Kateřina (38) na první pohled zaujme tím, že je energická a rozhodná. Jako zástupkyně ředitelky střední školy musí mít rázné a možná i trochu odměřené vystupování. Respekt, který si mezi učiteli a studenty získala, je opravdový. K tomu přispělo určitě i to, že nikdy nezvyšuje hlas a ke všem problémům přistupuje jako k řešitelným. Prý se coby učitelka občas projeví i doma. Říká, že svým dvěma chlapům, Michalovi (27) a Tomáškovi (3), musí někdy „zavelet“.
Zajiskřilo to na Spartě
Když jí bylo šestadvacet, přešla učit matematiku ze základní školy na odborné učiliště. Ani ve snu ji tehdy nenapadlo, že právě tam potká svého budoucího manžela. Nejprve Michala znala pouze od vidění, protože ho neučila. Potkávala ho na chodbě tak jako desítky jiných studentů. „Ve třídě jsem ho měla, až když nastoupil na nástavbové studium,“ vysvětluje, kdy si ho poprvé víc všimla, a dodává, že i když na ni působil mile a sympaticky, tak byl pro ni pořád „jenom“ studentem. Po maturitě ji Michalova třída zvala na různé akce. Když měla zrovna čas, ráda se šla na ně podívat a zjistila, že si nejvíce povídá s Michalem. Jednou ji pozval na Spartu, kam šli už jenom spolu. „Byly to asi tak tři roky po jeho maturitě. Tam jsme zjistili, že je mezi námi něco víc.“ Když si své city Kateřina připustila, hodně přemýšlela o tom, že je o jedenáct let starší než Michal. „Pak jsem si ale řekla, že je dospělý a že musí sám vědět, jestli mě chce. Rozhodnutí bylo na něm.“
Se svatbou neotáleli
O svatbě přemýšleli brzy poté, co spolu začali chodit. Nakonec vše uspíšilo těhotenství. „Se zařizováním nám pomáhala moje máma, která byla ráda, že konečně vdává dceru,“ s nadsázkou komentuje svůj velký den. Prý si ho užila se vším, co k němu patří: měla krásné bílé šaty i třípatrový dort a k její radosti se hosté dobře bavili. Kvůli všem, kteří měli problém s jejich věkovým rozdílem, si nechali na svatební oznámení vytisknout citát z Cimrmana: „Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.“
Jsou partnery, o věk nejde
Jedenáctiletý věkový rozdíl Kateřina ani trochu neřeší – jsou totiž spokojená rodina, a to je pro ni nejdůležitější. „Jednou se z nás stali partneři a přistoupili jsme na to oba, takže nechápu, proč by se v běžných situacích mělo ukazovat to, že jsem starší.“ V každodenním běhu rodiny na to totiž není příležitost ani čas. Od té doby, co se po mateřské vrátila do práce, se jejich život nese ve stejném duchu: po třetí hodině vyzvedává Tomáška ze školky a kolem šesté se vrací manžel z práce. V tu dobu usedají ke společné večeři, pak následuje úklid hraček, Večerníček, koupání a konečně oblíbené čtení pohádky na dobrou noc. Během týdne žijí tedy celkem stereotypně, ale o to aktivnější jsou o víkendu. Kateřina je velmi ráda, že Michal plánuje, co podniknou nebo kam pojedou na výlet. V tohle směru se ona nemusí vůbec o nic starat a velmi si to užívá.
„Z náruče do náruče“
Jinak je hlavou rodiny spíš ona, zejména co se chodu domácnosti týče. Tady se věkový rozdíl určitě projevuje. Kateřině se to ale zdá zcela přirozené, protože má víc zkušeností a byla zvyklá žít sama, zatímco Michal se k ní přestěhoval rovnou od rodičů. „Jestli má život s mladším mužem nějakou nevýhodu, tak právě to, že přechází z maminčiny náruče do vaší a že ho musíte lecčemu naučit.“ Nejprve bylo potřeba Michalovi říct, že jí musí s tím a tím pomoci nebo že je nutné zařídit to a to. Naštěstí se jednalo jen o začátky jejich společného bydlení, kdy se postupně „sžívali“. „Mladšího partnera můžete něčemu naučit, staršího už těžko,“ říká Kateřina a poukazuje na to, že hodně věcí není o věku, ale o povaze. „Můžete mít staršího partnera, ale to neznamená, že vám bude oporou jen proto, že je mu o nějaký ten rok víc než vám. Například vás může nechat tahat těžké nákupy. U mladšího kluka to může být stejné, také vám tu tašku nevezme, ale třeba jenom z důvodu, že ho to v jeho věku nenapadne, protože ho o to maminka nikdy nepožádala. Když mu to jednou naznačíte, tak příště poznáte, jestli to pro vás chce udělat, nebo ne.“ Podle Kateřiny se vedle mladšího muže pomaleji stárne. Ne však tím, že by ji Michal nutil do toho, aby se oblékala jako osmnáctka nebo se tak dokonce chovala. Jde o to, že Michal není „pecivál“ a že chce se svou rodinou zažívat nové věci. To si pak Kateřina nemůže dovolit podotknout, že tohle pro ni není, protože se na to cítí být stará.
