Příběhy: Město, nebo vesnice - co je lepší?

Je lepší bydlet na vesnici, nebo ve městě? K diskusi na toto téma jsme do pražské kavárny Vesmírna pozvali tři maminky...
Příběhy: Město, nebo vesnice - co je lepší?
Jako první přichází do Vesmírny Eva se svým čtyřletým synem. Usedáme na polštáře v dětském koutku, kde je pro nejmenší návštěvníky nachystáno mnoho hraček, a tak má Vilémek o zábavu postaráno a my si můžeme v klidu objednat kávu. Než se Evy stihnu zeptat, jak se jí ve Vesmírně líbí, sama prostředí kavárny chválí. „Je to opravdu příjemné zjištění, že někde myslí i na maminky s dětmi. Koutek s hračkami a jídelní lístek se zdravými jídly, to u nás v Dejvicích bohužel nenajdete."

Dětský koutek není samozřejmost

Také Adéla, která přichází jen o pár minut později, je mile překvapena, že svou sedmnáctiměsíční Kristinku nemusí usadit do jídelní židličky, která je, podle zkušeností obou maminek, mnohdy jediným „nadstandardem", který se nejmenším strávníkům poskytuje. „V jedné ze dvou restaurací, které v Nehvizdech máme, se její provozovatelé snaží alespoň tak, že vyhradili nekuřáckou místnost a v ní je k dispozici několik hraček. Jsem za to ráda, protože do zakouřeného prostředí bych Kiki nevzala."

Co chybí v satelitním městečku
Když se Eva dozvídá, že Adéla bydlí v nové části Nehvizd, tedy v tzv. satelitním městečku, svěřuje se, že se do podobné lokality bude brzy stěhovat a že má z toho obavy. V Dejvicích „na kulaťáku" má vše na dosah a velmi si toho cení. Pochvaluje si také to, že má kde s dětmi trávit volný čas, a to dokonce i v přírodě. „Naše městská část se v tomto směru hodně stará. V blízkém okolí je několik hřisť, navíc to máme kousek do Stromovky. Jediné, co mi vadí, je hluk a špatný vzduch, proto každý víkend jezdíme na chalupu do Jizerek. Když jsme tam v létě delší dobu, vidím, že jsou děti zdravější." Uvědomuje si, že až se její rodina přestěhuje, budou děti žít ve zdravějším prostředí, ale ke každodennímu životu patří i nákup, návštěva lékaře nebo placení složenek. I na to se musí myslet. Reaguje Adéla: „Naprostou nezbytností je pro mě auto. Mimo špičku jezdí u nás autobus jen jednou za dvě hodiny. V Nehvizdech nemáme ani lékaře, natož lékárnu nebo třeba bankomat. A s těmi hřišti, o kterých jste mluvila, to také není žádná sláva, právě naopak. Problém je v tom, že se satelitní městečko postaví, nastěhují se tam rodiny s dětmi a teprve pak se začne řešit to ostatní. A tak je to na občanech. Mají to, o co se postarají oni sami."
Když pak obě maminky docházejí k závěru, že žádné bydlení není ideální, konečně přispěchá i poslední účastnice diskuse - Yvona. Ta má se změnou bydliště nejvíce zkušeností. Jen co svlékne sobě i pětileté Barborce bundu, zapojuje se do diskuse: „S tím naprosto souhlasím. Žádné bydlení není a nemůže být ideální, ale člověk by se neměl bát změny, hlavně pokud jde o zdraví nebo štěstí dětí."

Stěhování s sebou nese oběti
Když vypráví o tom, kolikrát se stěhovali a jaké důvody je k tomu vedly, je znát, že Yvoně i jejímu manželovi velmi záleží na spokojeném rodinném životě a na zdraví dětí. Svaté Pole u Dobříše opouštěli zejména proto, že u nejmladší dcery Barborky zjistili lékaři astma. Yvona sama moc dobře ví, co tato nemoc obnáší, proto se po vzájemné dohodě s manželem rozhodli, že rodinný dům, ve kterém se topilo uhlím, vymění za domek s plynem v Hostivici. „Do stěhování se mi moc nechtělo, vždyť to bylo už pošesté, ale teď jsem ráda, že jsme se do toho ještě jednou, doufám že naposledy, pustili. Prospělo to našim holkám a mně koneckonců taky, místo osmi pokojů jich uklízím jen pět," zasměje se. Adéla však vážně a s obdivem podotýká: „Nejde jen o to balit kufry a změnit si na úřadě trvalé bydliště. Stěhování může znamenat i ztrátu přátel nebo dobrého zaměstnání," a hned se ptá, jak Yvona zvládala právě tohle. Ta upřímně přiznává, že se jí těžko odcházelo z Metylovic, protože tu měla práci, která ji velmi bavila. V nedaleké Ostravě na Černé Louce založila a vedla dětské zábavní centrum Sluníčko. Pořádala zde divadlo pro veřejnost i školy a školky, zábavná odpoledne plná soutěží a her, kloboukový či pyžamový bál a spoustu dalších akcí. „Denně sem zavítalo přes sto dětí, a to nepočítám školy a školky," zavzpomíná a dodává: „Ráda bych to dělala i tady, ale vím, že by to z finančních důvodů nešlo. Vydělat si na nájem nějakého vhodného prostoru je nemožné. Takovým aktivitám Praha příliš nepřeje a Hostivice jsou na to malé." Z diskuse pak vyplývá, že ne ve všech směrech je Praha pro práci, zejména však pro podnikání, ideální.To, co se na Moravě Yvoně dařilo, by tady kvůli vysokému nájmu dělat nemohla. Adéla si pochvaluje, že může z domova pracovat na částečný úvazek. „Nejenže tak přispěju do rodinného rozpočtu, ale také mě to baví.“

Skojenost a rozloučení
Od práce se stáčíme opět na zdraví dětí a setrvá u něho až do doby, kdy se naplní čas a maminky se chystají k odchodu. Při loučení se všechny tváří spokojeně. Eva je ráda, že si před vlastním velkým stěhováním mohla vyslechnout rady těch, které s ním mají zkušenosti. Yvona odchází kvůli dalším povinnostem sice ve spěchu, ale přesto v dobré náladě. Možná, že si uvědomila, jaká je to úleva.

Adéla Venerová (26):
Vzdělání: vysokoškolské (divadelní manažerka)
Zaměstnání: na mateřské dovolené a na zkrácený úvazek projektová manažerka
Bydliště: Nehvizdy
Manžel: Pavel (37)
Děti: Kristina (17 měsíců)

Bydlíme v řadovém domě v nové části Nehvizd, které se nacházejí kousek za Prahou. Za hlavní nevýhodu našeho bydlení považuji špatné životní prostředí. Jako dítě jsem žila v Harrachově, a tak jsem mohla svůj volný čas trávit v přírodě. To bych přála i své dceři, ale v Nehvizdech k tomu nejsou podmínky, protože se rozprostírají kolem frekventované silnice. Asi před rokem a půl tu cestou ze školy zahynul osmiletý chlapec, proto se bojím i o naši bezpečnost. Když chcete projít celými Nehvizdy, musíte jít jedině tudy. Myslím si, že by místní dopravní situaci zlepšil obchvat pro kamiony, který je naštěstí už v plánu.
A teď k výhodám: V satelitním městečku máme úzké sousedské vztahy a vzájemně si pomáháme. My, maminky na mateřské dovolené, se denně scházíme a naše děti si spolu hrají., což považuji za důležité pro jejich sociální rozvoj. Moc bychom si přály hřiště. Naštěstí žijí v Nehvizdech aktivní občané, díky kterým můžeme s dětmi chodit cvičit nebo navštěvovat nově vybudovanou hernu. I když má naše současné bydlení nějaké nevýhody, stěhování neplánujeme. Chceme však pracovat na tom, aby se nám v Nehvizdech líbilo čím dál víc.

Yvona Křáková (40):
Vzdělání: středoškolské (elektrotechnička)
Zaměstnání: energetička
Bydliště: Hostivice
Manžel: Radek (40)
Děti: Adriana (15 let), Veronika (12 let), Barbora (5 let)

S rodinou jsme se stěhovali už šestkrát a upřímně doufám, že tentokrát to bylo naposledy. Poznala jsem, jaké to je bydlet na malé vesnici i ve městě, v rodinném domku i paneláku. Vím, že všechno má svá pro a proti. V moravských Metylovicíc, kde je dětská ozdravovna, bylo dobré životní prostředí, ale špatné pracovní příležitosti a žádné kulturní vyžití. Když manžel přijmul nabídku zaměstnání v Praze, stěhovali jsme se do Svatého Pole u Dobříše, protože přímo v hlavním městě jsme žít nechtěli. Odtud jsme se vloni v létě přesunuli do Hostivice, kde jsme s bydlením i dojížděním spokojeni. Sice tam postrádáme dětské hřiště, ale to prý brzy bude.

Eva Vicherová (34):
Vzdělání: vysokoškolské (učitelka)
Zaměstnání: na mateřské
Bydliště: Praha 6
Manžel: Miroslav (35)
Děti: Vilém (4 roky), Dana (16 měsíců)

I když jsme s bydlením v Dejvicích celkem spokojeni, chystáme s manželem a mými rodiči velkou změnu. Rádi bychom se přestěhovali do rodinného domu někam za Prahu. Věřím, že tím prospějeme našemu zdraví a že budeme žít v klidnějším a čistším prostředí. Na současném bydlení mi vadí zejména to, že když vyjdu před dům na chodník, musím obě děti i psa pevně držet. Naše ulice je natolik rušná, že se musím maximálně soustředit na to, aby se nám nic nestalo. Než dojdeme na hřiště nebo do přírody, je to pro mě stres. To se na zahradě rodinného domu určitě změní.

VŠECHNY MAMINKY SE SHODLY NA TOM, ŽE:
Děti potřebují hřiště. Podle Evy jich mají v Dejvicích dostatek, ale Adéle a Yvoně v místě bydliště zatím chybí, což obě považují za velký nedostatek.
 
Pokud máme dostatek finančních prostředků, neměli bychom se přestěhování bát, zejména vyžaduje-li to zdravotní stav našich dětí.
 
O víkendu si lze nahradit to, co nám během všedních dnů v místě našeho bydliště chybí. Zatímco Yvonina rodina si čas od času vyrazí do Prahy za kulturou, Eva pravidelně odjíždí na chalupu kvůli čerstvému vzduchu a klidu. Na pátečních únicích z Prahy jsou prý s manželem „závislí”.
 
Nelze bydlet v ideálním prostředí, ale aktivním přístupem lze leccos změnit nebo zlepšit!

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře