Sama mám dvě děti a vím, jakou radost mi každý den přinášejí. Nedovedu si představit, že bych je neměla. Nedovedu si ani představit, co zažívají páry, které trpí neplodností, respektive mají za sebou několik neúspěšných pokusů při její léčbě. Chtěla jsem jim pomoci splnit si sen.
Někteří lidé v mém okolí to nechápali a odrazovali mě nebo říkali, že by to nikdy neudělali. Jiní to obdivovali.
Partner, který se zpočátku o mne bál a argumentoval tím, že budu fyzicky i psychicky vyčerpaná, mě ale nakonec pochopil (jako těhotná jsem se vždycky cítila velmi dobře) a podpořil mě, stejně jako další moji blízcí. Vysvětlila jsem to i svým dětem. Starší dcera to pochopila. Mladší syn z toho ještě úplně nemá rozum. Během těhotenství mi partner i děti pomáhali a tolerovali všechny změny, které to do rodinného života přineslo.
Musíte se umět sladit, vybrala jsem si až druhý pár
Neměla jsem konkrétní představu o tom, jaký by měl pár být. Roli hraje mnoho faktorů, na kterých se vzájemně musíte shodnout. Měla jsem nějaké své podmínky či zásady, přes které „nejel vlak“, nicméně v některých ohledech jsem po seznámení s párem byla ochotna se přizpůsobit. Představy jsou ale často jiné než skutečnost. S prvním párem mi bylo hned jasné, že to nepůjde, oba byli na můj vkus takoví necitliví, chladní. Ale s druhým jsme si vzájemně sedli.
Kontrolovala jsem se víc, než kdyby to bylo "mé" těhotenství
Součástí dohody s náhradní matkou bylo, že po porodu se už osobně kontaktovat nebudeme. Ale napsala jsem jí, že miminko je v pořádku s námi doma a že moc děkujeme. Odpověděla, že je moc ráda a že i jí se daří dobře.
Vyrovnali jsme vše, co jsme si dohodli, už při prvním setkání. Přesto jsme potřebovali víc schůzek, abychom se ujistili, že to bude fungovat. Biologičtí rodiče samozřejmě mají obavy a jsou víc opatrní, proto jsem a jsme jí nadosmrti vděční za to, že přivedla naše dítě na svět.
Přáli bychom všem lidem ve stejné situaci, aby měli štěstí na slušné a férové náhradní matky. Známe rodinu, která se o dítě soudila s náhradní matkou dva roky. Ti lidé byli už úplně zoufalí. Nechtěli bychom to samé nikdy zažít. se snažila vycházet jim v tomto ohledu vstříc. Při svém těhotenství bych se asi sama tolik nekontrolovala.
Bylo to psychicky náročné, pomohl partner i moje děti
Když jsem do toho šla, byla jsem samozřejmě připravena na to, že se dítěte vzdám. Ano, těhotenské hormony ovlivňují emoce, nicméně od začátku jste v kontaktu s párem a je vám jasné, že to celé děláte pro ně, že nosíte dítě, které je geneticky jejich.
Laktaci mi zastavili pomocí léků
Pokud jde dítě takto k adopci, pak to pro vás končí porodem. Po porodu miminko odnesou pryč, ani ho nevidíte. Myslím, že je to tak pro obě strany lepší. Ale psychicky náročné to pro mě bylo. Zejména ve chvíli, kdy jsem byla po porodu vyčerpaná a nalévala se mi prsa na kojení. Laktaci lékaři zastavili pomocí léků.
S emocemi mi pomohl hlavně partner a moje děti.
Teoreticky bych do toho šla znovu
Tím, že jsem pomohla nešťastným lidem ke splnění jejich snu, se naplnilo i moje očekávání. Teoreticky bych do toho znovu šla, protože těhotná se cítím opravdu dobře, nicméně musím respektovat svou rodinu a věnovat se nyní více svým vlastním dětem.