Příběhy "zralejších" maminek: Pohoda na třetí + Splněný sen

Karolína a Dáša mají mnoho společného. Obě jsou „zralejší“ maminky, které měly své děti kolem pětatřicítky, a náramně si to teď užívají. A hlavně oběma při ultrazvuku řekli: „Jsou tam dvě“.
Příběhy "zralejších" maminek: Pohoda na třetí + Splněný sen
POHODA NA TŘETÍ
Maminka Karolína (36) s Elizabetou a Ágnes (15 měsíců)

Když jsem se s Karolínou domlouvala, překvapilo mě, že ač pozdě večer, ozvala se mi do telefonu veselá bytost, pro níž nebylo nic problém. Ostatně to je asi hlavní rys této maminky, profesí lékařky. To se někdo umí narodit... Ještě ke jménům děvčat − tak trochu mezinárodně pojatá je mají po prababičkách.

Odkoukáno od mámy
Říká se, že děti jsou kopie rodičů. Takže děvčata nebo holky, jak Karolína svým dvojčatům říká, jsou pohodářky. „Po porodu mi přišlo normální, že se musím budit, krmit je a podobně. Myslím si, že i holky to berou, že je všechno normální. Dost jsem si předtím odpracovala a užila a teď mě můj stav absolutně naplňuje. V jednom horoskopu jsem si přečetla, že děti Lvi rodiče Blížence dobře tolerují. Tak doufám, že mě děti budou dobře tolerovat,“ říká Karolína a dodává, že je přesvědčená, že s dvojčaty je rozhodně méně práce než s dětmi narozenými po roce. A také o tom, že jednou budou holky temperamentní, protože mají v sobě namícháno hned několik národností.
 
Netypická kočárkárna
Karolína bydlí s dvojčaty v malém bytě v Praze Holešovicích a pochvaluje si, jak je po povodních tahle čtvrť upravená. Všude jsou například bezbariérové přechody, takže chodit tady s kočárkem není problém. Stejně tak nakupování je díky blízké tržnici − i se širokým kočárkem − pohodlné. Cestování městskou dopravou je také v pohodě, protože si Karolína na internetu zjistila, kdy jede nízkopodlažní tramvaj. Ale stejně nejvíc využívá auto. Nejčastěji jezdí s holkami na výlety do Stromovky nebo na Letnou. Její vozidlo se stalo i „kočárkárnou“. Ta totiž v domě schází, takže Karolína dříve snesla holky vždycky ve „vajíčkách“ k autu, kde měla schovaný kočárek.

Akce rohlík
Během našeho povídání začala být děvčata unavená, byl čas na spánek. Takže jsem viděla, jak se kojí dvě děti najednou. Stačí, aby si Karolína vzala speciální podložku, které říká rohlík, a holky jsou hned u ní. Každá pěkně na jedné straně. „Moje kolegyně kojila svého syna ještě ve dvou letech. Já ‚chytrá matka‘ jsem si v duchu říkala: tak dlouho?!... Dnes se jí musím omluvit, protože kojení je jedna z nejkrásnějších věcí na světě. Jak to tak vypadá, budeme kojit nejspíš do školky,“ usmívá se Karolína. Pochvaluje si ještě, že jí maminka − gynekoložka dala netradiční radu, aby si bradavky masírovala nejprve jemným a pak také drsnějším kartáčkem. Díky tomu zřejmě neměla s kojením ani jeden den problém.

A babička hlídá
Říkala jste, Karolíno, že už chodíte do práce… „Myslela jsem si, že se do ní budu těšit, ale vůbec se mi od holek nechce. Máme však s kolegyní soukromou ordinaci, je nutné, abychom si ji udržely. Takže jsem začala − když bylo holkám asi devět měsíců − chodit do práce, jednou v týdnu na tři hodiny. Teď pracuji tři až čtyři hodiny dvakrát v týdnu. Mám obrovskou výhodu v tom, že děvčata hlídá moje maminka. Sice pracuje, ale zkrátila si úvazek. Tatínek dětí je cizinec, takže druhá babička je daleko. Určitě by také ráda hlídala, ale bohužel to nejde.“

Tetičky animátorky
Na otázku jak to, že jsou holky tak hodné, Karolína odpovídá, že je to díky tomu, že dodržují pravidelný denní režim. Samozřejmě ho občas nabourají Karolíniny kamarádky, kterých má spoustu. Třeba „čekačka“ na koupání proběhne hladčeji, když je někdo ku pomoci, aby - jak Karolína říká - „animoval“. Ale největší pomoc stejně je, když rodina nebo kamarádi odvezou kočárek a nechají mámu dostatečně odpočinout.

