Ono snad není normální…

Jestli se vaše dítě nechová jako ostatní, nemusí být hned duševně v nepořádku. Možná má jen velkou fantazii, zhlédlo se v podivné módě nebo je jen trochu zlobivější.
Ono snad není normální…
Batolata a předškoláci
„Existuje hodně široká norma, jak se má vyvíjet a chovat dítě do tří let,“ připomíná psycholožka. Některé děti třeba mluví o hodně lépe a dřív než ty druhé, jiné působí trochu zakřiknutě a další jsou jako z hadích ocásků. „Rodiče by se měli zneklidňovat teprve v hodně zvláštních případech, kdy například dvouleté dítě ještě neříká slabiky, hraje si podivně nebo třeba opakuje monotónně stále jedno slovo,“ vysvětluje Leona Němcová. „Pouze odborník ale může posoudit, jestli se jedná o nějakou závažnou poruchu, například autismus, nebo ne.“
 
Mysleli jste si zhruba do tří let vašeho potomka, že máte nejhodnější dítě na světě, a teď se divite kde je? „Naše Nellinka byla úžasné miminko. Usměvavá, dobře papala, hezky spala...,“ říká Anežka Kousalová, maminka tříapůlleté holčičky. „Jednoho dne se ale v dceřině postýlce probudila její negativní kopie. Na vše, co řeknu, odpovídá Ne!, neposlouchá a co je nejhorší, začala dělat vzteklé scény na veřejnosti.“ Podle paní psycholožky není třeba se hned obávat, že je s dítětem něco v nepořádku. Jedná se totiž o klasické projevy tzv. období vzdoru a rodičům nezbývá, než počkat, až to přejde.
 
Zcela normální je vaše dítě i tehdy, pokud si ve dvou letech hraje jen samo a na pískovišti své vrstevníky ignoruje nebo se jich straní. Neznamená to, že by bylo sociálně opožděné. „Ne náhodou jde dítě do školky ve třech letech, kdy teprve biologicky dozrává a dovede si hrát s ostatními dětmi,“ vysvětluje psycholožka.
 
Dítě v předškolním věku má také nárok být úzkostnější a například při nástupu do školky je i dlouhodobější pláč pokládán za normální. Zejména u chlapečků. Děti do pěti let také oplývají bujnou fantazií a mají tzv. magické myšlení, komunikují s imaginárními kamarády a žijí ve vysněném světě. Nebojte, i to je zcela v pořádku.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Mladší školní věk
Velkým mezníkem v životě dítěte je nástup do školy, který bychom v jeho zájmu neměli nijak uspěchat. „Děti jsou dnes nezralejší než bývaly a mnohdy může odklad školní docházky jen prospět,“ míní dětská psycholožka. Překvapivě i malé děti dnes hodně ohrožuje stres, zejména jsou-li přetíženy, ať už proto, že mají ambiciózní rodiče, kteří je dají do pěti kroužků najednou, nebo z důvodu, že šly do školy předčasně či jsou „přepodnětované“. Výjimkou nejsou ani dětské deprese, které se ale projevují jinak než u dospělých. Ztratí-li dítě zájem o činnosti, které ho bavily, začne mít třeba problémy s prospěchem, straní se kolektivu, je nápadně vzteklé a stěžuje si na bolesti břicha a hlavy, je vhodné poradit se s psychologem.

Může to být autismus?
Rodiče by měli zpozornět, pokud dítě není schopno očního kontaktu, zásadně si hraje samo, používá věci zvláštním způsobem, nemluví nebo se vyjadřuje podivně, třeba stále dokola opakuje jedno slovo. Jednou z forem autismu je tzv. aspergerův syndrom, který bývá někdy nesprávně považován za hyperaktivitu. Dítě s tímto syndromem si nehraje běžným způsobem, má hodně specifické zájmy – třeba ho zajímají jenom vláčky nebo vykazuje geniální znalosti ze zeměpisu, je živější, neklidnější, neumí si hrát s vrstevníky, kterým nerozumí, má problémy s běžnou sociální komunikací, může být i agresivní. Nesnažte se to zvládnout sami. Autistické dítě ani jeho rodiče se bez pomoci odborníků neobejdou.

Není mé dítě hyperaktivní?
Typické hyperaktivní dítě začne být už s prvními krůčky k neuhlídání. Stále někam utíká a padá, má drobné úrazy. Ve školce se takové dítě projevuje tak, že si neumí hrát s ostatními dětmi, provokuje je, je neklidné a zejména se nedovede soustředit na nějakou činnost nebo hru. Působí jako zlobivé, ale na rozdíl od obyčejného zlobila nedovede hyperaktivní dítě přestat a „zlobí“ neustále. Nedovede si prostě pomoct. Máte-li podezření na tuto poruchu, je vhodné jít jeho chování zkonzultovat třeba do pedagogicko-psychologické poradny, protože s hyperaktivním dítětem se dá dobře pracovat a naopak nevhodným přistupem rodičů nebo učitelů lze mnoho pokazit.

Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře