Bylo jiné! Fyzicky jiné – větší zátěž na břicho a nohy. Ke konci už jsem nevěděla, jak si sednout, lehnout, i stát bylo těžké, bral mě „išias“. Od začátku jsem špatně spala. Psychicky taky jiné, protože zvěstí o rizicích v těhotenství s dvojčaty bylo všude kolem mě najednou hodně. Bránila jsem se myšlenkám, co bych dělala, kdyby jedno bylo zdravé a druhé postižené. Ale měla jsem štěstí, že kamarádka krátce před tím porodila zdravá dvojčátka a že dokonce i moje gynekoložka měla podobnou vlastní zkušenost.
Ty dvě mě uklidňovaly, „vysílaly“ pozitivní informace, kdykoli jsem znejistěla. Naštěstí jsem byla zdravotně v pořádku a miminka taky, takže jsem se nemusela nijak zvlášť omezovat v činnostech. Byla jsem jen víc opatrná a přičítala k dobru každý týden, který nás přiblížil k bezpečné hranici pro porod zdravých dětí.
Samozřejmě, že jsem mnohem míň odpočívala. Když už máte jedno mrně doma, tak si „nohy na stůl“ jen tak nedáte. Kristince tehdy nebyly ještě ani dva roky. Když jsem si zvykla na to, že budu muset zvládnout (nejen) těhotenství s dvojčaty, což byl zpočátku šok, přišly na řadu praktické věci: Najednou jsem měla jen půlku výbavy – po jednom dítěti. Řešila jsem dvojitý kočárek, větší auto pro tři dětské sedačky, další oblečky…
Veliké těšení nastalo pak. A přišla i obrovská radost, když jsem Natalku a Tobiase donosila do 38. týdne. Celou dobu jsem se těšila na přirozený porod, protože Kristinka se narodila císařem, což bylo náhlé a nutné řešení. Ale ani dvojčata nechtěla na svět normálně. Čtrnáct dní před porodem se uložilo jedno příčně a druhé naléhalo koncem pánevním. To rozhodlo o operaci. Před i po porodu mi moc pomohla porodní asistentka, která mě také naučila, že tak jak bylo přirozené starat se o jedno mimino, půjde to i se dvěma – vlastně třemi dětmi. Měla pravdu. Navíc dětičky byly od narození pohodové a rozesmáté a to jim vydrželo.
Informace jiné, peníze stejné
Dvojčat a vícerčat se rodí stále více, ale naštěstí přibývá i dostupných informací o specifikách života s nimi. Co tedy dnes potřebují maminky s dvojitými, trojitými aj. bříšky?
„Myslím, že by měly být informovány o všech možných rizicích, ale zároveň podporovány v tom, že to zvládnou,“ říká Mgr. Klára Vítková Rulíková, maminka dvojčat a dalších dvou dětí a zakladatelka Klubu dvojčat i vícečat, který tu funguje už 14 let.
„Dříve sháněly jakékoli informace, dnes je těch obecných dostatek, tak se ptají na konkrétní problémy, například s kojením. Změna je i v tom, že na přednášky do klubu už nechodí jen mámy, ale i jejich partneři, a dokonce i prarodiče. Dnes se na nás obracejí více ti, kdo potřebují služby Centra pomoci, jež jsme otevřeli loni, a kde jsou dostupné poradny a přednášky odborníků, brožury týkající se výchovy dětí z vícečetných porodů i např. volnočasové aktivity. Bohužel to základní se nezměnilo – maminky s dvojčaty a vícečaty stále berou jen jeden rodičovský příspěvek, ačkoli výdaje jsou dvoj(troj)násobné (mimo jiné i proto, že dvojčata po sobě nemohou nic dědit).