Příběh Verunky, která měla štěstí

Potkali jsem se v cukrárně. Máma, táta a holčička, která si přála zmrzlinu. „Má ji poprvé v životě,“ dozvěděla jsem se od jejích rodičů. Oslavovali první den, od kterého mohli být konečně pořád spolu.
Příběh Verunky, která měla štěstí

Jana a Zdeněk mají spolu dva dnes už dospělé syny. Tak moc chtěli dceru, až se jim to podařilo. Jejich dcerka Verunka jako by mamince z oka vypadla… Pravda je ale trochu jiná.

„Měla jsem nádherné dětství, puberta probíhala, jak má, mamka byla dá se říct moje kamarádka. Věděla o mně všechno. Moc jsem si přála mít se svojí dcerou také takový vztah,“ říká Jana. Vdala se za Zdeňka, porodila první dítě. Syna Marka. „Maminka se mohla z prvního vnoučka radostí zbláznit.“ Tři roky poté očekávala rodina opět přírůstek. Tentokrát byli všichni přesvědčeni, že se jim narodí holčička, které dají jméno Verunka. „Těhotenství probíhalo úplně jinak a všichni mi říkali, že vypadám hrozně. Jako že mi holčička bere krásu. Nakonec jsem porodila chlapečka, Pavla. Byl nádherný a úplně jiný než Mareček. Stal se zase miláčkem manželových rodičů.“

Zjistila jsem, že jsem adoptovaná

Třetí Janino těhotenství nedopadlo dobře. Potratila a při odchodu z nemocnice ji nenapadlo pokoušet se znova o dítě přirozenou cestou. „Asi bych to zkusila, i když už jsem měla strach,“ říká. „Ale začněme od začátku. V sedmém měsíci druhého těhotenství,“ vzpomíná Jana, „jsem se nemilým způsobem dozvěděla, že jsem adoptovaná. Při úklidu na chatě jsem našla obálku. Byl v ní papírek se jménem, které jsem neznala, a s datem mého narození. Hlavou mi proběhlo celé dětství, kdy jsem častokrát slyšela: Řekl ti někdo něco? Začala jsem se bát, že na tom papíře jsem já. Bála jsem se zeptat mámy, abych jí neublížila.“ Nakonec si všechno vysvětlily. „Otřáslo to mnou,“ přiznává Jana, „Ne snad, že bych mámu odsoudila, naopak, víc jsem se k ní přimkla, a ještě jsem děkovala tátovi, který už nežil, že vlastně dík jim jsem tam, kde jsem. Zvládla jsem porodit, ale pořád to bylo ve mně. Musela jsem se s tím sžít. A pak přišlo období, kdy jsem se necítila dobře fyzicky ani psychicky. Dostala jsem se na kineziologii,“ líčí Jana. Do té doby si myslela, že když jsou s manželem v pořádku a zdravé děti už mají, další nemohou adoptovat. Kinezioložka ji vyvedla z omylu. „Šla jsem od ní a připadala jsem si strašně bohatá. Týden to ve mně zrálo a pak jsem s tím vyrukovala doma.“

Srdceryvný příběh: Rodiče strávili s mrtvou dcerkou 16 dní, po smrti ji vzali v kočárku ven

Srdceryvný příběh: Rodiče strávili s mrtvou dcerkou 16 dní, po smrti ji vzali v kočárku ven

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články