SPLNĚNÝ SEN
Maminka Dáša (36) s Karolínkou a Ondrou (2 roky)

Z rušného náměstíčka jsme prošli průchodem a před námi se vyloupl pohádkový domeček s modrými dveřmi a rámy oken. Přivítala nás usměvavá sportovní maminka a vysvětlila, že jsou v přízemí a že v patře bydlí její rodiče, což je skvělé řešení, protože při péči o dvojčata je další osoba mnohdy nezbytná.

Úprk před kalhotami
Jaké to je vypravit se v zimě na procházku se dvěma malými neposedy? „Než vyjdeme ven, musím ze všeho nejdříve vynést složený sedmnáctikilový kočárek z předsíně. Jeho šířka totiž neumožňuje projet dveřmi. Rozložím ho a nachystám fusaky. Poté následuje příprava pití, svačiny a ubrousků. Nakonec přijde to nejtěžší − oblékání. Děti to berou jako zábavu a většinou mi každý uteče jinam. Takže je pro hladký a rychlý průběh oblékání dávám do postýlek,“ usmívá se Dáša a dodává, že teď už se nebojí jít s nimi ven sama, protože poslechnou. Ale v době, kdy začali chodit, to prý byla hrůza. Každý letěl na jinou stranu, což byl pro jednoho rodiče problém. Na vycházky proto chodila většinou se svojí maminkou.

I desetkrát za noc
Ten, kdo nemá dvojčata, dělá si legraci z toho, jak jsou obě miminka přisátá u maminky. „V porodnici mi doporučovali, abych kojila obě děti najednou. Ale udělala jsem to jednou a odrovnala si prsa. Pak jsem tedy kojila každého zvlášť. V noci jsem se téměř nevyspala. Kojila jsem půl hodiny jednoho, půl hodiny druhého, asi hodinku a půl jsem spala, potom znovu kojení a tak pořád dokola. Ale jak jsme přešli na umělou výživu, už to bylo lepší,“ vysvětluje Dáša. A ono pověstné buzení ve stylu „jeden usne, druhý se vzbudí“? „To se teď naštěstí už nekoná. Karolínka s Ondrou jsou hodní. Když spí, tak spí. A pokud se vzbudí, tak většinou nezávisle na sobě.“

Tady je nám dobře
Dáša se s manželem a dvojčaty přestěhovala z Prahy do Poděbrad, když bylo dětem deset měsíců, a nemohou si to vynachválit. Jednak Dáša do osmnácti let – tedy před studiem vysoké školy – žila na malém městě a je na něj zvyklá. Také říká, že Praha je dobrá pro svobodné, nikoliv pro rodiče s dětmi. Zvláště pak s dvojčaty, kdy je například cestování velmi složité. Vzhledem k tomu, že bydleli v centru Prahy, chodili na vycházky pouze do Riegrových sadů, kde běhá spousta psů, a nechat tady děti volně pobíhat se jim zdá nebezpečné. Dnes vyjdou ze svého domečku a za chvilku jsou v nádherném parku, kde je to pro děti ideální. A určitě je tohle prostředí lepší i pro jejich zdraví.

Přání se vyplnila
A Dášo, jak je to s tím splněným snem? „Jelikož jsem nemohla asi čtyři roky otěhotnět, tak jsme absolvovali umělé oplodnění a podařilo se nám to napodruhé. Pro tatínka to byl šok, když jsme na ultrazvuku uviděli dva plody. Ale já jsem si hrozně přála dvojčata. Můj sen byl, abych měla chlapečka a holčičku. A to se mi splnilo. Těhotenství jsem si užívala, jen v závěru jsem byla jako medvídek, těžko jsem se pohybovala,“ odpovídá Dáša. Jinak, jak jsme měli možnost se přesvědčit, děti jsou povahově naprosto rozdílné. Karolínka je průbojnější a s každým se bez problémů skamarádí. Ondra je naopak bojácnější, než se s někým sžije, chvíli mu to trvá, ale pak mu chce zase všechno půjčit.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře