Pohyb není otrava

Nechce se mu cvičit, chodit na výlety, jezdit na kole? Nedivte se. Vy také milujete svůj gauč…
Pohyb není otrava
„Jak to sedíš?“ Buch! Dodnes si vzpomínám, jak mi vadilo, když jsem z ničeho nic dostala herdu do zad. Na rozdíl ode mne byli rodiče neustále v pohotovosti. Zatímco já si libovala v sezení s uvolněnými rameny a svěšenou hlavou, oni se starali, abych nebyla „celá nakřivo“. Upozornění? Pro ně jen ztráta času. Když jsem pofňukávala, byli se mnou rychle hotovi. „My nejlépe víme, co je pro tebe dobré.“ A bylo to. V duchu jsem se zapřísahala, že až já jednou budu mít dítě, nic podobného dělat nebudu. Jenže stačilo pár let…
 
„Jak to stojíš? Nehrb se,“ vybafla jsem na dceru, když jí bylo asi pět a ukazovákem se jí zavrtala mezi lopatky. Lekla se tak, že se jí skoro podlomila kolena a slzy jí vhrkly do očí. V tu chvíli jsem si vybavila své dávné předsevzetí, vzala ji na klín a dlouho konejšila. Od té doby jsem vysvětlovala a vysvětlovala…
 
„Problémy s vadným držením těla,“ říká doktorka Lenka Smetanová, „mají už i předškoláci. Není-li zapojeno svalstvo trupu, dítě se křiví, i když páteř je zatím přímá. Později může dojít k jejímu „vybočení“ do stran či v předozadním směru.“
 
„Tak která to dnes bude,“ ptávají se každé ráno rodiče pětiletého Tomáška. Budí ho o hodinu dřív, aby se mohl dívat na pohádky. „Zhroucený“ ve velkém ušáku vypije čaj a sežmoulá housku. Teprve potom s mámou vyrážejí do školky. Tam se sice přes den trochu proběhne, ale večer se scénář opakuje – jen s tím rozdílem, že k televizi zasednou všichni. „Když je dítě fyzicky málo aktivní,“ zdůrazňuje doktorka Smetanová, „vysedává před obrazovkou a hýbe se spíš zřídka, může už v tomto věku dojít k nerovnováze svalů. Některé jsou oslabeny, jiné zkráceny. Objevují se kulatá záda, asymetrie ramínek, odstávající lopatky, ochablé držení ramen, oslabené bříško. Je-li v rodině skolióza, přenášejí se dispozice k onemocnění na potomka. Její pravděpodobnost je u dětí s vadným držením těla větší.“
 
Za vadné držení těla může jak dlouhodobé sezení či stání v „pohodlných“ pozicích, tak nedostatek pohybu. I sešmajdané boty po starším bráškovi mohou přijít pěkně draho. Ambicózní rodiče si neuvědomují, že paseku může nadělat i jednostranné zatížení pohybového aparátu, třeba při nepřiměřených tenisových trénincích. Řešení? Přirozený pohyb. Jen těžko rodiče dítě přesvědčí, aby cvičilo, běhalo a skákalo, nehnou-li se sami z pohovky.
 
Test pro rodiče:
Postavte dítě zády k sobě a přimějte ho, aby se narovnalo. Pak se podívejte, jestli má ramena v jedné rovině, jestli mu nevystupují lopatky, je-li pánev v rovině a zda jsou ve stejné výši podkolenní jamky.
Pohled z boku vám napoví, jestli nemá dítě hlavu příliš vystrčenou dopředu, zda nemá kulatá nebo naopak příliš prohnutá záda. Pokud se vám něco nezdá, poraďte se raději s pediatrem.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře