Odpověď je jednoduchá: těžko. Zveřejňovat fotky a informace o rodině na sociálních sítích, veřejných albech apod. vždycky znamená do určité míry riskovat. Na druhé straně, dnes to dělá (skoro) každý, a hlavně pro maminky na mateřské a rodičovské je virtuální prostředí často důležitou spojkou se světem, a místem, kde si mnohé z nás našly kamarádky na celý život.
Takže ano, chceme se chlubit, chceme sdílet – a někdy v tom nadšení a radosti zapomínáme, „že jsou i zlí lidi“, jak říká Spejbl v Pasti na Hurvínka, což je v tomhle kontextu docela případná didaktická připomínka. Jaká pravidla bychom tedy měli dodržovat, pokud se nehodláme vzdát postování fotek a glos z rodinného života?
Pedofilní komentář u alba
„Hrozbám kybernetického světa mnohdy vystavují své děti sami rodiče, a to tím, že uveřejňují jejich fotografie, zázemí, volnočasové aktivity, nebo i osobní informace,“ konstatuje Petr Kuboš ze společnosti Kaspersky Lab, která se zaměřuje právě na kybernetickou bezpečnost a antivirové softwary.
„Fotografie dětí v nevhodných pózách, či dokonce nahých se totiž mohou snadno dostat do rukou jedinců, kteří se postarají o jejich šíření v temných koutech internetu,“ varuje.
Tohle se bohužel nedávno stalo pětatřicetileté Kamile: „Ze serveru, kam jsem kdysi ukládala fotky svých dětí, ale už tam asi pět let vůbec nechodím, mi přišlo upozornění na nový komentář. Byl napsaný v angličtině, a když jsem si ho přečetla, zamrazilo mě. Byla to esence úchylnosti a pedofilie,“ vzpomíná s odporem. Na fotce byla její tehdy dvouletá dcerka v podřepu na zahrádce.
„Okamžitě jsem napsala provozovateli, ten mi příslušné album obratem zamkl a dotyčného zablokoval. Prý všechny takové případy hlásí, ale jednak je šance na dopadení mizivá, jednak tady prý skutečně šlo o uživatele ze zahraničí,“ vypráví.
„Je mi ovšem jasné, že každý si může vytvořit tolik virtuálních identit, kolik chce, a hlavně – pokud měl tu drzost, že fotku veřejně okomentoval, tak ji nejspíš měl už dávno staženou… Ani se mi nechce domýšlet, kde všude koluje a za jakým účelem. Nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá a neopatrná,“ vyčítá si.
Možná by vás stejně jako Kamilu jednoduše nenapadlo, že existují osoby, které vzrušují předškolní děti, neřku-li batolata nebo úplná miminka, ale kriminalisté by mohli vyprávět…
Pozor na to, co sdílíte
Nicméně možná buďme rádi, že nevyprávějí, a udělejme všechno pro to, abychom zbytečně neprovokovali. Už žádné nevinné fotky z koupání, i když na nich „není nic vidět“ (Facebook mi nedávno vymazal fotku šestileté dcerky u moře – protože neměla horní díl plavek!), žádné „sladké“ nahaté zadečky, žádné čůrání na travičku, byť jen naznačené… a pozor, taky žádné snímky, které vám teď připadají roztomilé a dojemné, ale za pár let by mohly vaše už pubertální děti… no ano, kompromitovat.
„Pokud fotky, které lze s odstupem času vnímat jako dehonestující, objeví spolužáci, snadno je využijí k výsměchu nebo kyberšikaně, která může mít dalekosáhlé důsledky na psychiku dítěte. Mělo by proto platit jednoduché, ale účinné pravidlo – o svých dětech uveřejňujte jenom to, co byste uveřejnili sami o sobě,“ zdůrazňuje Petr Kuboš.
„Samozřejmostí by mělo být, především na sociálních sítích, opatrné nastavení soukromí a zodpovědné promyšlení jakékoli aktivity. Rodiče by se také měli řídit pokyny administrátorů internetových alb, fotobank a sociálních sítí, kteří nabádají k ostražitosti právě ve spojení s publikací fotek dětí.“
Žádné souřadnice!
Jak Petr Kuboš upozorňuje, tak jako každý obsah vložený na internet, i obrázky patřící spíš do rodinného alba si v digitálním prostoru hned začnou žít vlastním životem.
„I kdyby rodiče nežádoucí fotku ještě ten den odstranili, její digitální stopa je nesmazatelně zapsaná v kyberprostoru. Kdokoliv si ji mohl uložit, okopírovat či sdílet na jiné platformy, které rodiče nemají šanci dohledat a materiál stáhnout,“ varuje. Za největší riziko je pochopitelně považována dětská pornografie.
„Rodiče se chtějí pochlubit snímky s dětmi na letní dovolené, ale neuvědomují si, že tím poskytují materiál pedofilům a podobným jedincům. Alarmujícím ukazatelem může být návštěvnost, respektive obliba fotografie či alba. Pokud se u takového obrázku ukáže nápadně vysoké číslo zhlédnutí, pak nejspíš přilákal pozornost širšího publika než jenom vašich přátel…
V nejhorším případě pak digitální materiál vyzradí osobní informace, které mohou pochybní jedinci využít ke sledování dětí.“
Zásadně proto potomky nefoťte před domem nebo chalupou, respektive ne tak, aby byla vidět celá stavba, nedejbože i s přilehlým okolím, podle nějž lze určit lokaci. Moudré je i neprozrazovat veřejně záliby a kroužky, protože mohou být zneužity ke zlákání dítěte. „Konkrétní informace k fotografiím často přiřazují právě rodiče, když ke snímkům přidávají geolokační a časové údaje,“ poznamenává Petr Kuboš.
Děti vás napodobí
Na druhé straně není nutné být paranoidní a po zveřejnění fotky z oslavy narozenin hned vidět za každým stromem tři pedofily.
„Jistě se vyplatí vyšší míra opatrnosti, avšak není nutná žádná vyšší úroveň zabezpečení, tedy například využívat speciální šifrovací programy pro online komunikaci – ostatně dnešní komunikační aplikace si na vyšším standardu šifrování zakládají – ani pro přenos dat,“ konstatuje specialista na online bezpečnost.
A ještě jeden důležitý aspekt – buďme dětem i v tomhle příkladem. O internet se nejspíš začnou zajímat mnohem dřív, než si myslíte, a když s nimi budete průběžně jen tak mezi řečí mluvit o tom, jak se chovat bezpečně online a proč na Facebook tuhle fotku dáte, ale tamtu už ne, pak budou mít základní „bezpečnostní pravidla“ včas pod kůží.
Petr Kuboš, odborník na kybernetickou bezpečnost Kaspersky Lab
„Rodiče často nevidí dalekosáhlé důsledky a problémy, které s sebou může přinést zveřejnění jediné fotografie dítěte, a řídí se pouze momentálními pocity a nadšením. Stačí si přitom položit jednoduchou otázku – kdo všechno může vidět snímek na veřejném úložišti, fotoalbu, fóru či sociální síti? Odpověď je často lakonická – kdokoli. S tímto vědomím by si leckterý rodič zveřejnění nevhodné fotografie své ratolesti rozmyslel.“
Video: Co má obsahovat kvalitní nanuk pro děti?