1. Těhotenství bylo pro mě samotnou velké překvapení. Nejenže jsem já o miminku do té doby vůbec neuvažovala, ale navíc jsem otěhotněla v pětadvaceti! Měla jsem plány jako většina dnešních mladých žen: práce, vlastní bydlení a podobně. Nemohla jsem tomu uvěřit a dělala jsem si jeden těhotenský test za druhým, klepala se mi kolena... Já se přece ještě nemůžu stát matkou, vždyť jsem ještě sama dítě. V hlavě se mi neustále točilo tolik otázek…
Manžela jsem si pěkně vychutnala, samozřejmě o ničem neměl ani tušení. Moje těhotenství bylo neplánované, ale ne nechtěné. Připravila jsem dobrou večeři, test jsem dárkově zabalila a po večeři dostal dáreček. Balíček obracel ze strany na stranu a do poslední chvíle netušil, co skrývá. Samozřejmě nevynechal otázky typu, co se děje? Ty jsi něco provedla? Zapomněl jsem na něco?
2. Když dáreček rozbalil, oněměl. Není ten typ, který by začal skákat radostí nebo něco podobného. Prostě seděl a koukal. Reakce byla dost podobná jako ta moje. Když se vzpamatoval z novinky, začal se hrozně moc těšit na mimísko. Ale nějakou chvíli to trvalo.
3. Můj otec, dnes už pyšný dědeček, mě radostí objal tak silně, že mě málem rozmačkal. Pak si musel dát panáka, aby novou informaci ustál. Z novinky byli všichni velice překvapení a zároveň nadšení, a to také z důvodu, že Lukáš je první vnouče i pravnouče v rodině.
Eva Šintáková (29),
na mateřské dovolené, syn Robin (6 měsíců)
1. Pamatuji se na ten týden, kdy se nedostavila očekávaná menstruace, a já už tušila, že je to možná tady. Budeme rodina. Tak jako asi většina žen, které si v takové situaci hned běží koupit těhotenský test, i já si ho koupila a ty dvě čárky znázorňující těhotenství se opravdu ukázaly. Bylo to pro mě vzrušující a krásné zjištění, že i já patřím do klubu těhulek.
Následující týden jsem zašla ke gynekologovi, aby mi tu radostnou zprávu potvrdil. Jenomže mě po prohlídce poslal domů a řekl, ať přijdu za týden. Pak přišel den D... Konečně jsem se mohla (lékařsky potvrzeno) radovat.
2. Nemohla jsem to vydržet a hned jsem tu zprávu telefonovala manželovi a mamince. Manžel to se mnou celý ten předchozí týden prožíval, tak už to pro něj nebylo takové překvapení. Ovšem měl jako hrdý otec velkou radost.
3. Hned poté jsem se pochlubila mamince. Byla v tu dobu v lázních. Rozplakala se mi do telefonu a po chvilce mi rozechvělým hlasem řekla: „Tak ta moje malá holčička už bude maminkou...“ Moc hezky se mi to poslouchalo. Zato maminka manžela tu novinu nemohla nějak vstřebat. Novinka to pro ni byla zřejmě poněkud šokující, na pohled zůstala dost vlažná. Spíš jako by to ani nezaregistrovala. Přešla to jakoby nic. Mě to tenkrát strašně mrzelo. Představovala jsem si, jak bude šťastná, že její jediný syn bude mít potomka. Zvedla jsem se od stolu a odešla se ven na vzduch, jak se říká, vydýchat. Plakala jsem jako malá holka. Asi po týdnu mi od ní přišla SMS s omluvou, že jí to nějak nedošlo a že se mi moc omlouvá. Ať si nemyslím nic špatného, že se na vnoučka moc těší, a abych na sebe dávala pozor. Omluva mi tehdy stačila. Přesto by mě zajímalo, co si tenkrát myslela. Nevím. Můžu se jen domnívat. Nikdy jsme si my dvě o tom nedokázaly popovídat. Nejspíš na tu reakci nikdy nezapomenu, ale musím říct, že teď svého vnoučka zbožňuje a kdykoliv ji požádám o pomoc s malým, je vždy ochotná. Myslím, že si to jako babička užívá a je hrdá, že ho má.
Andrea Kloboučková-Vránová (27),
druhá vicemiss ČR 2001, modelka, aktivní cvičitelka pilates, dcera Anička (3,5 roku)
1. Své těhotenství jsem zjistila doma, kde jsem si udělala těhotenský test. Manžel (Jan Klobouček, hokejista; pozn. red.) ten den hrál hokej. Vždycky mi před zápasem zavolá, a to udělal i tehdy. Nechtěla jsem mu tu krásnou novinu říkat jen tak po telefonu, a tak jsem se snažila dělat jakoby nic. A když se vrátil – vidím, jako by to bylo dnes. Seděla jsem na sedačce celá natěšená, jak mu to řeknu. On ale jen vrazil do dveří a říká: „Miláčku, kamarád slaví narozeniny, tak já tam ještě zaběhnu.” V tom jsem se neudržela a říkám mu: „Tak a teď jsi to všechno zkazil!” To ho zarazilo, tak se začal pídit po tom, co se děje...
2. Honza okamžitě změnil plány. Naopak otevřel láhev dvanáctileté whisky. Musím přiznat, že jsme oba měli v očích slzy, prostě jsme tou šťastnou událostí „vyměkli”. Manžel je chlap jako každý jiný, je to tvrďák, ale na zprávu o mém těhotenství reagoval spontánně. A já si od té doby říkám, že bych něco podobného chtěla zažít ještě aspoň dvakrát. Všechno...
3. Rodině jsme to oznamovali postupně. Například rodičům Honzy jsme to oznámili na obědě. Postavila jsem nenápadně na stůl svůj těhotenský test... Všichni byli dojatí a ukápla i nějaká ta slzička. Stejné to bylo i s mými rodiči a příbuznými. Miminko bylo plánované, a tak byli všichni šťastní, že se to podařilo.
Text: Lucie Fumfálková a Jana Trnková