Někdy jsem si ale připadala jako v Jiříkově vidění,“ popisuje pětatřicetiletá Klára své první těhotenství. „A to si vezměte, že už jsem v Nizozemí několik let žila. Zdejší zdravotnictví nepovažuje jiný stav za nemoc a nechává na přírodě, aby si poradila sama. Nevím, jestli jsou holandské ženy odolnější nebo zdravější, ale ve svém širokém okolí neznám jedinou, která by měla za sebou rizikové těhotenství nebo rodila císařským řezem.“ Klára pro Betynku zavzpomínala na dobu, kdy čekala svého prvního syna Robina. „Z domova jsem byla zvyklá na jiný přístup k těhotným, řekněme více medicínský. Nakonec jsem byla nadšená, že tady se dbalo především na moje rozpoložení.“
Bez průkazky a bez prohlídek
Klára líčí, že první (kulturní) šok se dostavil ve chvíli, kdy se dozvěděla, že v Holandsku není těhotenství považováno za dostatečný důvod k návštěvě lékaře. Ke gynekologovi se chodí jen tehdy, když má žena vážné zdravotní problémy. „Pokud má žena pocit, že by mohla být těhotná, koupí si v drogérii test. A tím to na nějakou dobu hasne. Já, v nizozemských zvyklostech v té době ještě laik, jsem se objednala k praktickému lékaři, aby mi vysvětlil, co se bude dít dál. Očekávala jsem od něj přinejmenším vyšetření a odběr krve, aby se mé těhotenství potvrdilo. K mému překvapení mi pan doktor akorát potřásl rukou a poslal mě domů. Nestačila jsem se divit.“ Přes známé Klára získala telefonní číslo do centra porodních asistentek. „Zavolala jsem tam a příjemný ženský hlas mi poblahopřál k těhotenství a vysvětlil mi, že se mám ozvat, až budu zhruba v 11. týdnu, abychom se domluvily na první návštěvě. Nezbylo mi nic jiného než čekat.“
Porodní asistentky
Za celé těhotenství nebyla Klára ani na jednom jediném gynekologickém vyšetření. „Porodní asistentka mě zvážila, změřila objem břicha a poslouchala srdíčko. Podstoupila jsem dva ultrazvuky: první na začátku těhotenství a pak ve 20. týdnu kvůli vrozeným vadám. Je pravda, že jsem ze začátku byla hodně nervózní. Přišlo mi zvláštní, jak mě nikdo nehoní po dokorech, že po mně nikdo nechce krev, moč, zkrátka a dobře že si mě nikdo moc nevšímá. Byly to přesně opačné zkušenosti, než jaké jsem znala z Čech.“ Klára přiznává, že zcela logicky měla strach, aby se něco nezanedbalo. „Na druhou stranu jsem přes rodinné příslušníky a známé pochopila, že se děti v Holandsku rodí zdravé a bez problémů, a to i přesto, že do většiny normálních těhotenství nezasahuje žádný gynekolog, ale pouze porodní asistentka. Těch jsem při svých dvou těhotenstvích zažila pět a během kontrol jsem měla šanci je docela dobře poznat. Samozřejmě že jsem předem nevěděla, která z nich nakonec porod povede.“
Syn se narodil v porodnici
V Holandsku je zvykem, že pokud nemá žena žádné zdravotní problémy, je normální rodit od 37. týdne doma za pomoci porodní asistentky a zdravotní sestry. Rodička se ale musí na tuto událost důkladně připravit. Koncem sedmého měsíce by měla doma mít nachystaný „Kraampakket“, což je balíček, který obsahuje nejnutnější potřeby k domácímu porodu: hygienické podložky, líh, náplasti, sterilní gázu, vložky a tak podobně. Také postel, na které bude žena rodit, by měla být v určité výšce a uzpůsobena tak, aby porod probíhal co nejpohodlněji. „Porodní asistentka se volá, až když má rodička stahy minimálně hodinu po 4 až 5 minutách a když trvají 60 až 90 sekund. Pokud porodní asistentka rozhodne, že se jedná o komplikovaný porod, odjíždí rodička v jejím doprovodu neprodleně do nemocnice. I zde porod dál vede porodní asistentka, jen ve velice vážných situacích je povolán odborný lékař.“ Když se žena rozhodne rovnou rodit v porodnici, zaplatí zhruba 350–600 eur, cena záleží na zdravotnickém zařízení. Přítomnost manžela u porodu je považována za samozřejmost a nic se za ni neplatí. Pokud má žena zdravotní problémy, rodí v nemocnici zdarma. „Já jsem při prvním dítěti 14 dní přenášela, takže jsem musela na vyvolání. Tři hodiny po porodu jsem nemocnici opustila. Pro mě zvláštnost, pro holandské ženy samozřejmost.“
Miminko je na světě
Bezprostředně po narození je miminko ošetřeno a zváženo a podstoupí základní vyšetření (dýchání, srdeční činnost, zkontrolují se kyčle a páteř). Pak se hned vrací k matce. „Na novorozeně se nemaluje žádné číslo ani jméno, protože to není potřeba. Dítě zůstává celou dobu s maminkou na stejném pokoji a (pokud k tomu nejsou vážné důvody) neodváží se pryč.“ U domácích porodů asistují speciálně vyškolené sestry, které pak týden docházejí za rodičkou a vypomáhají v domácnosti. „Hlavně se starají o maminku s miminkem. Tuto službu částečně hradí pojišťovna a částku přibližně 6 eur na hodinu doplácí rodina.“
Převzato z časopisu Betynka.