Příběh: Trojnásobná radost

Napadlo mě, že na tom nejsem nejhůř. Jsou maminky, které to mají daleko těžší! A vám, které máte doma jen jedno miminko, bude život najednou připadat jako procházka růžovou zahradou…
Příběh: Trojnásobná radost
„Dorazila jsem okolo čtvrté odpoledne,“ vypráví Kamila. „Přišel mi otevřít tatínek Tomáš. Když jsem se zeptala na děti, řekl mi, že jsou ‚tak různě po domě‘. Pak hned vysvětlil, že Adam povykuje v přízemí, kde je na očích, zatímco Daniel a Štěpán zatím tiše spí nahoře v dětském pokoji. Vystoupali jsme po schodech a já měla možnost vidět dva spokojené andílky a jejich maminku, která vypadala až překvapivě vyrovnaně. Když jsme sešli dolů, přivítala jsem se i s třetím bráškou Adamem a starší sestrou. Adélka má vlastního tatínka, ale s Tomášem si výborně rozumí. Zatím ve svých skoro šesti letech vyžaduje hodně pozornosti (a po narození dětí se pozornosti dožaduje o to víc), ale občas už také dokáže s péčí o kluky pomoci. Baví ji řídit kočárek, pomáhá s krmením a dohlíží na trojčátka ostřížím zrakem. Určitě z ní bude časem skvělá chůva.“
 
Jaké to bylo, když Pelikánovi zjistili, že čekají trojčata? „Na prvním ultrazvuku mi řekli, že jsou tam dvě a Tom tuto zprávu přijal úžasně. Je pravda, že když při další návštěvě objevili třetí, už to bylo asi i na něj hodně, neboť ztratil svou obvyklou výřečnost. Jen jsem se bála, aby při každém dalším sonu nepřibylo další miminko!“ směje se maminka Daniela. Role tatínka se Tomáš zhostil výborně, dokonce se o děti musel jednu dobu starat sám, když byla Daniela nemocná. „Nechtěli jsme, aby nakazila děti. Byly ještě hodně malé,“ svěřuje se Tomáš.
 
Klepněte pro větší obrázek 
Velká rodina pohromadě.
 
Jdeme na procházku
S narozením vícečat je třeba v životě změnit spoustu věcí, počínaje zařízením bytu a nákupem nepostradatelných věcí. „Jako jednu z prvních věcí jsme museli pořídit takový skoro autobus,“ říká Tomáš s nadhledem. „Naskládat do běžného vozu čtyři děti s autosedačkami, dva dospělé, zavazadla a obří kočárek prostě nejde.“ Ani řízení kočárku pro trojčata není jednoduché. Většinou se nevejde na chodník, a pokud ano, často narazíte na nějakou překážku v podobě sloupu či nevhodně zaparkovaného auta. „Často se musíme vracet i několik stovek metrů, když nemůžeme projet,“ shodují se rodiče. Komplikovaná je také už samotná výprava z domu na procházku. Kočárek je tak široký, že neprojde do domu, proto se musí pokaždé znovu rozložit. „Všechny děti najednou nepoberu a nemohu jedno z nich nechat venku v kočárku a vracet se pro další,“ říká Daniela. Přesto to zvládá statečně a tvrdí, že se v jedné osobě na procházku vypravit nějak dá, ale přiznává, že ve více osobách je to o mnoho snazší.
 
Kočárek pro tři děti
Je velice náročné sehnat kočárek pro tři. Několik firem je na svých stránkách nabízí, ale jedná se vlastně o zakázkovou výrobu. Například v roce 2006 se u nás narodilo 15 trojčat, a tak by se firmám sériová výroba nevyplatila. Když zadáte do jednoho internetového vyhledavače heslo „kočárek pro trojčata“, zeptá se, jestli jste neměli na mysli kočárek pro dvojčata. Pelikánovi ten svůj nakonec sehnali přes inzerát. Některé maminky trojčátek, kvůli neskladnosti kočárku pro tři, volí raději kočárek pro dvojčata a jeden jednoduchý. Ovšem chce-li jít maminka ven s dětmi sama, musí třetí ratolest umístit do klokanky či šátku. Na druhou stranu existují věci, jež stačilo pořídit jednou, např. vaničku. Jiné by se třikrát hodily, ale musí se nakupovat s rozmyslem.
 
Klepněte pro větší obrázek 
Sehnat kočárek pro trojčata není jednoduché.
 
Kdo může pomoci
Je přirozené, že nemůže maminka Daniela dlouhodobě zvládnout vše sama – péči o trojčátka, starší dcerku Adélku (včetně doprovázení do školky a kroužků), nákupy a domácnost. Tatínek je advokát, což je časově náročné zaměstnání. I když se snaží být maximálně nápomocen, někdo pro velkou rodinu peníze vydělávat musí. Rodičovský příspěvek totiž nezohledňuje, kolik dětí v rodině je, vyplácí se jen jednou. Prarodiče i další nejbližší příbuzní sice pomáhají rádi, ale s ohledem na jejich věk či pracovní vytížení není možné se na jejich pomoc každodenně spoléhat. Po více než půlročním snažení se domohli svých práv, která jim dává zákon o sociálních službách, a mají k dispozici bezplatně na plný úvazek pečovatelku. Ta se stala dalším členem domácnosti a zastává funkci tety, babičky, kamarádky. Ačkoli by pečovatelku měli mít do čtyř let věku dětí, mají ji jen do konce března. Nikdo neví, co bude dál, protože jejich obec od 1. dubna ruší smlouvu se stávajícím poskytovatelem sociálních služeb a dodnes není známo, co bude dál. „Jsme velmi zklamáni z přístupu radnice naší městské části, která poté, co jsme je o sociální službu, na niž máme nárok, požádali, čtvrt roku tvrdila, že to nespadá do její kompetence. Když čteme o vstřícnosti a péči jiných obcí, kde se trojčátka narodila, stydíme se za naši samosprávu. Díky naopak patří řediteli Asociace samaritánů ČR, jenž nám pečovatelskou službu momentálně velkoryse a k plné spokojenosti zajišťuje,“ říká Tomáš.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Dobrý tip!
Na internetu jsem narazila na rady zkušené maminky Dáši Kalinové, která vychovává trojčata a dobrovolně pracuje v Klubu dvojčat a vícečat: „Je dobré si po bytě udělat více „odkládacích ploch.“ Když má dítě okoukané jedno místo a maminka ho zrovna nemůže pochovat, dá ho jinam (asi od 2. měsíce), kde to pro ně je zajímavé – třeba  do autosedaček, do nafukovacího bazénku či na hrací deku.“ Pelikánovi to řeší obdobně. Také mají několik míst v domě určených pro děti. Je dobré, že se zatím vejdou do jedné postýlky, takže není problém je mít všechny na dohled i v kuchyni, kde jednu takovou mají. Ve velkém dětském pokoji, kde má své soukromí i Adélka, mají kluci tři postýlky spojené v jednu, aby se co nejvíce šetřilo místem. „Bylo nutné nechat ji vyrobit na míru. Čelo každé z nich je otevírací, abychom dobře mohli ke každému miminku,“ říká tatínek Tomáš.
 
Maminka Daniela se mi svěřila, že když byly děti v bříšku, Adélka plánovala, že miminko, které má hlavičku nejvýš, pojmenují Adámek a bude „její“. „Když jsme si kluky přinesli domů, byli moc hodní, ale když se jim zrovna něco nelíbilo, Adámkův pláč byl vždy nejhlasitější. Adélka přehodnotila situaci a ptala se mě: „Maminko, a nemohl by se Adámek radši jmenovat Štěpánek?“
 
Klepněte pro větší obrázek 
Maminka Daniela se svými čtyřmi poklady
 
Porod byl plánován na pondělí 19. 11. Tatínek se ujistil, že je vše v pořádku a zajel si v sobotu před termínem zalyžovat. „Sotva jsem se postavil na lyže, Daniela mi volala, že jde na  sál. Z Krkonoš jsem porod nestihl,“ říká Tomáš. „Dorazil jsem do Motola přímo z hor a mohl děti hned vidět. Jsem moc rád, že se nakonec narodily právě 17. listopadu – na oslavu narozenin tak budeme vždycky mít volný den“, říká tatínek Tomáš.
 
Jaké to bylo těhotenství
Porod probíhal císařským řezem ve spinální anestezii. Kluci se narodili zdraví (ve 34.týdnu), a proto mohli být propuštěni z nemocnice už necelé tři týdny po narození. Maminka strávila už před porodem v motolské nemocnici 3 měsíce a zdůrazňuje, že péče o ni i následně o děti byla příkladná. Trojčátka se průměrně rodí ve 32. týdnu těhotenství s porodní hmotností 1500 g. Lékaři se shodují, že vícečetná těhotenství bývají těžší, děti se rodí před termínem a novorozenci jsou menší. Trojčátka Pelikánových měla štěstí, patří rozhodně k těm větším a v maminčině bříšku vydržela dlouho. Daniel a Štěpán jsou skoro k nerozeznání, jsou totiž jednovaječní. Často mají problém je odlišit i jejich rodiče. Pro maminky, které zjistí, že jejich těhotenství je vícečetné, a pro rodiny, jež mají dvojčata a vícečata, jsou určeny kluby nejen v Praze a v Brně. Informace o nich najdete např. na www.dvojcata.cz nebo dvojcata.webzdarma.
 
Klepněte pro větší obrázek 
Zleva: Adam, Štěpán, Daniel 
 
Naše míry po narození
11:45, Adam
2100 g, Apgar 9-9-9
Jmenuji se Adam. V maminčině bříšku jsem měl svůj vlastní „pokojíček“ a nemusel jsem se s nikým dělit o placentu. Ani teď po narození nemám rád, když mě někdo vytrhuje z mého klidu. Rodiče říkají, že jsem ze všech bratříčků nejbaculatější a krásně po nich koulím očima, když se zrovna nerozčiluju.

11:46, Štěpán
1930 g, Apgar 9-9-9
Jmenuji se Štěpán. U mámy v bříšku mě Daniel trochu omezoval. Asi proto jsem se narodil nejmenší. Teď to chci ale rychle dohonit! Rodiče tvrdí, že ze všech brášků nejlíp papám, tak mi to určitě půjde rychle.

11:47, Daniel
2210 g, Apgar 7-8-9
Jmenuji se Daniel. Když jsem se narodil, byl jsem ze všech největší! Jsem prý Štěpánovo jednovaječné dvojčátko. Nevím sice, co to přesně znamená, ale rodiče si nás často pletou, protože vypadáme skoro stejně. Máma s tátou říkají, že mám šibalské oči.
 
Rada na závěr
Maminka Daniela říká, že nejdůležitější je zachovat si dobrou náladu a nepropadat panice či beznaději ze starostí a nezvladatelnosti situace, již narození trojčátek může přinést. Jakmile se o trojčetném těhotenství dozvěděla, lékaři i mnozí známí ji strašili a odrazovali. „Důležité je si hrozby nepřipouštět (ale nepodceňovat situaci). Snad máme štěstí, že nám zatím vše vychází. Budeme věřit, že tomu tak bude i nadále a držíme palce všem ostatním, aby na tom nebyli hůře.“
 
Autor: Kamila Malášková

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře