Vývoj se urychlit nedá
Aby se dítě správně vyvíjelo, potřebuje k tomu podmínky. Nejen
vlastní dispozice, ale i vaši rozumnou péči. Jenže když máma nebo táta vidí, jak
je jejich Mareček nebo Silvinka oproti stejně starému klukovi nebo holčičce jejich
známých pozadu, začnou být netrpěliví. Ale ono by stačilo zeptat se jinak. Nepředčí
je zase vaše miminko v jiné „disciplíně“? Psycholožka Eva Pavlíková má pro
starost rodičů, zda vývoj jejich dítěte probíhá správně, pochopení. Ale zároveň
vidí i to, co je třeba vůbec nenapadne. „Žijeme ve společnosti hodně orientované
na výkon, takže mnozí lidé pochopitelně spoléhají na „trénink“. Letité zkušenosti však ukazují, že ve vývoji
dětí se nic moc urychlit nedá. Podněcování k chůzi za každou cenu se už dlouho nedoporučuje, jelikož
se jím aktivují nesprávné pohybové vzorce. Dítě, které ještě nechodí, by mělo
být podporováno spíše ve fyziologickém lezení po čtyřech.“ Výklad je proto jednoznačný.
Nesnažte se nic uspěchat. Když dítě stojí, určitě bude brzy chodit. Kdyby bylo
něco v nepořádku s nohama, s koordinací svalů nebo rovnováhou,
nepostavilo by se.
Když se zadrhne
„My jsme na první samostatný krok
čekali hodně dlouho,“ přiznává nerada Michaela. „Sabinka v deseti měsících
docela dobře stála, v jedenácti se pustila kolem nábytku, ale pak se
zadrhla a další tři měsíce jsme s ní nehnuli.“ Když věc konzultovali
s dětským lékařem, doporučil jim, aby ji nechali být. Došel k názoru,
že se k samostatné chůzi
neměla proto, že ji pořád nutili k výkonu. Někdy se prostě vývoj zastaví.
Buď proto, že po nemoci není dítě fit, nebo proto, že prožilo nějaké trauma –
třeba odloučení od mámy – po kterém se musí chvíli vzpamatovávat. Až se bude
cítit v bezpečí, zase se mu schopnost chodit nebo stát, vrátí. Někdy
bohužel nedobře zaúřadují rodiče. Sotva jejich drobeček otevře oči, už se na
něj vrhají – ne proto, aby se s ním pomazlili a potěšili, ale aby podle
jejich programu, i když na to nemá, kráčel po dvou. A když se po místnosti
nepustí samo, vláčí kinklající se tělíčko za ruce sem a tam, aby pochopilo, jak
se to dělá. Malé dítě se sice rádo učí, ale není schopno se na jednu věc dlouho
soustředit. Po pár minutách (někdy i po desítkách vteřin) bude mít vašeho
„pravá levá“ dost. Nesnažte se tedy
celou dobu, kdy je vzhůru, věnovat nácviku stání nebo chůze jen proto, že se
vám zdá, že se v tomhle směru nevyvíjí dost rychle. Váš mrňous musí mít dost
času i na to, aby se učil něco jiného. A když to s nácvikem přeženete, můžete
se vsadit, že úsměv z jeho tvářičky zmizí. Bude unavený a protivný – navíc
koordinace pohybu stejně nebude taková, jako jste si představovali – neúspěch
bude zklamáním nejen pro vás, ale i pro vaše dítě, které – i když je ještě tak malé – touží být
chváleno.
Zeptali jsme se…
Může přetěžování na dítěti zanechat fyzické či psychické
následky?
MUDr. Lenka Smetanová, dětská lékařka
V okamžiku, kdy je dokončeno
správné zakřivení páteře – tedy se mění tzv. primitivní kyfóza ve trojí
fyziologické zakřivení (krční lordóza, hrudní kyfóza a bederní lordóza) jako u
dospělých, je dítě schopno sedět i
stát. Musí být zapojeny stabilizační svaly zejména pro přechod bederní páteře a
oblasti křížové, kam patří například sval příčný břišní, šikmé svaly břišní,
pánevní dno atd. Dokud páteř svaly správně neformují a nechrání před
přetížením, není vhodné dítě stavět, vodit za ruce nebo dávat do chodítka. Může
dojít k poškození páteře, které je pak v budoucnu velmi obtížné
napravovat. Také je třeba brát ohled na vývoj klenby nožní a dítěti opatřit zdravotní
nezávadnou obuv podporující správné postavení nožky a střídat chůzi s odpočinkem
v kočárku. V případě, že se páteř či nožní klenby nevyvíjejí optimálně,
navštivte zkušeného dětského lékaře nebo fyzioterapeuta.
Mgr. Eva Pavlíková, psycholožka