Hledala jsem sponzora a našla manžela
"U mladších mužů mi vadilo, že se neuměli rozhodnout. Svého muže si vážím a vždycky budu."
Veronika (29), která se vloni provdala za muže o čtrnáct let staršího, je v manželství velmi spokojená. Není třeba se jí na to ptát, je to na ní vidět. Působí velmi vyrovnaně. Moc dobře ví, co je pro ni momentálně důležité, a proto nelituje, že kvůli mateřství přerušila studium dějin umění. Do školy se chce vrátit, až na to bude ten správný čas. Teď si užívá krásných chvil s tříměsíční Karolínkou.
Mělo to rychlý spád
Veroničinou velkou zálibou je literatura. Před dvěma lety sháněla partnera na financování literárního serveru Písmák. Obeslala emailem různé kulturní a vzdělávací instituce, ale odpovědělo jich jen několik. Na schůzku s ředitelem Literární akademie přišla pozdě, ale i přesto se k ní Václav Krištof mile choval a pozorně naslouchal jejímu návrhu na spolupráci. Rozhodl se Písmák podporovat, a proto se dohodli na dalších pracovních schůzkách. „Během nich jsme zjistili, že se nám spolu dobře povídá a že mluvíme víc o sobě než o práci.“ Pak už to mělo rychlý spád. Záhy totiž poznali, že spolu chtějí žít a že si dokáží představit společnou budoucnost. Brali se už po půlroční známosti.
Svatbu zařizoval Václav
Veronika se vdávala již podruhé. I tentokrát si brala muže o čtrnáct let staršího, ale nikdo z jejího okolí ji od svatby nezrazoval – ani kvůli ženichově věku, ani kvůli něčemu jinému. Svůj velký den si skvěle užívala, protože všechny přípravy zajišťoval manžel. Dokonce ji pár týdnů před obřadem upozornil i na to, že je nejvyšší čas jít si vybrat šaty.
Veronika si na svém muži kromě jiného váží toho, že je vůči ní velmi pozorný a že jí umí udělat radost. Jedno z největších překvapení pro ni připravil právě v den svatby. Jednou se mu zmínila o tom, že by si přála klavír, na který kdysi hrávala. „Nevím, jak to zařídil, ale když mě v koupelně kamarádka česala a líčila, klavír přivezli a nastěhovali ho do předsíně, aniž bych si něčeho všimla. Uviděla jsem ho, až když jsem scházela ze schodů,“ vzpomíná a dodává, že se tehdy musela hodně ovládnout, aby si dojetím nerozmazala make-up. Starší muž Veronika říká, že si vybrala autoritativního a schopného partnera, který je hlavou rodiny a na kterého se může ve všem spolehnout. To jí dává pocit jistoty, který považuje za velmi důležitý. Také si váží toho, že Václav umí rodinu finančně zabezpečit. To ale zároveň souvisí s tím, že je nadměrně pracovně vytížený. Brzy ráno odejde z domova a vrací se až večer. I když by s ním ráda trávila víc času, těší ji, že je její manžel v profesním životě úspěšný. Nikdy ji nenapadlo, že by Václava v rozmanitých pracovních aktivitách omezovala. Poznala ho totiž jako zralého muže, který byl zaneprázdněný, a s tím se musela smířit. Když vloni na podzim vstoupil do komunální politiky, trochu se zalekla, jestli jim na sebe zbude vůbec nějaký čas. „Velmi oceňuji, že i když je Václav po celém dni unavený, tak se nám večer maximálně věnuje.“ Podle Veroniky si Václav péči o Karolínku užívá možná také proto, že si jako starší táta takových chvil dokáže víc vážit. „Někdy se i ke mně chová jako k dítěti. Třeba mi řekne, ať si vezmu bačkory, nebo nastydnu. Někdy se naoko zlobím, že nejsem malá holka, ale vlastně je mi příjemné, že má o mě starost.“ Také je ráda za to, že si její manžel uvědomuje, že i ona potřebuje trochu času na své aktivity a není pro něj problém se o Karolínku postarat.
V čem je třeba se přizpůsobit
Negativa soužití se starším mužem Veronika neopomíjí, ale ve svém vztahu je nepovažuje za zásadní. Říká, že když je partnerovi čtyřicet, tak ho lze jen stěží předělat k obrazu svému. Naopak je nutné se mu v něčem přizpůsobit. Ona to poznala zejména ve chvíli, kdy se začali bavit o společném bydlení. Nikdy předtím neuvažovala o tom, že by žila mimo Prahu, ale Václav si rok před tím, než se poznali, postavil dům na Sázavě, takže od první chvíle bylo jasné, že tam budou trávit hodně času. Je ráda, že si kvůli manželově pracovní vytíženosti pronajímají byt i v Praze, aby nemusel denně dojíždět. V takových záležitostech se mu ráda přizpůsobí. Vadilo by jí však, kdyby nebral ohled na její názory jenom proto, že je starší. Václav naštěstí takový není, a tak Veronika jejich věkový rozdíl považuje pro manželství za přínosný.