Perné dny Lenky Vlasákové

Ani v létě si herečka Lenka Vlasáková kvůli natáčení televizního seriálu Hraběnky příliš neodpočinula. Přesto si stihla užít i svoji velkou rodinu...
Perné dny Lenky Vlasákové
Herečka Lenka Vlasáková, držitelka Českého lva za hlavní ženskou roli ve filmu Lea, má doma tři děti. Sofii bude deset, Amálii jsou čtyři a Maxovi jeden rok. Přesto právě natáčí televizní seriál Hraběnky a občas ji můžete vidět i v Divadle v Řeznické nebo v Adrii. Setkaly jsme se v Mateřském centru Na houpacím koni na Smíchově.

Kdy jste objevila mateřská centra?
Až s Amálkou a Maxem. Se Sofií ještě ne, protože tehdy byly těhotné i moje kamarádky, takže jsme ty tři roky trávily spolu a vystačily jsme si. S Amálkou jsem zůstala na sídlišti a ztrácela jsem kontakt s lidmi. Tehdy mi mateřské centrum hodně pomohlo. Zvykla jsem si sem chodit.

Cítila jste někdy na mateřské, že jste najednou trochu mimo společnost?
Když se mi narodila Sofie, naplnilo mě mateřství tolik, že jsem tyhle pocity vůbec nevnímala. Ale s dalšími dětmi jsem to pociťovala. I proto ta mateřská centra, i proto jsem čas od času vzala nějakou roli v divadle. Připadá mi, že naše společnost, která jede hlavně na výkon, mateřství bohužel příliš neuznává. Už jenom to finanční ohodnocení je směšné, to je na pár plen.

K tomu, že jste přijala roli v právě natáčeném seriálu České televize Hraběnky, vás tedy vedly i finanční důvody?

Také. Skoro celý plat mého partnera (Jan Dolanský, herec Národního divadla - pozn.red.) jde na byt, který jsme si po narození Maxe museli pronajmout. Když žena zůstane na mateřské, životní úroveň rodiny klesne. A u nás už to bylo hodně znát. Ale tu práci jsem přijala i proto, že je krásná. Scénář napsali manželé Pelantovi, příběh farmáře a jeho čtyř dcer se odehrává na vesnici, je to hodně o vztazích mezi lidmi, o tom, jak nečekaně se můžou vyvíjet jejich osudy. Já si chodím na natáčení odpočinout. Maxe ale beru s sebou, protože stále kojím. Jen jednou jsem tam byla bez něj a připadala jsem si jako v Karibiku. Nikdo po mě nic nechtěl! To bylo neuvěřitelné.

Jak to s Maxem na natáčení zvládáte?
Máme tam vlastní karavan, kde máme veškeré zázemí. Mívám s sebou maminku, tchyni nebo paní na hlídání. Problém je trochu v tom, že potřebuji ještě jedno hlídání pro Amálku a Sofii.

Chodí už Amálka do školky?

Šla až letos. Loni v srpnu jí sice byly tři roky, ale právě se jí narodil sourozenec.Ve školce byla jeden den a plakala, do toho jsme se stěhovali. Myslím, že by toho bylo na ni moc. Šoková terapie není pro dítě dobrá. A navíc jsem přesvědčená o tom, že čím déle může být dítě doma, tím lépe. Je ve waldorfské školce. Starší Sofie chodí také do waldorfské školy.

Jak jste s výukou spokojená?

Naprosto. Připadá mi to hodně promyšlené. Jako prvotní se bere psychický vývoj dítěte, to, že takhle malé děti si potřebují látku prožít, aby si ji zapamatovaly. Od první třídy se učí dva světové jazyky, ale nebiflují se slovíčka. Učí se prostřednictvím říkanek a písniček, podobně se učí i matematiku nebo vyjmenovaná slova. Vzpomínám si, že než jim dali do ruky pero, psaly dlouho pastelkami, kreslily takové osmičky, obrazce, díky kterým si nejprve uvolnily ruku. Číst začaly ve druhé třídě, a byl to obřad. Čítanku jsme jim vyráběli sami.

Takže i rodiče mají domácí úkoly?
Co si rodiče nezařídí, není. A to je dobře. Slaví se tam například různé slavnosti - Martinská, Advent, Velikonoce, Vynášení Morany, což je pro pražské děti skvělé. A rodiče ty slavnosti připravují. Když je Martinská, musíme zkrátka sehnat nějakého člověka, který tam přijede na bílém koni. Povede-li se to, potěší to jak děti, tak rodiče.

Sofii máte s výtvarníkem Egonem Tobiášem, další dvě děti s hercem Janem Dolanským. Bylo pro vás těžké odhodlat se k rozvodu?

To už tak těžké nebylo, těžké bylo to předtím. Dva roky jsem ten problém řešila na různých terapiích. Pak jsem pochopila, že se musím starat především sama o sebe a nemyslet jen na Sofii. Co vám zůstane, když děti odejdou? Pro děti je důležité žít v harmonii a mnohdy se jim uleví, když se rodiče, kterým to neklape, rozejdou. Ve 29 letech jsem měla takové přelomové období. Měla jsem pocit, že tak, jak žiju, žít nechci. Nejdřív jsem odešla z divadla, a pak jsem ukončila vztah s Egonem. A do toho se najednou objevil Jenda.

A byla jste chvíli sama?
Jenom chvíli, ale měla jsem to nachystané, koupila jsem si i auto.

Nebála jste se nesnadného života matky-samoživitelky?
Ne, mně se hrozně ulevilo. Do teď to cítím.

Má Sofie kontakt se svým tátou?

Pravidelný. Tam si užívá to, že je jedna. Přijíždí od táty spokojená. Ze začátku, když se vracela po víkendu, bývala lítostivá, nebylo jí moc do řeči. Ale to už se srovnalo, už je to pět let.

S Janem Dolanským máte dceru a syna. Měli jste radost z kluka?
Já jsem byla pořád přesvědčená, že budu mít třetí holku. Hodně mě to překvapilo. Je zábavné tu mužskou energii pozorovat, Max je takový zarputilý. Jinak je to pozorovatel, všechno pozorně sleduje těma svýma velkýma očima. Nejvíc miluje ségry a našeho psa.

Jak přijaly brášku Sofie s Amálkou?
Obě si prožily prvotní šok - Sofie už když se narodila Amálka. Tenkrát u mě seděla a říkala: „Mami, to bylo tak prima, když jsme byly samy dvě.“ A když se narodil Maxík, byla zase čtrnáct dnů uplakaná a smutná Amálka. Ale teď už je to v pohodě.

Máte velkou rodinu. Byl to váš sen?

Ano. Vždycky jsem byla přesvědčená, že budu mít děti tři. A když o tom tak přemýšlím, říkám si, že bych klidně mohla mít ještě jedno, ale teď to neplánuju. Spíše by to mohl být takový dárek ke čtyřicítce.

Jaký je váš partner tatínek?
Pomáhá, je to takový ten ochotný, výjimečný muž. Jinak bych si netroufla mít tolik dětí.

Před lety jste koupila statek u Nymburka. Jak často tam jezdíte?
Pořád tam z Prahy utíkáme, jsme tam spokojení. Děti můžou být v přírodě a já miluju hrabat se v záhonech. Ale teď hledáme bydlení v Praze. Chceme něco, co by bylo naše, třeba i s hypotékou. Jen pořád nevíme, jestli domeček nebo byt.

Na vašem statku žít nechcete?

Párkrát jsme to zkoušeli, ale je to přece jenom daleko, zvlášť pro Sofku. Dojet včas do školy, to jsou po ránu pěkné nervy.

Jak své děti vychováváte? Preferujete liberální přístup?

Určitě, ale každý má své hranice a děti je taky potřebujou. Vychovávám děti intuitivně. V lecčems jsem přísná, nesnáším třeba, když mi odmlouvají nebo jsou na mě drzí. Tam je při jakémkoliv náznaku krotím. Co nezvládáme, je nepořádek. Moc neuklízejí. Ale já nezvládám ani ten svůj, takže v tomhle jsem zcela liberální.

Máte nějakou paní na úklid?

Nemám, ale asi to zavedu. Nežehlím, ulevuju si, kde se dá, a stejně to nestíhám. Ale nedělám si z toho hlavu, mám tři děti, nemůžu mít byt jako klícku.

Stále kojíte. Jste opatrná i při výběru potravin pro děti? Kupujete bio výrobky?
Ne vždy, ale mám jeden oblíbený krám, a když mám peníze, tak tam zajdu. Bohužel zelenina stojí skoro třikrát tolik, ale když můžu, ráda dopřeju Maxovi alespoň mrkev, cuketu nebo brambory. Koláče a bábovky peču vždycky z tmavé mouky.

Jak dlouho chcete Maxe kojit?
Sofii jsem kojila do dvou let, na to se necítím. Max už objevil i jiné chutě a je z toho nadšený. Banán s jogurtem, to je pro něj největší dobrota. Ale mléko od mámy mu chutná pořád. A mám pocit, že se ho jen tak nevzdá.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře