Ovládáte strach z porodu?

Bát se porodu je přirozené, jen vám obavy nesmí přerůst přes hlavu. Když přijedete do porodnice vyděšená, porod se může protáhnout nebo i zastavit. Naučíte-li se však svůj strach ovládnout, zmírní se dokonce vnímání bolesti.
Ovládáte strach z porodu?

Poskakovaly jsme na gymnastických míčích, jedna těhotnější než druhá, a visely na rtech porodní asistentky Martiny, která nás provázela předporodním kurzem. Tématem hodiny byl porod a my se nutně potřebovaly ujistit, že ten náš bude rychlý a bezbolestný.

Neslíbila nám ani jedno. Když ale viděla naše ustarané tváře, zvolila uklidňující tón: „Zvládnete to. Hlavně se nesmíte stresovat a děsit dopředu.“ A pak nám zakázala probírat téma s kamarádkami, u nichž hrozí, že nás začnou zásobovat hrůzostrašnými historkami ze sálu. „Bolest k porodu patří, ale je zvládnutelná,“ ujišťovala nás.

Jenže když nevíte, co vás čeká (nebo víte a o to je to horší), pak se na příchod miminka těšíte, ale zároveň cítíte strach. Jestli všechno dopadne dobře a dítě bude v pořádku. Jestli se nestane něco nepředvídatelného. Jestli ustojíte nápor bolesti. 

Být připravena! 

Bát se porodu je přirozené. Strachovaly se už naše matky i babičky, které měly situaci o to těžší, že rodily v odcizeném prostředí nemocnic, v nichž vládl kult sterility a ignorace psychických potřeb rodiček . V takovém prostředí porody skutečně bolely. 

Dnešní ženy to mají jednodušší. Jenže moderní doba má i své stinné stránky, a tak tlačí některé matky do zbytečného perfekcionismu. „Základní touha ,chci, aby se mé dítě narodilo zdravé‘ se zpřísňuje - ,chci, aby mé dítě mělo ten nejlepší možný vstup do života‘. A to je samozřejmě stresující. Tady už nejde o to ,zvládnout to‘, ale ,zvládnout to na výbornou‘,“ říká psycholožka, trojnásobná matka Pavla Koucká.

Určitá míra obav neublíží, důležité je, aby strach rodící ženu neparalyzoval. 
V tom případě by se porod mohl zpomalit, případně zastavit. Vyděšená rodička bude silněji prožívat bolest, protože nadměrný strach a stres blokují produkci endorfinů, které se při silných kontrakcích vyplavují právě proto, aby bolest mírnily, a zároveň přinášejí pozitivní vjem z celého porodu.

Metody tlumící bolest a strac

  • Pečlivá příprava: Přihlaste se na předporodní kurz, zabalte si s předstihem tašku, navštivte porodnici. Každá drobná komplikace vás může rozhodit a zesílit stres.
  • Odpočinek: Před porodem je dobré získat kondici. V průběhu porodu odpočívejte mezi kontrakcemi, ať máte sílu na závěrečnou fázi.
  • Partner u porodu: Mějte s sebou někoho blízkého, ale dopředu ho proškolte (podstrčte mu třeba nějakou knihu), ať je vám co nejvíc k užitku. 
  • Dýchání a pohyb: Dopředu natrénujte správné dýchání a polohy, které uleví od bolesti. Když budete mezi kontrakcemi chodit, houpat se na míči a různě měnit pozice, porod se urychlí.
  • Léky proti bolesti: Není ostuda říct si o léky na tišení bolesti. Bývají spásou ve chvíli, kdy porod nepostupuje a rodička je vyčerpaná. Možností je několik: od rajského plynu přes lokální anestetika po epidurál. 

Důležité je tedy udržet obavy na uzdě. „Mně se osvědčila metoda, kdy jsem z porodu nedělala příliš velkou vědu. Říkala jsem si, že to nejspíš bude hodně bolet, ale když to zvládly všechny ženy přede mnou, dokážu to taky. Snažila jsem se všechno spíš zlehčovat, abych nepodlehla panice,“ vypráví devětadvacetiletá Romana, matka půlročního Martina.

Je přesvědčená, že většinu klidu jí zajistila důkladná příprava. „Chodila jsem na předporodní kurz, několikrát navštívila porodnici, kde jsem se seznámila snad i s uklízečkami. Odpadl tak stres z neznámého prostředí, což je důležité, protože se od začátku cítíte uvolněně a můžete se soustředit sama na sebe,“ radí Romana. 

Holandský porod bez léků 

Proč to vlastně na porodním sále nejde bez bolesti? Podle lékařů proto, že příroda potřebovala zařídit, aby se budoucí matka přestala starat o všechno okolo a soustředila se jen na sebe a své miminko.

„Bolest vnímavou ženu doslova vede, takže intuitivně zaujímá pro danou chvíli nejvhodnější polohu a koná všechny další spontánní aktivity, které dítěti pomáhají na svět,“ vysvětluje americká dula Henci Goer v knize Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu. Prožívání kontrakcí je přitom zcela individuální, protože každá žena má jiný práh bolesti a velkou roli hraje i přístup k porodu.

„To, čemu se v češtině říká porodní bolesti, bývá v jiných jazycích označováno jako porodní práce. Toto označení považují porodní asistentky za mnohem přesnější. Pokud kontrakce vnímáme jako práci, víme, že nás posunují dál a dál k narození miminka. Pokud je považujeme hlavně za nepříjemnou bolest, můžeme mít tendenci s ní bojovat nebo se jí vyhnout,“ stojí na webu Unie porodních asistentek.

A ještě jeden příklad, který dokazuje, jak důležitá je v případě porodu schopnost a motivace snášet bolest. Existuje studie srovnávající přístup žen v USA a Holandsku. Američanky, vychovávané v duchu, že porod je bolestivá záležitost, v převážné většině rodí pomocí medikamentů, zatímco Holanďanky vnímající porod jako přirozený fyziologický jev si o léky většinou neřeknou - porod je bolí méně. Takže všechno je to v hlavě. 

Jak se vyhnout bolesti 

  • Únava: Buďte před porodem odpočatá a odpočívejte mezi každými stahy.
  • Samota: Společnost blízkého člověka vám udělá dobře.
  • Pomyšlení na bolest: Myslete na něco, co odpoutá vaši pozornost.
  • Sebelítost: Myslete na radost a úlevu, které vás čekají po porodu.
  • Strach a stres: Využijte meditační techniky mezi stahy. V průběhu kontrakce se soustřeďte na správné dýchání a posléze v druhé době porodní na správné tlačení. 

Bolest v oparu 

Znovu si vybavuji svůj předporodní kurz. Nás prvorodičky tehdy okamžitě vyvedli z omylu, že porod v televizi má s tím skutečným něco společného. Filmaři potřebují akčnost, ve skutečnosti se porod rozbíhá zvolna a bolest zesiluje postupně. Žena tak má možnost si na ni přivyknout. 

Přesto intenzita občas zaskočí i ty, které už jednou rodily a zapomněly, jak to bolí. Hormony totiž dokážou zařídit, že žena v okamžiku narození dítěte zapomíná, co tomu předcházelo. A mají i jinou úlohu. Rodící žena se díky nim soustředí sama na sebe.

„Dostává se do mírně somnambulního stavu vědomí - je při vědomí, ale zároveň jako by i trochu spala. Pozornost se zaměřuje dovnitř, do vlastního těla. Když na ni někdo promluví, může chvíli trvat, než si to uvědomí a než reaguje. Odpovídá často jedním slovem, přikývnutím. Aktivita šedé kůry mozkové je snížena a je to tak správně,“ vysvětluje psycholožka Pavla Koucká. Bolest je vnímána jakoby v oparu, proto není vhodné ženu z takového stavu vyrušovat, což občas nevědomě činí partner, který zažívá frustraci ze své nepotřebnosti.

„Tím ji však nutí přemýšlet, vytrhává ji ze somnambulního stavu a proces porodu narušuje. Takto vyrušovaná žena pociťuje bolest mnohem ostřeji. Posléze pak vypráví: ,Bolelo to hrozně, ještě že tam byl manžel - málem jsem mu umačkala ruku. Kdyby tam nebyl, nevím, co bych bolestí dělala!‘ Netuší, že kdyby tam manžel nebyl a nevyrušoval ji, intenzita pociťované bolesti by možná byla jiná,“ vysvětluje psycholožka.

Bezbolestný porod neexistuje a dopředu nikdy nezjistíte, jaký bude ten váš. Spoustu věcí však sama ovlivníte optimistickým přístupem. Asi vás čeká několik hodin té nejtěžší práce v životě, ale bude to skutečně jen pár hodin. Ještě mockrát si pak řeknete, že to stálo za to. 

Panická hrůza z porodu

Intenzivní obavy z porodu zažívá pětina žen, přibližně dvě procenta trpí chorobným strachem, tzv. tokofobií. Takto postižené ženy často nemají děti, přestože po potomkovi touží - nedokážou se přenést přes svůj strach z toho, že se při porodu stane něco zlého jim nebo dítěti, že nezvládnou svoji mateřskou roli. Stačí nevinná zmínka o porodu a žena postižená tokofobií se rozklepe, rozbolí ji hlava a přepadne pocit na zvracení. Aby se někdy stala matkou, potřebuje péči psychologa a velké pochopení ze strany partnera. 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře