Představte si situaci jako vystřiženou ze seriálu Pobřežní hlídka, kdy se opálený plavčík vrhá do vody mezi nic netušící lidi. „Co blbnete, tady se nikdo netopí," rozčiluje se pocákaný chlapík, kterého plavčík chvatně odstrčil. Stačila jen dvě tempa a drží nad hladinou devítiletou holčičku, dceru onoho vzteklouna. Topila se mu na dosah ruky. Jak je možné, že si toho nevšiml? „Lidé jsou z televize naučení, že topící se člověk křičí a máchá kolem sebe rukama a vůbec dělá rozruch. Tak to ale ve skutečnosti většinou vůbec není. Lidé se topí potichu," vysvětluje bývalý šéf americké pobřežní hlídky Francesco A. Pia, a boří tak filmařská klišé. „Kdyby lidé byli poučeni, jak doopravdy vypadá, když se člověk topí, mnoho životů by bylo zachráněno. Především děti se totiž často topí na dohled od rodičů nebo jiných dospělých. „Stává se, že dospělý se dívá přímo na dítě a vůbec nemá tušení, co se odehrává. Tonutí totiž nevypadá jako tonutí," dodává Francesco, který pro americký časopis Scene magazine popsal instinktivní chování tonoucích lidí, podle něhož bychom měli poznat, že je čas zasáhnout.
1. Tonoucí nejsou schopni volat o pomoc, protože primárně se snaží nadechnout a na křik jim čas ani dech nezbývá.
2. Zjevným signálem, že se člověk topí, jsou ústa střídavě nad hladinou a pod hladinou a to v rychlém sledu. Tonoucí lapá po dechu, jak jen může. Hlava je celkově velmi nízko nad hladinou, zakloněná s otevřenými ústy. Oči jsou skelné a bez reakce, mohou být i zavřené.
3. Topící se lidé nemávají o pomoc. Instinkty jim velí mít ruce roztažené na hladině, aby udrželi tělo a hlavu co nejdéle nad vodou. Rozhodně je nebudou zvedat, to je příliš namáhavé a neefektivní. Ze stejného důvodu kolem sebe divoce necákají.
4. Zajímavým faktem je vzpřímená poloha tonoucích lidí. Nejsou tedy v horizontální poloze a už vůbec nekopou nohama. Někteří lidé se však snaží do horizontální polohy dostat, nebo se alespoň převalit na záda. Jakkoli to může vypadat, že se člověk snaží plavat, tělo zůstává na jednom místě.
5. Na záchranu máte dvacet až šedesát sekund, než tonoucí zmizí pod hladinou. Rozhodně se netopí několik minut, jak to známe z filmů.
Chcete-li se přesvědčit, zda jde opravdu o tonutí, abyste se po někom nevrhli předčasně, pak na něj zavolejte, jestli je všechno v pořádku. Pokud vám odpoví, není tedy třeba se plašit, ale pokud ne, okamžitě reagujte. Času opravdu není nazbyt. A pro rodiče jedna základní rada: Děti hrající si ve vodě vždycky dělají rámus. Jakmile jsou potichu, okamžitě se podívejte, co se děje.