Stručně řečeno: Není řev jako řev. Hysterický křik, který vychází z krku a signalizuje spíš stres a obavy než přirozenou potřebu si ulevit – ten opravdu spíš škodí. Můžete při něm i omdlít. Naopak úlevné mručení funguje jako nejlepší anestetikum – skutečně tiší bolest.
Při něm totiž vychází hlas zespodu. Na svých přednáškách a seminářích o tom mluví lektorka Katarína Zatovičová. Vysvětluje těhotným, že ústa souvisejí s oblastí břicha – když uvolníte čelisti, uvolníte i břicho.
A proto svoje klientky učí třeba terapii zíváním – zkuste si pořádně, bez zábran, aniž byste si dávala ruku před pusu, nááádherně zívnout… Jenže ne pro všechny ženy tohle může být úplná paráda – a to uznává i Katarína. Ženám, které se spíš obracejí do sebe, možná se i stydí projevovat se nahlas nebo se prostě potřebují soustředit, doporučuje hučet partnerovi do hrudníku nebo do břicha.
Křičte, jak se vám chce
Že každé ženě svědčí něco jiného, potvrzuje i zkušená porodní asistentka Kristina Neubertová Zemánková. Podle ní by se ženám mělo při porodu dovolit dělat cokoli, co potřebují. Hlavně by se neměly omezovat a ohlížet na to, co si o nich kdo pomyslí.
„Práce s dechem obecně při porodu velmi pomáhá – a jak celý proces sílí, ženy začínají při výdechu vydávat zvuk. Hluboké táhlé ááá nebo úúú či cokoli jiného. Ale zažila jsem i ženy, kterým bylo vlastní zvučení nepříjemné. Vlastně tím samy sebe jakoby rušily. Pak je nesmyslné vydávat zvuky jenom proto, že jsem to někde četla, i když mi to vůbec nepomáhá, naopak mě to vysiluje,“ vysvětluje Kristina.
Podle ní je v pořádku všechno, co ženě pomůže se uvolnit – když doslova řve, když zpívá, když sprostě nadává, když je potichu – pokud to tak skutečně cítí.
Nadávky u porodu nejsou výjimkou
Moje vlastní vzpomínky mě vedou k malé odbočce – nerodila jsem včera, a tak přesně nevím, co jsem křičela, nejspíš něco jako „hrůůůza“ (scientologové by mě nejspíš usmažili v pekle). Ale vtipné je, že si přesně pamatuju, co křičela paní ve vedlejší kóji. Označila svého partnera za „kreténa, který už na ni nikdy v životě nesmí sáhnout“.
Pán odolával dlouho, přestože s ním jeho žena rozhodně nejednala v rukavičkách. „Blbec“ bylo asi to nejněžnější, co se od ní onoho památného dne dozvěděl. Možná kdyby tam nebyl, neměla by jeho manželka takovou potřebu křičet.
Ano, představte si, že porodníci tvrdí, že ženy křičí víc v přítomnosti mužů.
Když rodí bez jejich doprovodu, jsou prý mnohem tišší. Myslíte, že to je projev hysterie? Že chtějí svému muži dát najevo, jak trpí? Některé možná ano.
Může to být ale taky kvůli tomu, že jsou v přítomnosti partnera mnohem uvolněnější a chovají se spontánně – prostě tak, jak by si to jen před personálem nedovolily.
Při porodu si zpívejte
A zpátky k tématu – konkrétně ke zpívání. Asi tušíte, že nepůjde o notování Slavíků z Madridu nebo Pucciniho árií. O co přesně jde, když se mluví o porodním prozpívávání?
„Každá žena, která cítí potřebu nebo touhu použít při porodu hlas a dělat zvuky, je schopná se porodem prozpívat,“ tvrdí muzikoterapeutka Lenka Počtová a dodává:
„Před porodem je ale důležité seznámit se s vlastním hlasem, vyzkoušet si, jakou má náš vlastní hlas sílu a okrajové polohy. To znamená jít třeba někam do lesa nebo na jiné „bezpečné“ místo a vyzkoušet si křičet a řvát z plna hrdla, a to ještě před porodem, a vidět, co to s námi dělá, jaké emoce u toho prožíváme.
A také si vyzkoušet mručení nebo zpěv v nízkých polohách hlasu, dotýkat se země v podřepu nebo kleku a hlubokým hlasem třeba zpívat ááá. Potom si vyzkoušet i jiné hlasové projevy, které uvolňují napětí, jako je například vzdychání, aby pak žena přímo při porodu nebyla zaskočena silou vlastního hlasu a emocí.“
Hlasové projevy mohou podle expertky ženě pomoci ventilovat napětí, uvolňovat tělo, otevírat se přicházejícím porodním vlnám a vítat je svým hlasem a zpěvem.
„Pokud to tak žena cítí, může jenom mručet (brumendo), vzdychat nebo zpívat ááá, které uvolňuje a otevírá děložní čípek a hodí se proto zejména po celou první dobu porodní. Tento zpěv je velmi jednoduchý a přirozený, někdy to ženy dělají intuitivně bez předchozích znalostí.“
Neječet, nepištět u porodu
Připomíná ale, že je důležité udržet hlas v nižších polohách, které mají relaxační a uvolňující účinek, nebo naopak umožňují se do hlasu pořádně opřít a vypustit velkou energii tlaku ven.
Jak jste si přečetla hned na začátku: vysoký hlas (z krku) nepomáhá. „Někdy žena může mít pocit, že chce ječet nebo pištět. V tom případě je potřeba, aby jí někdo pomohl se zklidnit, vrátit se k sobě a ponořit se do své hloubky, do svého porodního procesu,“ radí Lenka Počtová.
Náš odborník
Kristina Neubertová Zemánková, porodní asistentka z Olomouce www.strom-zivota.net
Jak při porodu tlačit
„Při tlačení ženám někdy křik pomáhá. Jako když vzpěrač zvedá činku nebo tenista dává podání – taky úplně mimoděk zařve a tím si pomůže. Někdy se ženám lépe tlačí, když zavřou pusu a spíš mručí, než křičí.
Někdy je nejefektivnější, když žena vůbec nevydává zvuk a tlačí všechnu energii dolů do vaginy, směruje sílu k miminku, a tak mu pomáhá ven. To si ale musí každá žena vyzkoušet, co zrovna jí bude nejlépe fungovat. Zkrátka není jedna univerzální cesta pro všechny.
A jsou i ženy, které to mají u každého svého porodu jinak. Mně osobně třeba při prvním porodu dělalo dobře jen tak tiše oddychovat a tak jsem prožila skoro celý porod – potichu.
A pak v závěrečné fázi jsem celou dobu, co jsem tlačila, řvala jak lev, nebylo to bolestí, ale děsně mi to pomáhalo koncentrovat sílu, cítila jsem se nesmírně mocná. U druhého porodu jsem to měla úplně naopak. Celý porod jsem prořvala, úplně z plna hrdla, ale v závěru už miminko jen tak vyplulo bez nějakého křiku, úsilí či bolesti, potichu…“
Jak prožijete porod a jak si při něm ulevíte, je jen a jen na vás.
Video: První setkání miminka s rodiči: Podívejte se na neuvěřitelné záběry