co mi otcovství vzalo – nevzalo mi vůbec nic a to myslím popravdě.
A dalo mi toho spoustu: radost ze zdraví mého syna, z toho jak roste, směje se, začíná lézt, stoupá si. Dále chuť vytvářet osobnost mého syna, předávat mu své životní zkušenosti, dělit se s ním o každé zážitky atd.
 
Kdo byl mým mužským vzorem, když mi bylo 5 – 10 let. A proč?
V tomto období byl mým mužským vzorem můj tatínek. Chtěl jsem hrát fotbal jako on, chtěl jsem dělat vše, co dělá on. Myslím, že se nám s bratrem hodně věnoval a rozvíjel naši osobnost.
 
Kdo byl mým mužským vzorem v pubertě a následně v období věku do 20 let. A proč?
V pubertě byli mými vzory spíše basketbaloví hráči, třeba Michael Jordan. Koukal jsem s otevřenou pusou na každý jeho zápas, představoval jsem si, že budu jednou hrát tak dobře jako on. Po pubertě s přibývajícím věkem jsem žádný vzor neměl, čím starší jsem byl, tím jsem se zaměřoval spíše sám na sebe, abych se později nemusel za sebe stydět.
 
Koho z mužských osobností respektuji teď? A proč?
Nemám vyloženě žádný vzor. Snažím se respektovat každého člověka.
 
Klepněte pro větší obrázekA je podle vás nutné, aby měl dospělý chlap před očima někoho, koho si váží?
Samozřejmě, vážit si někoho je přece krásné, já si třeba obrovsky vážím manželky.
 
Co si myslím (z mého dnešního pohledu, kdy už sám mám děti), že můj otec dělal, když jsem byl malý, špatně a nehodlám to napodobovat?
Abych řekl pravdu, neuvědomuji si věci, které můj otec dělal špatně. Pamatuji si jen samé příjemné zážitky a myslím, že takhle by to mělo být.
 
Co bych chtěl předat a umožnit svým dětem (není myšleno materiálně)?
Chtěl bych jim předat vše, co mě naučili moji rodiče a život: sebeúctu, skromnost, upřímnost, slušné chování a mnoho dalšího. Svým dětem bych chtěl umožnit, aby prožily krásný život bez zbytečných problémů.
 
Budete svým dětem (v rámci možností) pomáhat v dospělém věku i finančně? Proč ano, proč ne?
Pokud to bude nutné a neodkladné, tak jim samozřejmě finančně pomůžu do té míry, co budu moci. A proč? Protože jsou to mé děti, a nikdy v životě bych je nenechal na holičkách.
 
Co synovi v budoucnu řeknu o ženách?
Budu se mu snažit říci vše, co vím. Tedy to, že je prostě potřebujeme k životu, abychom byli šťastní.
 
Co byste dělal, kdyby se vaše dítě projevilo jako nesportovní pecivál?
Své dítě nikdy k ničemu nebudu nutit, avšak nejspíš bude mít ke sportu vřelejší vztah než jiné děti, neboť já jsem profesionální sportovec a má manželka jím byla před těhotenstvím také, takže okolo sportu se bude pohybovat pořád. Pokud se ale sportu věnovat nebude a bude mít jiné koníčky, tak nám to vadit určitě nebude, a budeme ho podporovat v tom, co ho bude bavit. Tedy pokud to nebude nezákonné…
 
Ivo (dědeček) a Mirek (tatínek) Rudolfovi, umělečtí kováři z Vodné u Bečova nad Teplou
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Co mi dalo a vzalo otcovství?
IVO: Především mi dalo otcovství rodinu – dva syny – a přestože jsem byl otcem relativně brzy (ve 22 letech), nedělala mi nová role žádné problémy, neboť jsem měl průpravu v rodině při výchově sestry, která byla mladší o jedenáct let. A co mi rodičovství vzalo? Snad jen to, že jsem dočasně méně cestoval, ale to dnes úspěšně doháním. Koníčkům jsem se věnoval vždycky a syny jsem do nich zapojoval.
MIREK: Být otcem je něco nevysvětlitelného a nepřenosného. Pro mě je to úžasná zkušenost do života. Je to nádherný pocit pozorovat syna, jak roste, směje se, komolí věty, snaží se napodobovat své okolí. Mám radost, když se mu něco podaří. Otcovství je však také zodpovědnost a starost. Uvědomuji si, že jsem ztratil spoustu času a svobody, ale stojí to za to.
 
Kdo byl mým mužským vzorem, když mi bylo 5 – 10 let. A proč?
IVO: Byl to můj strejda Pavel, který krásně maloval a byl to velký chlap.
MIREK: Určitě to byl táta a jeho dílna, přestože dnes máme hodně rozdílné názory na spoustu věcí.
 
Kdo byl mým mužským vzorem v pubertě a následně v období věku do 20 let. A proč? (Nyní již odpovídá jen IVO.)
Pořád strejda Pavel, přestože jsem ho dávno přerostl.
 
Koho z mužských osobností respektuji teď? A proč?
Vážím si svého tatínka, protože se vždy věnoval rodině, kdykoli byl doma, když nebyl zrovna na montáži. Máme spoustu společných zážitků z cest po vlastech českých a slovenských.
 
A je podle vás nutné, aby měl dospělý chlap před očima někoho, koho si váží?
Určitě. Každý by se měl obklopovat lidmi, kterých si chce a může vážit, aby mohl žít tvůrčím životem.
 
