Maminko, nekřičte tu tolik
Prách bolesti má každá z nás určitě jinde. Ať už ale vnímáme bolest silněji, nebo nás naopak hned tak něco nerozhází, porod prostě bolí. Poměrně donedávna byly jakékoli metody tišení porodních bolestí pokládány za něco nepřirozeného zřejmě pod heslem, že maminka si má příchod svého děťátka na svět pořádně protrpět.
Stejné zkušenosti má i čtyřicetiletá Eva Kocíbová, která své první dítě rodila v polovině devadesátých let. „Když si na to vzpomenu, ještě dnes mě trochu jímá hrůza. Neochotní lékaři, nervózní sestry, neútulné prostředí tehdejší porodnice. Místo, aby mne při porodu někdo uklidňoval a pomáhal mi, ještě se na mě skoro utrhovali. Pamatuji si na nepříjemné poznámky, že nemám tak křičet, že nejsem jediná, kdo kdy rodil. Když jsem tedy přišla do jiného stavu před dvěma lety, měla jsem už jasno. Nebyla jsem už tak mladá a vyjukaná a prosadila si epidurál. Upřímně tedy musím říci, že jsem si ho nijak prosazovat nemusela, přístup k těhotným ženám se naštěstí v mnohém změnil. Takže epidurální anestézii mi vlastně i lékař doporučil a já jsem mu dodnes vděčná. Byl to opravdu porod bezbolestný,“ vypráví Eva Kocíbová.
Zázračný epidurál?
A co že to vlastně ten všemi pády skloňovaný epidurál je? Zjednodušeně řečeno jde o tlumení bolesti přímo při porodu. Je to místní anestetikum, jehož velmi malé množství se podává do epidurálního prostoru. To je oblast, která leží vně obalů míchy. Anestetikum znecitliví nervy, které vedou bolest do mozku a rodící maminka místo bolestí pociťuje jen tlak. Zavádí ji lékař anesteziolog po předchozí domluvě, žena při tom leží na boku. Anestézie působí většinou dvě až tři hodiny. Její účinek se dá ještě prodloužit opětovnou aplikací anestetika. Funguje to ovšem, pokud je epidurál podán ve správný čas a na správném místě. Jinak se může stát, že máte sice „jehlu v míše“, ale stále cítíte normální bolesti. Dobrá zpráva ovšem je, že epidurální anestézie zabírá u 90 procent rodiček, takže pokud jste se pro ni rozhodla, nebojte se, máte velkou šanci, že nejinak to bude i u vás.
Hodí se i pro mě?
To už bohužel není tak jisté. Jako u všeho, ani epidurální anestézie není všemocná pro všechny. Ani kdybyste prosila na kolenou, rozhodně se jí nedočkáte v případě, že máte alergii na anestetikum, trpíte nějakou formou špatné krevní srážlivosti nebo máte infekci či nějaký kožní problém v místě, kde se epidurál podává. Zbytečný by byl i v případně překotného porodu nebo v momentě, kdy už se naplno „rozjela“ druhá fáze porodní. U prvorodiček totiž zabírá, pokud jsou otevřené maximálně na 6 cm, u vícerodiček na 4-5 cm, pak už je to zcela zbytečné.
Vše má své proti
Mezi maminkami koluje kolem epidurálu i celá řada polopravd a drastických historek o ochrnutí. To ale není pravda. Jde o metodu v principu velmi bezpečnou, komplikace se mohou dostavit jen u dvou rodiček ze sta. Mezi ty nejčastější patří:
1. Problémy s močením, neboť může dojít k uvolnění svaloviny močového měchýře. Je to ovšem dočasné, močení se během pár hodin upraví.
2. Někdy je možné, že maminky pociťují po porodu svědění v oblasti břicha a obličeje nebo mají třes rukou.
3. Někdy si může maminka stěžovat na bolesti hlavy. Po správně provedené analgezii hlava ale nebolí. Pouze v případě, že mohla být špatně provedena punkce epidurálního prostoru a jehla pronikla až do prostoru, kde se nachází mozkomíšní mok a trochu moku mohlo uniknout.
4. Riziko snížení krevního tlaku rodičky je dnes, při použití moderních anestetik, zmírněno na minimum. Nicméně sledování tlaku patří k jednomu ze základních vyšetření během epidurální analgezie.
5. Pokud byla analgezie nasazena příliš brzy, může dojít ke zpomalení porodu. Pak je třeba použít oxytocin pro opětovné rozběhnutí kontrakcí.
Mám se bát napíchnutí?
A jak to vůbec vypadá, až mne budou „bodat“ do páteře? Neochrnu? Jak bych mohla při té bolesti podstoupit ještě další? To jsou asi nejčastější strachy, které potkají každou maminku. Ale jsou zbytečné. Podání epidurálu sice má svá rizika, ale ta vyloučí lékař ještě před podáním. A abyste se zbytečně nebály, připravili jsme pro vás popis podání epidurálu krok po kroku.
Epidurální analgezii provádí výhradně anesteziolog. Rodička leží na levém boku, udělá tzv. „kočičí hřbet“. Oblast zad je potřena dezinfekčním roztokem a anesteziolog tenkou kožní jehlou znecitliví místo vpichu speciální epidurální jehly. Pomocí této speciální jehly pak zavede anestetikum do epidurálního prostoru. Místo vpichu je nejčastěji mezi 2-3 bederním obratlem. Pomocí této speciální jehly je rovněž najednou zaveden tenký katétr, tedy velmi tenká hadička, kterou žena na zádech ani neucítí. Katétr je přilepen náplastí. Touto hadičkou jsou pak podávána anestetika dle potřeby a podle průběhu celého porodu. Hadička je zcela flexibilní, ohebná, takže maminka není nijak vázána pohybem. Vytahuje se přibližně 2 hodiny po porodu. Vše se provádí samozřejmě za přísných sterilních podmínek, aby byla vyloučena možnost průniku infekce do okolí vpichu. Během celého porodu pak anesteziolog sleduje jeho průběh a také pocity maminky. Pokud například matka cítí, že má sníženou schopnost pohybu končetinami, dávka se sníží, nebo naopak, pokud je bolest silná, pak se dávky zvýší.
Text: Anna Berková