Předškoláci potřebují lásku a mantinely

Už i tříletí caparti jsou malé osobnosti. A podle toho se k nim musíme my rodiče chovat. Ne jako k nesvéprávným zlatíčkům, za které musíme všechno dělat. Naopak odborníci doporučují už ve třech letech začít s malou výchovou k odpovědnosti.
Předškoláci potřebují lásku a mantinely
Každé dítě je jiné. Zatímco někteří tříletí jsou schopni se sami najíst příborem a zavázat si tkaničky, další jsou bojácní nemotorové. Není to jejich chyba, vývoj každého dítěte je individuelní. Nicméně i rodiče mohou leccos ovlivnit. „Řada rodičů si myslí, že tříleté dítě je ještě malinké, že ničemu nerozumí a proto potřebuje jejich pomoc. To je sice pravda. Předškoláci potřebují bezmeznou lásku a oporu svých rodičů, jenže právě v této době začíná i období jejich cesty k nezávislosti. Rodičům tak radím, že mají začít dělat vše pro jejich samostatnost. Je stokrát lepší, když se vaše dítě naučí říkat: „Já můžu“, než „Já nemůžu“,“ říká psycholog Radim Opatrný.

Cesta k sebeúctě a ovšem i respektu
Pro děti je právě v předškolním věku důležité si vybudovat sebeúctu. Jedině tak bude mít dostatek sebevědomí a v pohodě se začlení do dětského kolektivu nejdříve ve školce a později ve škole.

Jak tedy dítě s přiměřenou sebeúctou vychovat? „Mějte dítě rádi takové, jaké je: Snažte se znát jeho přednosti a náležitě je oceňujte. Stejně tak dobré je znát jeho slabé stránky – ale uvědomte si, že slabé stránky má každý a že je to přirozené. Nikdo nejsme dokonalý,“ radí psycholog Opatrný. Předávejte dítěti poselství, že každý má na světě své místo, každý je něčím užitečný a v něčem šikovný. Že svět je zkrátka hezčí, protože tam má své místo i on (ona).

Bezpečné zázemí: Dítěti by mělo být doma fajn. Domov by měl být přístavem, jistotou lásky, odkud se může vydávat na výpravy do okolního světa a poznávat nové. Když dítě chce, může se přijít k vám přitulit, pomazlit, ale zároveň v něm podporujte touhu po poznání nového, nepřipoutávejte ho jen k sobě. Snažte se, aby se nebálo navazovat vztah i s jinými lidmi a zkoušelo poznávat i nové prostředí. Všechny tyto procesy by měly respektovat tempo, které si dítě samo nastaví. Jde to třeba pomalými krůčky a hlavně s jistotou rodiče v zádech. Nechtějte nemožné: ne všechno může dítě dokázat okamžitě. Pokud dítě sotva mluví, nevyžadujte po něm, aby formulovalo složitá souvětí. Chtějte vždy jen to, co je třeba náročné, ale je to ještě v silách dítěte. Nesrovnávejte ho s vrstevníky a netrapte se tím, že Martínek vaší kamarádky už umí to, co váš Honzík nezvládá. Je to jedno. Ono se to srovná.
 
Klepněte pro větší obrázek

Milujte ho a zbytečně netrestejte
I když vás váš malý neposeda, dovede někdy k šílenství, snažte se zvládat krizové situace s nadhledem. „Dítě se nemá ponižovat ani zbytečně bít. Samozřejmě někdy jedna na zadek pomůže víc než po sté vysvětlovat, že nesmí vbíhat do vozovky, ale jiné fyzické tresty jsou zbytečné,“ opakuje psycholog Opatrný. Podle něho je pro dítě nutný pocit lásky a opory. „Dítě musí vědět, že za ním rodiče stojí, i když dělá vylomeniny. Musí z rodičů cítit lásku, i když se na něj třeba zlobí,“ tvrdí Mgr. Opatrný. Kromě lásky jsou ale důležité i mantinely chování. To znamená, že capart musí správně tušit, co ještě může a co si naopak nesmí dovolit, jinak bude následovat trest. „Mantinely chování jsou důležité a vede k nim důslednost ve výchově. Nejde, aby rodič jednou něco zakázal a nebo se kvůli chování svého caparta zlobil a podruhé stejné chování přešel,“ komentuje psycholog.

Nechte ho pomáhat
Chce vám dítě pomáhat s úklidem? Rádo by prostřelo stůl? Tak ho nechte, i když to nebude zrovna podle vašich představ. „Jakákoli práce v očích dítěte je vlastně v této době hra. Takže toho by rodiče měli využít,“ směje se Mgr. Opatrný a pokračuje: „Já rodičům tedy vždycky radím: Využijte toho, že dítě pokládá za hru všechno, co děláte vy – uklízení, vaření. Tím, že vás bude napodobovat, se nejen zabaví, ale taky se hodně dozví o tom, jak taková domácnost funguje a že to není legrace.“

Text: Anna Berková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře