[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Hned, jak se malá Sofinka probudila, zvolala: „Chci papat!“ Na to její máma, moje kamarádka, která u nás strávila s dcerkou pár dní, zareagovala láskyplným objetím a přislíbením, že dostane ten jogurtek s barevnými kuličkami. Zatímco moje děti musejí na jídlo počkat u společného stolu, skoro čtyřletá Sofinka ještě před „oficiální“ snídaní stihla slupnout jeden sladký jogurt, půlku rozinkového závinu a pět kousků kukuřičných křupek. A věřte mi, že jsem si fakt připadala jako krkavčí matka. Nebo se skutečně mají vést děti k jídlu trochu zodpovědněji a v pevnějším režimu? Co může jejich volání o jídlo způsobit v následujících letech?
Dítě od narození učíme, že se všechno točí kolem jídla. Jakmile začne plakat, spolehlivě ho uspokojí kojení nebo láhev s mlékem, že? „Pláč je chápán jako volání po jídle, i když jím dítě může vyjadřovat nějakou jinou potřebu,“ podotýká psycholožka Jana Solná z terapeutického centra Akapora, které se problematikou stravování zabývá. A když dojde na první příkrmy, cpeme lžičkou do dětí alespoň pár kousků zdravé zeleniny nebo masa, což je podle poradkyně pro zdravou výživu a zastánkyně metody baby-led weaning Dity Vlčkové kontraproduktivní: „U krmení lžičkou je hodně tenká hranice, kdy se dítě překrmí.“ Jinými slovy: nerespektujeme tak skutečné potřeby dítěte, které se kvůli nám nenaučí jíst tak, aby poznalo vlastní pocit sytosti či naopak hladu. Podobný problém si budují i takoví rodiče, kteří krmí právě si hrající dítě. „Je pravda, že jsem se už několikrát přistihla, jak vkládám do úst svého syna kousky banánu, když si skládá puzzle nebo staví bábovičky, aniž si vlastně všímá, že něco jí,“ zamýšlí se třicetiletá Markéta, maminka dvou dětí. Rozhodně to není ojedinělý případ. Ale má takové dítě hlad? Nebo je to jen náš strach, který nám říká, že by hlad mohlo mít?
Dítěti, kterému rodiče od narození častěji nabízeli pokrm, roste s věkem i jeho náklonnost k jídlu. Určitě jste sami byli svědky, jak rozrušené matky, jejichž dítě dělá cavyky na veřejnosti, ho raději uchlácholí rohlíkem nebo sušenkou. Skutečně je to správné řešení? „Rozhodně ne. Tímto způsobem se dítě naučí, že jídlo nejen zažene hlad, ale vyřeší i vnitřní nepohodu,“ podotýká psychoterapeutka Jana Solná.
Jaké zmrzliny jsou pro děti vhodné a kterým se vyhnout?
Za obezitou a přejídáním stojí špatné stravovací návyky, sedavý způsob života, genetické dispozice, hormonální poruchy a psychické potíže. Ale také to ve většině případů souvisí i s rodinným prostředím. Alespoň to říká psychoanalytik Jacques Lacan, kterého citují a uznávají psychoterapeuti po celém světě. Dokonce existují i studie, které se shodují v tom, že právě tyto symptomy jsou ovlivňovány vztahem dítěte k rodičům a upřednostňovaným výchovným stylem v rodině.
„Někdy se děti snaží zaplnit emoční prázdnotu nadměrným jezením,“ upozorňuje psychoterapeutka Jana Solná, která zároveň podotýká, že se úzkosti v souvislosti se stravováním mohou přenášet z generace na generaci. „Například prababička zažila nouzi a hlad, a proto jí připadalo přirozeně důležité, aby její děti měly vždy potravy více než méně. Během generací ale vymizel historický kontext a zůstala úzkost z toho, že dítě nebude mít dostatek.“ Je proto abnormálně důležité si uvědomit, že na rodičích extrémně závisí, zda jejich dítě bude obézní, nebo mít poruchy příjmu v pubertě či dospělosti. Jedna rozsáhlá izraelská studie z roku 2004 sledovala efektivitu redukčních programů u dětí, a jakmile se tento program zaměřil pouze na rodiče, výsledky byly úspěšnější. „Obecně lze říci, že je důležité vycházet z etiologie rodiny. Když si rodiče uvědomí, co opravdu stojí za jejich úzkostí, že dítě málo nebo hodně jí, nebudou touto obavou tolik zmítáni a budou schopni ji lépe zvládat,“ radí psychoterapeutka Jana Solná z centra Akapora.
Rozhodně je potřeba, aby děti v době svého vývinu své tělo zásobily důležitými látkami a vitaminy. Proto by se mělo v raném věku dbát na zdravou skladbu jídelníčku, i když si třeba říkáte, že na to není čas. Tleskáte pokaždé nad prázdným talířem své ratolesti nebo vymýšlíte všemožné motivace, aby něco za den pozřela? Jak upozorňuje psychoterapeutka, oba extrémy mohou být indikátorem nevyrovnaného rodinného prostředí i výchovy. „Jídlem si dítě také může získávat pozornost rodičů. Je chváleno, když dobře jí, nebo se naopak z jeho odmítání jídla dělá významná událost a věnuje se spousta času vysvětlování, proč by mělo dítě jíst, vymýšlí se strategie, jak dítě motivovat, aby lépe jedlo. Některé děti pak mohou zvolit přejídání jako strategii, jak na sebe upoutat pozornost, případně vyhovět přání rodičů, “ vysvětluje Jana Solná.
Proč by děti moc neměly jíst kukuřičné lupínky? Překvapí vás to!
Každý z nás si neseme z rodiny určitý vztah k jídlu, stravovací návyky i inklinaci k určitým druhům potravin. Proto je jasné, že významným faktorem, který má vliv na obezitu dětí, je právě výchova rodičů. „Tady se jeví jako ideální výchova s jasnými pravidly a přiměřenou kontrolou,“ doporučuje Jana Solná. „Rodiče by měli umět své děti přiměřeně frustrovat a tím zvyšovat jejich míru odolnosti vůči stresu. To je obecně důležité proto, aby se dítě v budoucnu dokázalo poprat s výzvami života a neutíkalo při prvních komplikacích a nezdarech k únikovým strategiím, jakými mohou být i přejídání a závislost na jídle,“ dodává. Předcházet nadměrnému příjmu jídla nebo jedení při nevhodných situacích se dá také tak, že budete mít přehled o tom, co děti zajímá, co je trápí, jak reagují v určitých situacích, a naučíte je najít řešení. Stejně tak je vhodné sledovat, co dítě za den sní, ale nevyvolávat kvůli tomu velký tlak. Ostatně je to vaše dítě – sleduje, jak žijete vy, a kopíruje vás. Takže v jistém smyslu je to také velký bič na rodiče.