Co si myslím (z mého dnešního pohledu, kdy už sám mám děti), že můj otec dělal, když jsem byl malý, špatně a nehodlám to napodobovat?
Nemyslím si, že by dělal něco špatně.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Co bych chtěl předat a umožnit svým dětem (není myšleno materiálně)?
Mám dojem, že jsem se snažil předat své zkušenosti a návyky, způsob života, ale časem se teprve ukáže, jestli se mi aspoň něco povedlo.
 
Budete svým dětem (v rámci možností) pomáhat v dospělém věku i finančně? Proč ano, proč ne?
To už se bohužel taky děje, i když bych byl raději, kdyby se hned mohli postavit na vlastní nohy.
 
Co v budoucnu řeknu synovi o ženách?
Moji synové jsou již dnes dospělí a co jsem jim nestihl říct, to už těžko budu dohánět. Můj život a vztah k ženám byl a je dodnes pro ně určitě pozitivním vzorem.
 
Přál jste si, aby váš syn pokračoval v rodinné řemeslné tradici? A byl byste zklamaný, kdyby k tomu neměl talent?
Samozřejmě jsem si přál, aby v řemesle pokračoval, ale rozhodně bych ho nenutil dělat něco, co nechce. Přesto, že dnes už to prý on sám vidí jinak.
 
Je lepší být dědečkem nebo otcem, a v čem se to nejvíc liší?
Já jsem si užil otcovství krásně a být dědečkem je nádherné. Rozdíl je hlavně v tom, že vnoučka si jednou za čas rodiče odvedou.
 
Kovařina je obor, který se nedá okecávat. Buď řemeslo umíte nebo neumíte.Pomáhal vám tento fakt při výchově?
Kovařina je rozhodně tvrdá práce, ale i kovář může mít jemnou a citlivou duši a nemusí vychovávat silou.
 
Martin Ouhleda, podnikatel (26), spolu se svojí ženou vlastní bilingvní anglicko-českou školku MONTY® v Praze-Hodkovičkách
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Co mi dalo a vzalo otcovství?
Otcovství vám dá nejen silné pocity odpovědnosti, strachu, ale hlavně vás naplní bezprostředně čistou láskou dítěte. A vezme určitou část svobody, volnosti, ale to vše je plně vynahrazeno „pouhým“ úsměvem či objetím s potomkem.
 
Kdo byl mým mužským vzorem, když mi bylo 5 – 10 let. A proč?
V tomto věku jsem měl vzorů několik. Samozřejmě otce pro jeho pracovitost a trpělivost a dědečka pro jeho zdravé rebelství.
 
Kdo byl mým mužským vzorem v pubertě a následně v období věku do 20 let. A proč?
V pubertě jsem měl natolik silné ego, které žádné vzory neakceptovalo, a když tak velice krátce. Vzorem před 20. rokem byl švagr, cílevědomý úspěšný podnikatel plný nápadů.
 
Koho z mužských osobností respektuji teď? A proč?
V tuto chvíli nejvíce respektuji svého partnera a kamaráda Petra, který – aniž by měl své dítě – se plně věnuje výchově a vzdělání dětí, a to s nasazením více než maximálním.
 
A je podle vás nutné, aby měl dospělý chlap před očima někoho, koho si váží?
Myslím že ano, ale není to podmínka. Bez toho, aby si někoho vážil, by nemohl žít s nikým v jedné domácnosti, vychovávat, pracovat v kolektivu.
 
Co si myslím (z mého dnešního pohledu, kdy už sám mám děti), že můj otec dělal, když jsem byl malý, špatně a nehodlám to napodobovat?
Když jsem byl malý, kouření bylo velmi populární. Většina z nás proto viděla rodiče s cigaretou v ruce. Dále nevždy jsou rodiče v harmonii, a proto by neměli svoje emoce dávat najevo před dětmi. A když už k tomu dojde, je důležité usmíření před dětmi.
 
Klepněte pro větší obrázekCo bych chtěl předat a umožnit svým dětem (není myšleno materiálně)?
Dnešní svět neoplývá moc spravedlností, bez soutěživosti, určité míry drzosti, tvrdosti a sebekritiky není šance na úspěch. Přijímat prohry a poučit se z nich, znát své schopnosti, vědět že v rodině je síla.
 
Budete svým dětem (v rámci možností) pomáhat v dospělém věku i finančně? Proč ano, proč ne?
Když budu vědět, že potřebují pomoci, tak ANO. Jsme rodina a pomoc v jejím rámci je přirozená. Neplatí to všude, ale u nás se o tento model snažíme.
 
Co řeknete dceři o mužích?
Rozdíly jsme si vysvětlili, další lekce na nás čekají s přibývajícím věkem Viktorky, ale v budoucnu se musí obrnit trpělivostí a nepodlehnout v okamžiku seznámení...
 
Vnímáte jako pedagog, že děti mužské vzory postrádají? A jak se to na nich projevuje?
Záleží na konkrétní situaci v rodině. Když už postrádají muže, mají k nim nezdravý odstup až strach. Je to naší přirozenou autoritou danou postavou a hlasem, který je hlubší a ony ho neznají. Zvlášť na chlapce to může mít negativní vliv.
 
Jak jako učitel vnímáte zapojování otců v rodinách?
Ve většině rodin funguje otec jako živitel. V tu chvíli nemá otec moc času na výchovu, spíš funguje jako kamarád na zábavu. Z důvodu své absence nechtějí být otcové ti „špatní“, kteří něco zakazují, napomínají apod.
 
Je na dětech poznat, když se v rodině role otce smrskla jen na sponzora?
Domnívám se, že ano. Děti, se kterými jsem přišel do styku, se velmi často chlubí tím, co jim tatínek koupil nebo koupí. Je to výchova přes peněženku: budeš-li hodný, koupím ti…. a na ranní hraní s maminkou je zapomenuto.
 
Text: Denisa Prošková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře