„To snad radši nebudu mít děti,“ svěřovala se jedna šestnáctka druhé, když se Mary Boleynová v britském velkofilmu Králova přízeň snažila vypudit z těla panovníkova levobočka. „Já taky ne,“ špitla kamarádka, když pro změnu hlediště zaplnil Annin křik. „Hele, je úplně vyřízená,“ hlesla konsternovaně. O porodu tyhle holčičky určitě poprvé neslyšely, ale možná díky návštěvě kina zjistily, že přivést dítě na svět není jen tak.
Že je porod brnkačka, si myslí spousta lidí. Nejen ti, kteří nikdy nerodili, ale nakonec často i maminky, kterým to šlo „samo“. A partneři? Jejich silácké řeči však mnohdy skrývají strach, jak to všechno dopadne. „Prosím tě, co si děláš starosti,“ mrkne na vás manžel, když se s ním snažíte rozebírat kamarádčiny informace, jak byl její porod strašně těžký a jak hrozný bude i ten váš. „Pusť to z hlavy. Párkrát zabereš a bude to.“ „To já už bych byl třikrát na Sněžce (Boubíně, Kilimandžáru – dosaďte libovolné místo), než ty to dítě vytlačíš,“ vtipkuje, když dojde na věc. Ale pokud se dítěti ven nechce, asi pro žerty tohoto typu pochopení mít nebudete. Dokonce by vás mohly přivést k slzám. Povzbuzení a laskavé slovo – to je to, co v téhle chvíli nejvíc potřebujete.
Drobečkovi to půjde...
Představte si, že máte před sebou horu. Chtěla byste ji zdolat, ale docházejí vám síly. Máte ovšem na výběr. Na ten kopec vylézt nemusíte. Je to jen na vás. Ale dítě, které máte v sobě, se nějak ven dostat musí. Když mu pomůžete, půjde to samozřejmě mnohem lépe. „Paní, kdybyste nebyla taková huspenina,“ řekla mi sestra po šesti hodinách strávených na sále, „mohla být holka dávno venku. Teď nenaříkejte, měla jste si to nacvičit.“ Dana je ještě dnes trochu nazlobená. Natrénovat se dá ledacos, ale porod? Docent Pavel Calda z Gynekologicko-porodnické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze si nemyslí, že skvělá tělesná kondice přispívá k lepšímu průběhu porodu. Porod se podle jeho názoru týká spíše hladkých svalů (děloha), které nelze vůlí ovlivňovat. Pevné svalové pánevní dno zpevněné cvičením nebývá podle něho ku prospěchu. Mnohem větší váhu klade na psychologickou přípravu, zvládnutí emocí a bolesti. A to natrénovat lze.
Síla není to hlavní
„Nemůžete víc zabrat?“ Vy byste ráda, ale když ono to nejde a nejde. „To nám sem chodí pořád, takovéhle sušinky,“ stěžovala si přede mnou porodní asistentka doktorovi,“ vzpomíná Eva. „Je pravda, že mám padesát kilo i s postelí, ale to měla moje babička také a porodila pět dětí skoro bez cizí pomoci. Kdybych byla jako kredenc, asi by mi to stejně platné nic nebylo.“ O to, jestli je někdo drobek nebo almara asi opravdu nejde. Spíš o to, jak dovede zabrat, kolik energie do tlačení vloží. Nebo ne?
O sílu však podle docenta Caldy ani tak nejde. „Žena pracuje pomocí takzvaného břišního lisu. Vytváří tedy tlak srovnatelný s velkou, velmi velkou zácpou. Průchod hlavičky tvrdými porodními cestami lze přirovnat k pohybu klíče v klíčové „vložce“. K otočení klíče je potřeba určitá síla, ale hlavně musí být klíč zasunut do správné polohy a musí vykonat rotaci správným směrem. Není-li klíč ve správné poloze, zvýšením síly neotevřeme dveře, ale klíč zlomíme. Při porodu to funguje podobně, jen nedojde ke zlomení klíče, ale k narušení normálního porodního mechanizmu, což může vést k závažným porodním komplikacím. Proto není to hlavní síla, ale plynulý a nerušený porodní mechanizmus hlavičky a trupu miminka.“
Na stoličce nebo vleže?
Orosené čelo, čurky potu stékající po zádech. Prsty křečovitě zaťaté do lůžka nebo do partnerovy ruky. „Kdybych byla raději šla na stoličku,“ naříkáte v duchu. Porodních poloh jsou desítky. Kterou si vybrat, aby šlo dítě ven skoro samo? Co takhle v podřepu? Nebo si raději čupnout? Rodit se dá podle docenta Caldy v libovolné poloze, která využívá zemskou gravitaci, tedy kde hlavička plodu je co nejníže ve vztahu k maminčině tělu, i „do kopce“. „Pánevní vchod je zvednutý a gravitační síla je vyrovnána tlakem, který vykonává rodička. Poloha neurčuje, jaký porod bude. Rychlý a snadný porodní průběh je souhrou všech faktorů, kde síla a poloha nejsou klíčovou podmínkou. Tou je porodní mechanizmus během porodního děje.“
„Jsem v takové kondici, že bych mohla skály lámat.“ Lenka to často říká, ale ví, že to není pravda. Považuje se ale za člověka velmi výkonného. Při zaměstnání stíhá uvařit, vyprat, vyžehlit či vygruntovat celý byt, dokonce se občas vrhne i do malování. „V těhotenství jsem ještě chodila cvičit, abych byla dobře připravená. Ale stalo se něco, co jsem vůbec nečekala. Při porodu to nešlo a nešlo. Měla jsem pocit, že padám do studny. Nemohla jsem se nadechnout. Říkali mi: tak tlačte. Já se snažila a... nic. Nakonec mi museli pomoci. Jestli mi ještě někdy někdo řekne, že porodit dítě je lehčí než vyluxovat byt nebo uběhnout kilometr, určitě se s ním pohádám.“
Když chtějí ženy zhubnout, málem zavaří kalkulačku. Počítají, kolik při spinningu, aerobiku vydaly energie. Přišel někdy někdo na to, kolik je stojí porod? „Celková energetická spotřeba v těhotenství se odhaduje na 200 megajoulů, tedy deset na šestou joulu,“ konstatuje docent Calda. A protože porod trvá různě dlouhou dobu, spočítat, kolik se při něm spotřebuje energie, by asi nemělo praktický smysl. A k jakému sportovnímu výkonu by ho přirovnal? „Nejspíš ke vzpírání.“
Kdo líp maže, ten líp jede
Konec túry pořád nikde. Žaludek se vám kroutí hlady, svlažit hrdlo by také nezaškodilo. Z dvaceti kilometrů máte za sebou deset. Vyhledáte hezké místečko s vyhlídkou, vybalíte svačinku. Při porodu, i když to někdy může být běh na dlouhou trať, s tím nepočítejte. Podle zkušeností docenta Caldy je toto omezení nutné kvůli případné rychlé potřebě uvedení do narkózy. Jídlo v žaludku by mohlo být příčinou vdechnutí a vážných komplikací při narkóze. Proto má v porodnici rodička „nárok“ jen na lehké doušky vody.
Jde to i bez „zobání“
Jídlo a pití ne, tak co si něčeho „zobnout“? Sportovci se tak občas snaží dosáhnout rekordů, byť to povolené není. Ale i vy se přece snažíte podat co nejvyšší výkon a ráda byste co nejdříve stála na stupních vítězů. A když je nejhůř a nejde to a nejde, nějaký ten podpůrný prostředek by se vám „šikl“. Představte si, že na doping máte nárok a dokonce povolený. O co jde? Docent Calda to vidí jednoznačně. „V přeneseném slova smyslu je to psychická pohoda během porodu. Porod není primárně otázkou síly, není tedy potřeba mít „natrénováno“. Je to zvláštní stav těla a ducha, který při úspěšném průběhu vede k narození dítěte. Síla je snad při porodu to nejméně důležité…“
Až půjdete na to, ničeho se nebojte. Vy chcete, aby se děťátko narodilo, ono chce ven také. Uvidíte, že společně najdete ten správný klíč a společně jím otočíte správným směrem.
Eva Suchomelová
Nikdy by mě nenapadlo přirovnávat porod dítěte k jiným fyzickým aktivitám, protože si myslím, že je to nesrovnatelné. Víc než vynaložení energie je podle mě jedna zásadní věc – překonání sebe sama. To samozřejmě může člověk i u jiných aktivit, ale tady je to věc stěžejní pro zdárný a co nejplynulejší průběh porodu. Tu vydanou energii pak člověk nevnímá jako dřinu, ale jako nedílnou součást celého procesu. A to třeba u sportu nebo gruntování neočekávám.
Petra Spillerová
Jonášův porod byl vyvolaný a bolestivý. Ke konci už jsem neměla moc sil, nemohla jsem popadnout dech, připadala jsem si jako pod vodou... musela jsem vynaložit spoustu energie, jako bych šplhala na horu. Pak mi ale doktor zatlačil na břicho a Jony byl na světě. To Amálka se naštěstí narodila během hodiny, a to včetně příjmu do porodnice a vyřízení veškeré dokumentace nutné k porodu. Takový příchod miminka na svět bych přála každé mamince!
Názor odborníka
Doc. MUDr.
Pavel Calda, CSc. gynekolog, Praha
O kolik budete po té porodní „robotě“ lehčí?
O hmotnost vody plodové (asi 2 kg), miminko (asi 3 kg) a placentu (asi 500 g), tedy dohromady 5,5 kg. Samozřejmě záleží na tom, jestli budete rodit v termínu a jak je opravdu těžké, zda jste opravdu měla 2 litry plodové vody či méně, atd. Vzhledem k tomu, že lidské tělo tvoří 60 procent z vody, hlavním rychlým úbytkem může být voda, která se na konci těhotenství projevuje jako více či méně patrné otoky. Tam může být další velký zdroj úbytku váhy.
Nicméně: během těhotenství není nutné přibírat na váze ve smyslu „výroby“ tuku. Snažte se jíst přiměřeně, nepřejídat se. Hlavně pozor na uhlovodany a tuky (tj. housky, chleba, knedlíky, zákusky, máslo, bůček). I ovoce obsahuje hodně cukru, který je velmi kalorický. Jezte všeho s mírou.