Myslela jsem si, že až Anička trošku povyroste, bude si umět hrát chvilku sama a já budu mít čas doma něco udělat. To byla tedy naivní představa! Anička je jako z hadích ocásků. Pořád rejdí po bytě, leze, kam nemá, a já za ní musím běhat. Když potřebuji něco udělat, plete se mi pod nohama, takže třeba uvařit oběd bývá nadlidský výkon. Jsou chvilky, kdy se zabere do hry s kostkami, ale moc dlouho jí to nevydrží,“ říká Jana, maminka 1,5leté holčičky.
Nejste v tom sami
Janě může být útěchou fakt, že podobně jsou na tom i ostatní rodiče batolat. Roztomilý drobek touží po vaší blízkosti a pozornosti. Když už se pustí vaší sukně, bývá to většinou ve chvíli, kdy se vydává na dobrodružnou výpravu po bytě. V momentě, kdy vám zmizí z dohledu, musíte za ním. Jenže jak máte potom uklidit, uvařit, vyprat nebo si dovolit ten luxus a chvíli si sednout a prohlédnout si časopis? Může si vůbec batole hrát samo?
Hory hraček a televize
Vyvarujte se nejčastější chyby rodičů, kteří dítě někde usadí, obklopí je polštářky a hračkami a potichu se vytratí. Jednak už váš potomek všechny hračky zná, a i kdyby ne, ta spousta plyšáků a kostiček ho zahltí. Pak se jen těžko může pohroužit do jedné aktivity. Pokud máte doma více hraček, většinu z nich odložte a průběžně je střídejte. Vyvarujte se také zlozvyku odkládat dítě před televizní obrazovku. Psychologové upozorňují, že pokud dítě sleduje televizi často, může vzniknout závislost. Navíc mějte na paměti, že i televizi byste měli sledovat s dítětem a o ději si povídat.
Dítě potřebuje vědět, že jste tady pro ně stále. Nemusíte ho nutně pořád chovat na klíně nebo mu vyprávět pohádky. Když budete potřebovat udělat něco v domácnosti, snažte se ho zabavit, ale tak, aby vás mělo stále v dohledu. To je velmi důležité. Vyhraďte mu místo na hraní v obýváku i v kuchyni. Když budete dítěti nablízku, můžete s ním komunikovat. Při vaření můžete zpívat nebo říkat, co právě děláte.
Pohrejte si s dítětem v „jeho“ prostoru
Batole kolem jednoho roku není náročné na prostor. Může si hrát na zemi na dece a stačí mu bohatě 2 až 3 metry čtvereční. Když se mu nebude v jeho teritoriu líbit a vydá se za vámi, zkuste ho zapojit do činnosti, kterou právě děláte. Utíráte prach? Dejte mu kousek čistého hadříku a nechte ho, ať vám pomáhá. Za všechno ho nezapomeňte pochválit!
Chcete-li mít jistotu, že nebude mít snahu vydávat se na průzkum po bytě, můžete mu pořídit ohrádku. Ta má mimo jiné výhodu v tom, že ji můžete v bytě přemísťovat, kam zrovna potřebujete. Navíc uvnitř dítěti nehrozí větší nebezpečí. Jenže ne všem dětem se v ohrádce líbí. Ohrádku totiž mohou některé děti vnímat jako vězení – za trest. Rozhodně byste do ní neměli dítě dávat na moc dlouho. Mějte na paměti, že vaše maličké nechcete „odkládat“, ale naučit ho hrát si samo. Jestliže v ohrádce pláče, klidně si na chvilku vlezte k němu a hrajte si s ním.
Převzato z časopisu Betynka.