Tak maminko, máte syna.“ Milena nevěří vlastním uším, a když jí dítě ukážou, ani svým očím. A tatínek? V tom by se krve nedořezal. „Vždyť to měla být holčička,“ vydechnou oba překvapeně. Měla, ale není. Po měsících těšení se na rozkošnou panenku je tu tvoreček s „bimbáskem“. „Nic už s tím nenaděláte,“ řekli nám v porodnici. A prý že máme být rádi, že je zdravý a nic mu nechybí.“ Z jejího hlasu i po třech měsících od porodu zaznívá hořkost. „Já měla nakoupené růžové oblečky a nádherný vínový kočárek,“ rozčiluje se. „Všechno jsem pak prodávala pod cenou a narychlo sháněla nové věci. No uznejte, to se přece na kluka nehodí,“ zvyšuje hlas. „Jak nám to mohli udělat?“ ptá se a pořád jako by nevěřila tomu, co se jim stalo. Oni? Dítě je jejich. Počali ho a přivedli na svět. Prý ho mají rádi, ale pořád ještě nepřekonali zklamání. Jako by jim někdo vzal oblíbenou hračku.
Jedna ku jedné
Když dáte do šestiraňáku jeden náboj a zahrajete si ruskou ruletu, pravděpodobnost, že zůstanete naživu, je šest ku jedné. Když čekáte dítě, jsou možnosti jen dvě (tedy pokud nenosíte v bříšku vícerčata): buď to bude kluk nebo holka. Je to jako sázka do loterie, až na to, že se to, když budete chtít, můžete dozvědět, než se kolo štěstěny dotočí. Podle gynekologa Pavla Caldy je možné pohlaví velmi spolehlivě zjistit při biopsii choria v 11. až 12. týdnu (jestliže se provádí). „Ultrazvukem lze se stoprocentní spolehlivostí stanovit pohlaví dítěte po 15. týdnu, pokud je vidět do „rozkroku“. Někdy se však může stát, že pohlaví se podaří stanovit až po porodu - a to tehdy, je-li miminko například zadečkem dolů a při každém ultrazvukovém vyšetření není pohlaví vidět.
Víš, co to bude?
V okamžiku, kdy to malinké cosi začne vypadat jako člověk, se můžete na rozdíl od dřívějších časů, kdy takové možnosti nebyly, rozhodnout, jestli chcete nebo nechcete vědět, co to bude. Je to jako kdybyste měla na krku klíček a před sebou dveře třinácté komnaty. Tentokrát však není jako v pohádkách zakázáno do ní vstoupit. Je jenom na vás, jestli klíč do zámku strčíte, odemknete a vstoupíte, nebo zda necháte dveře zavřené do té doby, dokud na vás nový človíček sám neudělá kuk.
„Pořád jsem se nemohla rozhodnout, ale manžel naléhal. Tak jsem si to nakonec povědět nechala. Měla jsem aspoň čas srovnat se s tím, že to bude kluk. A manžel si to naopak mohl užít.“ Na rozdíl od Ilony, Vlaďka se to dozvědět nechtěla. „Zdálo se mi, že na informaci, že to bude třetí dcera, máme dost času. A také byla. No snad to vyjde po čtvrté,“ zadoufá ještě.
Podle zkušeností docenta Caldy většina maminek pohlaví znát chce. Jen asi dvacet procent se chce nechat překvapit. „Mám pocit, že v poslední době jejich počet spíše narůstá. Přece jen zrození je čímsi magickým a řada maminek si ho chce užít.“
„Zítra, pozítří, za týden… jdu na ultrazvuk,“ tešíte se. „Konečně to bude jasné.“ Opravdu by být mělo. Zkušený odborník za pomoci ultrazvuku dovede přesně určit pohlaví miminka. A pokud si lékař podle docenta Caldy jistý není, raději by neměl informaci předkládat se zárukou. Ultrazvuková diagnostika je poměrně složitá a vyžaduje zkušeného specialistu. I tak je třeba brát v úvahu, že mýliti se je lidské. A všechno je jinak. Užíráte se z nejrůznějších důvodů – třeba i proto, že všichni vědí, co to mělo být a co to není…
Vaše tajemství?
„Realita je taková, že jsou ženy na porodním sále při chybném určení pohlaví silně zaskočeny. Některé přemlouvají porodníka či porodní asistentku, aby se pořádně podívali, že se určitě spletli, komentuje situaci psycholožka Michaela Mrowetz. „Také znám případ, kdy se otec velmi těšil na syna, na ultrazvuku byla velká šance na holčičku. Otec prožíval velké zklamání, na dalším ultrazvuku byla velká šance na chlapce, ale žena svého partnera nechávala v iluzi, že budou mít holčičku, aby nebyl ještě více zklamán a při narození chlapce případně prožil překvapení a radost. Příběh končí narozením chlapce. Emocionalita té ženy v těhotenství byla touto realitou zasažena. V podstatě nebyla schopna se svým mužem tyto chvíle nejistoty prožívat. K této situaci by nedošlo, kdyby po pohlaví nikdo nepátral.“
Slávka to vědět chtěla. Přece nebudu hladit bříško a říkat Artíku někomu, kdo je vlastně Silvinka. Ještě bych mohla dítěti způsobit trauma. O nic lepší by nebylo, kdybych používala neurčité oslovení – jako ono, dítě, miminko… Je opravdu lepší mluvit na ně adresně nebo není? Podle Michaely Mrowetz se láskyplný vztah k novému člověku může velmi dobře vytvářet i bez znalosti nového pohlaví. „Také si musíme být vědomi, že věda není neomylná. Přírodu neoklameme. Pokud se rodiče na pohlaví silně neváží, zmenší tím své zklamání po narození potomka takového pohlaví, které nečekali nebo si nepřáli. Z praktického hlediska, co se týká nakupování výbavičky atd. je samozřejmě snazší, když žena pohlaví dítěte předem zná. Zároveň tak ona, ale i její okolí přichází o překvapení, které může umocnit úžasný okamžik zrození. Mnoho žen, které jsou silně na své těhotenství napojené, instinktivně pohlaví dítěte vycítí a většinou se nepletou.“
Stejně je vaše…
Nechat si to říci nebo ne? „Myslím si, že je to každého věc,“ konstatuje docent Calda. „Někdo čte detektivky od konce a nevadí mu to. Lidé mají různé životní postoje, přesvědčení, vyznání. A to je dobře. Extrémní situací je však touha zvolit pohlaví dítěte ještě před narozením. Zde již tak benevolentní nejsem.“ Ať už jste dítě plánovali nebo neplánovali, ať už jste si malovali kluka či holčičku, snažte se co nejdříve překonat rozčarování, že je to jinak. Dítě si vás vybralo. Nemůže za to, že jste měli jiné představy. Není tedy důvod, abyste mu svou „křivdu“ naložili na záda. Svými pocity můžete ovlivnit jeho život – negativně či pozitivně.
Názor odborníka
Michaela Mrowetz, psycholožka, www.klinickapsycholozka.cz
Máte nějakou radu, jak se vyrovnat s případným zklamáním z narození „jiného“ dítěte, než jste čekaly nebo čekáte?
Rada je jednoduchá. Žádná vyšetřovací metoda není stoprocentní, a pokud se uvádí její stoprocentní účinnost, přichází pak ještě možnost selhání lidského faktoru. Přehlédne se lékař, či osoba, která vypisuje nález. Rada zní, nevázat se příliš na určené pohlaví dítěte, těšit se a prožívat těhotenství jako úžasný stav se spoustou nových pocitů a poznatků a možná přistoupit i na to „překvapení“, které při narození dítěte zažívaly celé generace před námi. Přeji všem nastávajícím maminkám, aby těhotenství prožívaly jako úžasný jiný stav, který je jedinečný i bez znalosti pohlaví budoucího potomka.
Anketa
Bude to kluk nebo holčička? To je otázka, která nás může provázet buď celým těhotenstvím, nebo také ne. A tak se ptáme: Chcete (chtěla jste) znát pohlaví svého dítěte?
Karolína Sládečková
Jsem ráda, že znám pohlaví svých dvojčat ještě před jejich narozením. Už nyní k nim mluvím, říkám jim jmény. I barvu kočárku objednáme s ohledem na jejich pohlaví. Typ kočárku, který jsme s manželem vybrali, je k dostání v široké škále barev. Neutrální jako zelená, hnědá či černá se nám nelíbí, zvolíme proto červenou či modrou. I výbavičku je možné nakoupit s ohledem na pohlaví dětí. Jak říká můj manžel, děti nejsou dárek k vánocům, aby byly překvapením. Proto o nich chceme vědět co možná nejvíce informací tak, jak to lékařská věda umožňuje. Ale samozřejmě si uvědomujeme, že dle ultrazvuku je zjištěné pohlaví velice pravděpodobné, ne však stoprocentní.
Michaela Hrbková
Poprvé jsme to chtěli vědět, protože jsme byli zvědaví a já byla přesvědčená, že to bude kluk, tak mi to jenom potvrdili. Ale teď je mi to úplně fuk, a tak budu napnutá až do samotného konce. Manžel je spokojený a nic nenamítá. Mám teď malinko pocit, že by to mohla být holčička, ale uvidíme… Jinak jsem úplně v klidu, samozřejmě dokud jsou dobré výsledky všech testů. Výbavičku mám a ještě dokoupím v bílé nebo žluté barvě, tak to by neměl být problém. A kočárek? Ten mám po prvním dítěti neutrální.
Andrea Votrubová
Původně jsem pohlaví svého děťátka vědět nechtěla. Líbil se mi moment překvapení, kdy při porodu doktor řekne: „Máte holku“ nebo „Máte kluka“. Jenže pak zvítězila zvědavost (a praktické okolnosti), a tak jsme si nechali prozradit „co to bude“. „Tak na 90 procent je to holka,“ řekli nám na ultrazvuku. Všimla jsem si, jak je přítel zaražený, vždyť čekal kluka! Chvíli mu trvalo, než se na nového ženského tvora v rodině adaptoval. Z prvního manželství má totiž už jednu dceru, a tak si přál „mužského parťáka“. „Co já, chudák, budu dělat v takovém babinci,“ posteskl si ještě tentýž večer. Trochu mě jeho přístup mrzel, nakonec ale netrval dlouho. Přítel postupně roztával a na naši dcerku se těší.
Lucie Röslerová
Chtěla jsem vědět pohlaví děťátka samozřejmě hned, protože pro rozmlouvání s ním jsem chtěla mít jasnou představu, kdo to je. Samozřejmě je to i praktická informace při nákupu výbavičky. Věřím, že kdybych čekala holčičku a rozmlouvala s ní jako s chlapečkem či opačně, mohlo by to náš vztah i vývoj děťátka do určité míry poznamenat. Pohlaví jsem se dozvěděla při ultrazvukovém vyšetření a sama jsem mohla tvrzení lékaře na monitoru ověřit. Že je to kluk, jsem jasně viděla.