Pohodové venčení

Vyrazit s mimčem na vzduch je třeba za každého počasí (s výjimkou třeskutých mrazů). Ale teprve s jarním sluníčkem se venčení mění na radostný obřad. Má-li děťátko na co koukat, je pro něj každá výprava příjemnou změnou programu i školou života.
Pohodové venčení

Nejčastěji si prý nastávající maminky představují, jak bude jejich děťátko vypadat, a hned na druhém místě jsou vize o vycházkách s miminkem spokojeně spícím v kočárku. Jenže realita bývá jiná. Některé děti, sotva vyrostou z novorozence, odmítají vyjížďky v kočárku prospat. Mnohé se do něj dokonce nechtějí ani položit. A to se pak sny o klidném prosluněném kočárkování rozplynou raz dva.

Základem je zábava
Venkovní svět je pro miminko skvělou příležitostí posunout svoje vnímání dál. Jenže je třeba mu nové podněty dávkovat s citem. Přirozenou ochranou pro něj je i hluboká korba kočárku, takže se vyplatí s výměnou vozítka počkat, až dítě z hlubokáče přirozeně vyroste. Pak bude už dost zralé, aby zvládlo sledovat život kolem z otevřené paluby sporťáku.

I ležící mimi potřebuje pestré objekty k pozorování. Domácí kolotoče nad postýlkou nebo lehátkem jsou fajn, ale kočárek s nimi zatěžovat nemusíte. Venku se nabízí přírodní zdroje. Jemné pohyby listů na keřích a stromech dokážou člověka začátečníka zaujmout, a dokonce i zklidnit. A když už není miminko zachumláno v několika vrstvách dek, může spolu s pohybem větviček vnímat i proudící vzduch. Bonusem je fakt, že jen málokterého nespavce jemné šumění stromů neuspí.

 Je jasné, že rostoucímu čiperovi se časem omrzí i lístečky a chce mít přehled o všem, co se kolem děje. Navíc už posílil břišní svalíky a v poloze na zádech bravurně zvedá hlavu ve snaze posadit se. Jenže právě tenhle postup není zrovna nejlepší pro jeho tělesný vývoj, a tak nemá na delší sezení zatím nárok. Krátkodobý polosed – pololeh na klíně dospěláka, v polohovacím lehátku nebo v autosedačce, případně ve sportovní variantě kočárku samozřejmě neškodí, ale je dobré ho kompenzovat častou změnou polohy a volným prostorem pro protažení tělíčka.

Desetiměsíční pasažér kočárku už suverénně sedí a užívá si svůj rozhled. I to je příležitost povídat si s ním o dění kolem. Jednak mu pomůžete s orientací v neznámém světě a také podpoříte jeho rodící se řeč. Nezapomeňte ale, že i skoro roční dítě potřebuje rozumný filtr podnětů. Máte-li kočárek s překlápěcí rukojetí, pak je dobré její polohu střídat, aby si mimčo mohlo od pozorování okolí odpočinout a chvíli klidně komunikovat s vámi.

Co když kočár odmítá?
Zkuste vypátrat, co se křiklounovi na kočárku nezdá. Důvod může být v mechanické překážce, v nedostatečné nebo naopak velké únavě dítěte, ve špatné náladě mrňouse atd. Ale může se stát, že na nic, co by mu mohlo vadit, nepřijdete a po čase vezme mimi kočárek na milost. Třeba až se promění ve sporťák. Podle psychologů mají děti na své vrtochy nárok a není jejich chybou, že my je nechápeme. A tak než bojovat a nakonec stejně prohrát (dítě bude nešťastné a výprava se promění v horor) je lepší se přizpůsobit a dočasně venčit potomka v šátku nebo nosítku.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře