Nejde o nic nového pod sluncem. Praktikuje ji mimoděk každá vnímavější nastávající maminka. Jen tomu takhle vědecky neříká.
Jak asi vypadá
Zatím je velký jenom jako hrášek, abyste nic nezakřikla, tajíte jeho existenci v zaměstnání i před nastávajícími prarodiči. Ví o něm jen partner.
Jedna z vašich oblíbených kratochvílí je, že si společně představujete, jak asi bude vypadat. Jestli zdědí vaši vzteklost, zrzavé vlasy a lásku k čokoládě a jeho paličatost, odstávající uši a fanatickou potřebu, když si sedne na kolo, ujet minimálně 60 km, jinak to není žádný výlet. Vy tomu říkáte „mazlící chvilky“ anebo také nijak. Odborníci toto nazývají cvičení vizualizace.
Broučku, já tě nedám
Když vám někdo nebo něco hne žlučí, položíte si automaticky ochranářsky ruku na břicho a v duchu uklidňujete svého malého podnájemníčka. V mozku vám probíhají věty jako „No jo no, jen ať si ten nepříjemný dědek něco mektá, nám je to, miláčku, jedno“. Navíc se, tak jak dítě roste, přistihujete, že s ním rozmlouváte nahlas, a to nejen v soukromí domova, ale třeba i když jdete po ulici: „Hmmm, támhle z té pekárny se line úžasná vůně, dáme si, viď...“ „Jedeš, pse, a neočuchávej mě, to budeš koukat kolik psů běhá po světě bez vodítek...“ Jelikož se u toho usmíváte, působíte na okolí – zvlášť když břicho schováváte pod kabátem – jako blázen trpící samomluvou (a navíc vám to je úplně jedno).
Odborníci uklidňování plodu, a tím i sebe, a promlouvání k potomkovi označují jako prenatální komunikaci. Dokonce doporučují číst dítěti nahlas pohádky nebo mu vykládat nějaké veselé příběhy. Plod sice nechápe, co říkáte, ale vnímá tón vašeho hlasu.
Řekni bráškovi a tátovi „ahoj“
Máte rituál, že vás třeba večer před usnutím partner hladí (případně i pusinkuje) po břiše a ptá se plodu, jak se celý den měl? A pokud je už doma nějaký potomek, necháváte ho poslouchat tlukot srdíčka, dotýkat se ručičkou, když jeho budoucí sourozenec kope?
Podle odborníků jde opět o prenatální komunikaci, a správně rozšířenou i na ostatní členy rodiny. Pro matky pejskařky dobrá zpráva. I pes je člen rodiny, takže i on by měl s budoucím páníčkem prenatálně komunikovat. Jak? Třeba že si necháte očichávat nebo olíznout břicho.
Mám vás všechny „na háku“
Jste sama sebou překvapená. Vždycky jste byla nervák, který nesnáší konflikty. Sice jste je navenek ustála, ale vnitřně jste se klepala ještě následující hodinu. A najednou máte všechno skutečně a nehraně „na háku“. Ať už se chová nepříjemně nadřízený, nebo vám vypadla ze schránky složenka s nečekaně a nechutně vysokým účtem za plyn, která by vás jindy rozbrečela, nevyšilujete. Anebo jen trošku, ale rozhodně méně než za netěhotna.
Odborníci by vám sdělili, že na vás působí těhotenské antidepresivum – progesteron. Tedy přesněji řečeno tato látka těhotným ženám stoupá v krvi takovým tempem, že během prvních dvou až čtyř měsíců překračuje svou obvyklou úroveň deseti- až stonásobně. Na mozek, který je jím doslova zaplaven, působí jako nejlepší tišící prostředek na světě. (Samozřejmě existují výjimky a některé těhotné ženy naopak trpí úzkostmi, ale to je jiné téma.)
Uf, to je úleva
Když se po náročném pracovním dnu se svým velrybím bříškem dovalíte domů, sednete si do svého oblíbeného křesla, nebo se natáhnete na gauč, zhluboka dýcháte a představujete si, jak si váš drobeček poklidně plave v plodové vodě a u toho si cumlá paleček. Případně si pustíte na uklidnění nějakou příjemnou tichou hudbu.
Odborníci toto nazývají prenatální meditace. Pro řadu nastávajících matek, které v běžném životě kmitaly od rána do večera a vnímaly život spíš prakticky a pragmaticky, je těhotenství šancí, obracet se víc do svého nitra.
Text: Jana Trnková