Hned na začátku bychom si měli ujasnit jednu věc: na otázku Kdy? neexistuje jedna správná a jednoznačná odpověď, protože nejenom děti, ale i rodiče jsou každý z rozličného těsta. Obvykle se jako vhodný věk pro stěhování z miminkovské postýlky uvádí období kolem druhých narozenin dítěte, ale svět se nezboří, když své „miminko“ začnete ukládat ke spánku do velké postele mnohem dříve nebo naopak mnohem později..
Co máma, to názor
To, jak rozdílné mohou být přístupy jednotlivých rodičů, potvrzují i vyprávění maminek, kterých jsme se na jejich zkušenosti se stěhováním batolat zeptali. „My jsme dceru přestěhovali do její vlastní velké postele už v roce a půl,“ říká třicetiletá Monika Hulínská, maminka dvouleté Rozárky. „Stejně už posledních několik měsíců spala zásadně jen v naší manželské posteli a dětskou postýlku jsme měli v ložnici jen do počtu. Tak jsme dceři koupili rovnou velikou válendu a tu jsme přirazili z boku k naší manželské posteli. Spíme teď tedy na něčem jako manželském trojlůžku, ale aspoň máme s mužem zase zpátky svoje ztracené teritorium a Rozárka si připadá jako hrozně velká holčička.“ Monika samozřejmě učinila praktická opatření, aby se malá při případném skulení z postele nezranila, a tak její postel z otevřené strany obkládá velkými polštáři.
Sedmadvacetiletá Jana Žídková má pro stěhování dvouleté dcerky Adélky z kojenecké postýlky velmi praktický důvod. Už za pár měsíců totiž bude postýlku potřebovat pro druhého potomka. Nechtějí ale s manželem, aby měla dcera pocit, že ji mladší bratříček z její postele vyhnal, tak jí pořídili větší lůžko už teď v předstihu. Nakonec se rozhodli pro „rostoucí“ postel z IKEA, která se dá zvětšovat, jak holčička poroste, a která je po straně opatřená šikovnou bezpečnostní zábranou.
To máma dvouapůlletého Vítka Magdaléna Srbová (34) s přesunem synka z miminkovské postýlky nijak nespěchá. „Vím, že Víťa už by klidně mohl spát ve velké posteli jako jeho starší bratr, jenže já si chci ještě užít to svoje poslední miminko!“
Kdy ano, kdy ne Nemáte-li ještě tak docela jasno v tom, zda je vaše dítko už dostatečně zralé pro stěhování z miminkovské postýlky, tak si položte důležitou otázku: Jsem na tento velký krok připravena já? Je totiž docela dobře možné, že všechno nepůjde tak docela hladce, miminko si bude na novou postel těžko zvykat nebo naopak využije nově nabyté svobody k tomu, aby divočilo po bytě do půlnoci. Jestli máte například potomka s energií deseti čertů, který zásadně neusíná před desátou večer nebo se v noci často budí, tak možná ještě ráda pár dalších měsíců využijete toho skvělého vynálezu, kterému se říká miminkovská postýlka.
Jakou postel?
Pokud ale naopak vašemu dítěti kolují v krvi horolezecké geny, které si trénuje při zdolávání bočnice své postýlky, pak už není nač čekat. Překonaná překážka totiž přestává být překážkou a syn nebo dcera vám tak mimoděk dávají jasný signál: Potřebuju normální postel! Můžete sice dál dělat jakoby nic, ale lepší řešení je vyslyšet toto přání dřív, než dojde k úrazu. Většina dětí kolem druhého roku ještě spí v plenkových kalhotkách, ale pokud máte doma malého šikulu, co svoje hygienické potřeby zvládá levou zadní, pak mu pořízením klasické postele určitě usnadníte noční nebo ranní odchod na toaletu. Z přechodu z malé postýlky do velké navíc můžete u vás doma udělat velikou slávu. Uvidíte, jak se bude váš mrňousek dmout pýchou, když mu vysvětlíte, že kojenecká postýlka je jen pro miminka, ale on je teď veliký, a tak dostane velikou postel. Zejména nejmladší ze sourozenců tímto aktem jako by povyroste, protože se doslova přes noc zařadí mezi ty „veliké“, které tolik obdivuje.
Ač různí výrobci nabízejí i speciální postýlky pro menší děti ve zkrácených délkách, je asi nejpraktičtější koupit batoleti rovnou velkou postel. Děti totiž rostou jako z vody a stejně byste za čas museli kupovat lůžko větší. Další možností jsou speciální postýlky, které se dají v průběhu růstu dítěte zvětšovat podle potřeby, a tak s ním jakoby rostou. V žádném případě ale odborníci nedoporučují ukládat malé děti do patrové postele nebo na palandu. A to nejen z důvodu velkého rizika pádu, třeba v rozespalosti, ale také proto, že vzduch blíže ke stropu bývá vydýchaný a teplý, což není pro zdravý spánek dítěte vhodné.
Na roštu nešetřete! Co se týče materiálu, tak samozřejmě nejhezčí, nejpraktičtější a nejzdravější je masivní dřevo. Cenově dostupnější dětské postele se pak vyrábějí kupříkladu ze dřeva v kombinaci s dřevotřískou nebo laminem. Kovové postele se pro malé děti vůbec nedoporučují. Koupě postele ale výběrem pěkného a kvalitního rámu teprve začíná, protože o tom, jak dobře nebo jak špatně se bude vašemu dítku spát, rozhodne také kvalita roštu a matrace. Tady se ovšem nedoporučuje příliš šetřit, protože zdravé spaní je základem správného tělesného rozvoje dítěte. A o ten by nám rodičům mělo jít víc než jen o design ladící s ostatním vybavením dětského pokojíčku.
Bezpečnostní zábrana Jestli se podobně jako výše zmíněná maminka malé Rozárky bojíte, že vaše malé batole při nočním převalování se ze své nové velké postele dřív nebo později spadne, nemusíte jeho postýlku jen obkládat polštáři nebo obestavovat židlemi. Můžete mu k ní pořídit speciální bezpečnostní zábranu, kterou nabízí hned několik výrobců a kterou seženete třeba v obchodech s dětským zbožím nebo s dětským nábytkem. Většinou se jednoduše zasune pod matraci a dá se i sklopit dolů, když ji zrovna nepotřebujete. Pokud se rozhodnete pro nákup speciální dětské postele, tak si určitě vyberte takovou, která je podobnou ochranou standardně vybavena.
První veliké usínání
Každé dítě vnímá ztrátu svého miminkovského azylu jinak. Zatímco jedno bere nocování ve velké posteli jako nové dobrodružství, jiné usedavě pláče a chce zpátky do SVÉ postýlky. Určitě není vhodné lámat to přes koleno a ubrečeného potomka v nechtěné posteli držet násilím. Jako obvykle, i tady pomůže spíš metoda „veselého ukecávání“. Zkuste třeba spolu s dítkem uložit do nové postýlky oblíbeného plyšového medvěda a společně si libujte, jak se mu v pelíšku krásně spinká. Můžete také udělat událost z nakupování nového
povlečení na dospěláckou peřinu a polštář. Když se bude syn nebo dcera podílet na jeho výběru, bude určitě ochotněji do peřin uléhat. Jestli jste spolu s novou postelí uskutečnili také přesun prcka z rodičovské ložnice do dětského pokoje, dbejte na to, aby se malý spáč v novém prostředí cítil dobře. Prodlužte třeba ukládací rituál, povídejte mu pohádky nebo zpívejte písničky. Zejména pokud se jedná o jedináčka, který nemá v pokoji žádného spojence v podobě staršího brášky nebo sestřičky, bude možná proces zvykání trochu náročnější. Malým strašpytlům můžete dodat odvahy rozsvícenou noční lampičkou, odvážnějším dětem postačí panenka nebo plyšák na polštáři.
Dejte pryč i dudlík!
Zároveň s přechodem na velkou postel zkuste spolu s batoletem slavnostně zahodit všechny dostupné dudlíky s vysvětlením, že dudlají jenom malá miminka, která spí v miminkovské posteli. A teď už pěkně vyčistit zoubky, vyčurat, zhasnout... a dobrou noc!
Jak vybírat postel pro malé dítě?
Pokud se rozhodnete rovnou pro „dospěláckou“ postel, pak by její šířka měla být 90–100 cm a délka alespoň 200 cm.
Hygienické minimum pro vzdálenost lůžka od podlahy je 25 cm, ale obvykle spíme ve výšce kolem 50 cm nad zemí.
Postel by měla být vybavena čelem, které chrání malého spáče před průvanem a slouží také jako opěrka pro polštář.
Postel by neměla stát pod oknem nebo přímo proti dveřím.
Malé děti nejméně do 6 let by neměly spát na patrové posteli nebo palandě.
Postel i matrace by měly být ze zdravotně nezávadného materiálu, matrace by měla být dobře odvětrána.
Nezapomeňte na osvětlení nad hlavou a noční stolek, kam si může prcek odkládat oblíbené hračky nebo pití.