Příliš úzkostlivé matky – patříte mezi ně? Tohle byste si měla přečíst

Kam až můžou vést přehnané obavy a nadměrná starostlivost? Jak poznáte, že už vaše péče překročila hranici? Přečtěte si úvodní portrét a hned budete vědět, jestli číst dál.
Příliš úzkostlivé matky – patříte mezi ně? Tohle byste si měla přečíst

Nejlíp mě poznáte na pískovišti. Moje dítě si nesmí rukou zmazanou od písku sáhnout do obličeje, natož pak do pusy. Nesmí si sednout do mokrého písku. Nemělo by se samo volně pohybovat za hranicí prknem vymezeného prostoru. Pokud se tak stane, běžím za ním, chytám ho za ruku. Snažím se dál: chodím metr za ním s rozevřenými pažemi, abych zabránila případnému pádu.  

V pravidelných intervalech přetírám nosík, nasazuji kšiltovku, dbám na pitný režim.

Vstup na velkou skluzavku vylučuji. Méně povedené bábovičky neakceptuji. Hraní s moc energickými dětmi zabraňuji. Oční kontakt s dítětem na písku nepřerušuji.

A co dál? Sleduji pečlivě tabulky, které odrážejí přímou úměru mezi věkem a přibývajícími gramy a centimetry. Zaznamenám-li odchylku, zalarmuji přátele na Facebooku, matky chatující na spřátelených sítích, rodinu, našeho pediatra.

Dvakrát denně stírám podlahu, protože mikroby, viry, bakterie, havěť, bacily, špína – to všechno se moc rádo lepí na ruce mého po zemi se batolícího dítěte. Nechci a nesmím to dopustit.  

Když jsem nedávno na internetu objevila fotku herečky Lucy Liu, jak jejímu synkovi Rockwellovi olizuje obličej pes, naskočila mi husí kůže. Fuj.

Snažím se o respektující výchovu, jsem laskavá, bez výhrad milující matka. Na tom si zakládám. Když mi selžou nervy - zvýším hlas, mrsknu plyšákem o zem nebo nedejbože plácnu dítě přes plínku, vyčítám si to několik dní. Protože být laskavá a bez výhrad milující matka je sakra těžké.

Tak tohle jsem já – úzkostlivá matka.

Poznala jste – sama sebe?

8 hříchů ve vývoji dětí. Neděláte je taky?

8 hříchů ve vývoji dětí. Neděláte je taky?

NÁŠ ODBORNÍK:

Daniela Tlapáková, inspirátorka, průvodce k uzdravení, Chrášťany, www.danielatlapakova.cz, www.deti-jako-ukazatel.cz

Jak poznáte, že jste příliš úzkostlivá? Zkuste si přehrát rozhovory s kamarádkami nebo rodinou za poslední týden. Týkaly se z devadesáti procent péče o děti? Máte pocit, že musíte ohlídat tohle, tamto a ještě támhleto? Inspirátorka Daniela Tlapáková, která vede semináře o osobnostním rozvoji a o výchově, říká:

„Poznáme to tak, že nemáme dobrý pocit. A děti nám to vždy dávají velmi jasně najevo – mnoho tzv. zlobení nebo poruch chování ukazuje na naše zasahování, nedůvěru, přílišnou kontrolu a nerespekt. Naše únava z péče o domácnost většinou také ukazuje na to, že to přeháníme.“

Fakt je, že přehnanou úzkostlivostí jsou ohroženější starší matky, matky vymodlených dětí, matky, které byly samy podobným způsobem vychovávané, nebo ty, které obecně rády plánují a mají věci pod kontrolou.

Všeho moc škodí

Co je na tom vlastně špatně? Jde o to, že příliš úzkostlivá máma disponuje (pro obě strany) zabijáckou kombinací velké dávky pečlivosti, zodpovědnosti, starostlivosti, potřeby ochraňovat a potřeby být dokonalá. 

Je jasné, že všeho moc škodí - i péče, byť je dobře míněná. Projevit se to může na mnoha úrovních: například už se dnes ví, že přehnaná čistotnost negativně ovlivňuje vývoj dětského imunitního systému. Ve sterilním prostředí se totiž hůře aktivuje a děti pak trpí například alergiemi.

A matka, která má na sebe přehnané nároky, je zároveň ohroženější depresemi. (Psychiatři na Columbia University v New Yorku dokonce prokázali souvislost mezi úzkostnými poruchami matky a zdravím dítěte – mámina deprese zvyšuje pravděpodobnost výskytu alergie u dítěte o 67 %, ale to už by byla zase trochu jiná kapitola.)

Mámou po čtyřicítce. Je to náročnější, ale jde to. Na co se připravit?

Mámou po čtyřicítce. Je to náročnější, ale jde to. Na co se připravit?

Umíte nechat dítě spadnout?

Z úzkostlivé výchovy může taky vyplynout i nezdravá fixace na matku, ustrašenost, neschopnost odhadnout situaci a svoje možnosti a schopnosti. Zuzana Zavadilová z koučingového portálu Buďšnek.cz tvrdí, že úzkostný přístup ve výchově rozhodně vede k malé sebedůvěře dítěte („když se o mě maminka tolik stará, jsem asi neschopný...“).

„Což pak vede k horšímu navazování vztahů, malé odvaze, neschopnosti jakkoliv zariskovat, neschopnosti odhadnout, co sám chci a později taky k tendenci zopakovat úzkostnou výchovu na vlastní ratolesti,“ dodává.

Jste připraveni mít dítě? Odpovězte si na tyto otázky a máte jasno

Jste připraveni mít dítě? Odpovězte si na tyto otázky a máte jasno

Jak s úzkoslivostí bojovat?

+ Zamyslete se: Abyste se naučili chodit, musíte se sami postavit na nohy, musíte vědět, jaké to je spadnout, musíte mít prostor, kde budete moct chůzi svobodně zkoušet. Jestliže ani jedno z toho příliš ochraňující matka neumožní, pak je otázka, jestli vlastně ochraňuje. Není to spíš omezování? Zpomalování vývoje?

+ Docela dobře funguje inspirace tatínkem, resp. partnerem nebo manželem. Jak asi víte, muži to obvykle s péčí moc nepřehánějí a děti společnou vycházku na hřiště – k ženskému údivu – vždycky přežijí. Pozorujte je někdy: fór tkví v tom, že si s ničím moc nedělají hlavu. Děti jako by to vycítily a převezmou za sebe zodpovědnost. Jen tak se nerozbrečí, protože vědí, že táta hned nebude foukat…

+ Líbí se mi nápad Zuzany Zavadilové – radí: „Řekněte si vždy v daném okamžiku, čeho se to vlastně bojíte, jestli je nebezpečí reálné a jestli na dané věci bude záležet, až bude dítě dospělé. Je opravdu taková tragedie, že se při hraní ušpiní?“

+ Daniela Tlapáková by hlavně hledala příčiny vlastní úzkosti a uzdravila by je, aby neomezovaly vás ani dítě. Pokud už jste v procesu uzdravování, což je někdy na delší dobu, pomůže uvědomit si, že vždy to děláte tak, jak nejlépe dovedete: „Nejsem dokonalá a děti se učí i naší nedokonalostí. Naši chuť a ochotu s tím něco dělat, děti vnímají a je to pro ně ukázka toho, že vše má řešení.“

+ Chce to především průběžně žít svůj život a ne jen život dětí – to je další doporučení Daniely. Co to obnáší? „Pravidelně dostatečně odpočívat. Věnovat se sama sobě. Dát si jasné priority. Budovat partnerský vztah. Spolupracovat, nechat si pomoci.“

Aby bylo doma fajn

Daniela do tématu vnáší ještě úplně jiné světlo. Tvrdí, že je teď přímo móda mluvit o tom, čím a jak bychom mohli poškodit svoje děti. „Z tohoto úhlu pohledu jse poškození všichni,“ odlehčuje problematiku.

„Co to je poškození dítěte? Trauma? Nedostatek sebevědomí? To opravdu způsobujeme mnoha přístupy, nejen úzkostlivostí. Ano, všichni zanecháváme stopy na našich dětech, jako je nechali naši rodiče na nás. To je život. Dá se s tím pracovat. Spíše bych se soustředila na to, abych já jako matka byla šťastná, abych milovala otce svých dětí a hledala bych cestu, abychom se doma všichni cítili dobře. To stačí. Možná velký úkol, že?“

Video: Neuvěřitelně jednoduchý trik: Jak pohodlně nosit sedačku s miminem?

Těhotenské rekordy: Sedmnáctiletá babička nebo matka, která porodila 69 dětí

Těhotenské rekordy: Sedmnáctiletá babička nebo matka, která porodila 69 dětí

Co by měl každý otec předat ve výchově svému synovi? Sebevědomí i úctu

Co by měl každý otec předat ve výchově svému synovi? Sebevědomí i úctu

Mateřský desetiboj: Co vše se musí maminky naučit

Mateřský desetiboj: Co vše se musí maminky naučit

 

 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře