Otěhotněla jsem pět měsíců po vysazení antikoncepce, kvůli rizikovému pracovišti ihned odešla z práce a
užívala si těhotenství, které bylo bezproblémové. Navštěvovala jsem
cvičení pro těhotné, předporodní kurz, bazén, připravovala výbavičku
pro mimi. Cítila jsem se skvěle a porodu, i přes varování všech kamarádek, že je to hrůza, se nebála. V kurzu jsme vše probrali, takže
šestý den po termínu v noci, kdy se miminko konečně začalo hlásit, jsme
s přítelem, který samozřejmě nesměl u porodu chybět, odjeli v klidu do
porodnice. Ocitli jsme se na porodním sále, kde jsme všemi možnými
způsoby, které jsme se naučili, začali pomáhat děťátku na svět.
Uvolňování na balonu se střídalo s chůzí, uvolňováním a mírněním
bolesti ve sprše, prodýcháváním atd. Skoro po patnácti hodinách
slyším, ještě jednou zatlačte a miminko máme tady. Mikulášek je na
světě zdravé a samozřejmě to nejkrásnější miminko
na světě! Ještě porod placenty, šití a máme to za sebou! Zvládli jsme
to, první foto, nechávají nás o samotě, jsem vyčerpaná, vedle mě sedí
hrdý taťka s uzlíčkem v náruči. Jsou tak kouzelní, že si je chci
vyfotit, ale už jsem to nestihla. Začalo mi být špatně a na přivolaném
lékaři bylo vidět, že se „něco" děje. To jsme v předporodním kurzu
nebrali, takže jsem byla pořádně vyděšená. Skoro po dvou hodinách
se začínám probouzet z narkózy. Přítel stojí vedle mě, smutný a
zmatený. Po chvíli se dovídám od lékaře, že mi byla provedena revize
hematomu a ztratila jsem 800 ml krve. Dodnes nevím, proč se to stalo,
ale prý se to stává. Miminko bylo v pořádku, a to bylo nejdůležitější!
Už jsou to tři měsíce, a i když mě ještě čekaly další komplikace, je to
konečně za námi. Chtěla bych poděkovat hlavně svému příteli, který mi
byl oporou, svému chlapečkovi, který se má čile k světu, roste nám před
očima a dělá nám samé radosti a taky lékařům a sestrám, kteří mě dávali
dohromady, a svým blízkým. Děkuji.
Beata, Kopřivnice