Ale ani pro většinu maminek není ukončení kojení žádná legrace, přestože v důsledku jim přináší jistou úlevu a často i šanci se konečně pořádně vyspat. Bojí se, aby svým malým „závislákům na prsu“ nezpůsobily psychické trauma, prožívají boj svých emocí se svým rozumem, a navíc čelí hormonálním saltům, jež taková změna přinese.
Uklidňovadlo a uspávadlo
V době, kdy zubaté batole zkušeně chroupe mrkev, suverénně si lžičkou samo dopraví do pusinky kousek masa a hravě zvládne i pití z hrnečku, není pochyb o tom, že k máminu prsu ho nežene hlad. Po roce, dvou nebo dokonce třech letech kojení už dobře ví, že když se přisaje, může mu celý okolní svět vlézt na záda, protože ono je právě teď v naprostém bezpečí máminy náruče. Není divu, že se toho nechce vzdát. Navíc, jak tvrdí odborníci, i po dvouletém kojení poskytuje mateřské mléko podstatné živiny. Přesto tohle všechno jednou skončí. V ideálním případě tehdy, až si prcek sám řekne dost. Jenže co je vám platná dobrá vůle i ochota se dál v noci budit a během dne vyhrnovat tričko, aby mrňous dostal svůj „moučníček“ – splátky hypotéky a návrat do práce nepočkají. Pokud potřebujete, můžete přirozenému odstavení ohleduplně a nenápadně pomoci.
Pomalu, ale jistě
Největší chybou je přestat ze dne na den. Takovou ztrátu „své jistoty“ nese dítko opravdu těžce. Ale když si akci včas naplánujete a vynecháte zpočátku jen jedno kojení za dva dny, dáte šanci pomalu si zvyknout jak svému drobečkovi, tak svým prsům, protože se zmírní tvorba mléka. Postupně, podle toho, jak bude dítě změny snášet, ubírejte další denní i noční kojení. „Usínací“ dávky, které bývají pro většinu dětí nejdůležitější, opouštějte až nakonec. Maminky, které mají tuto nepopulární záležitost už za sebou, ve shodě s odborníky doporučují vynechat nejprve jedno denní kojení, které snadno nahradíte svačinkou nebo pitím z hrnečku. Některé děti potřebují především samotné sání, těm pak pomůže hrneček s víčkem a malými otvory, v krajním případě dudlík nebo lahvička se savičkou.
Mazlící přídavek
Jiné děti zase na kojení nejvíce oceňují blízkost a tělesný kontakt s mámou. Ty uchlácholíte vydatnějším mazlením, povídáním, společnou hrou. Šárka z Prahy svého skoro dvouletého Davídka trpělivě chovala, kdykoli se v noci vzbudil a dožadoval se prsu. „Čajíček odmítal, zato chování, pusinkování a tiché zpívání naší oblíbené ukolébavky zabralo. Čekala jsem, že to nebude lehké, počítala jsem s tím, že několik nocí bez kojení bude peklo, ale podařilo se mi vydržet a zvládnout dvakrát třikrát za noc ,uchování‘ a ,umazlení‘ až do jeho usnutí. Pátý den stačilo Davídkovi už jen hladit ručičku v postýlce a broukat a do měsíce byl s kojením konec úplně.“
Marušce z Pardubic se zase vyplatilo své skoro tříleté Emičce, která se kojení dožadovala hlavně ve dne, vysvětlit, že mlíčko je jen pro miminka, ale že „velké holky“ si místo kojení v postýlce vyprávějí pohádku, nebo vzpomínají, co spolu celý den dělaly, nebo plánují, do čeho se pustí po spinkání.
I taťka pomůže
Dohodněte si pomoc. Nemusíte shánět kojnou, stejně by ji vaše batole zřejmě nepřijalo. Stačí, když zasvětíte partnera nebo jiného člověka, na něž je dítě zvyklé. Ti vám mohou během dne dopřát spánek „do zásoby“, když se postarají o dítě nebo domácí práce. Nebo vás mohou zastoupit při nočním chlácholení a dítku podat lahvičku a vysvětlit mu, že maminka je unavená a musí spinkat. Mazlit se s děťátkem a vyprávět pohádku nemusíte přece jenom vy. Dítku postačí pocit bezpečí v milované náruči – třeba taťkově.
Co ještě zabírá?
Každé dítě je originál a každý vztah matky a jejího dítěte také. Proto se nedivte, když osvědčená metoda vaší kamarádky vám osobně nevyhovuje. Podle MUDr. Anny Mydlilové z Laktační ligy je mnoho důvodů, proč jedno dítě může vyžadovat kojení déle než druhé. Jedno může mít velkou potřebu sát, jiné zase vyžaduje tělesný kontakt. Další může mít nerozpoznanou alergii či fyzický problém. Některé dítko upřednostňuje ranní nebo večerní kojení před nočním a obráceně. Proto pečlivě sledujte reakce svého dítka při každé změně a přizpůsobte mu postup odstavování. Nechce-li se vzdát denního kojení, začněte vynechávat noční a v denním pokračujte. Vodítkem vám mohou být i vaše prsa. Je pravděpodobné, že dítko snese lépe vynechat tu dávku, pro kterou se vám prsa nalévají nejméně. Dobré je také vyhnout se místům, která dítku kojení připomínají, a než přijde obvyklá doba kojení, dejte mu náhradní potravu nebo nabídněte zábavu, která odvede jeho pozornost.
Nemoc – sabotér
Počítejte s tím, že dobře postupující odstavování může zhatit situace, kdy dítě není ve své kůži. Je-li například nemocné, může vyžadovat kojení mnohem intenzivněji než normálně. Neděste se, nic není ztraceno. Dítku dopřejte, co vyžaduje. Usnadníte mu uzdravování a k odstavování se vrátíte, až to bude mimčo lépe snášet.
Názor odborníka
MUDr. Anna Mydlilová z Laktační ligy vzkazuje Soně:
Příběh Soni a Aničky
"Nezklamu svou holčičku, když půjdu do práce a ona do školky a skoro celý den bude bez jejího oblíbeného mlíčka?“ ptala se sama sebe i odborníků naše čtenářka Soňa Kelnerová z Kadaně. A měla ke svým starostem oprávněné důvody. Protože žily s Aničkou od jejího narození samy, z praktických i citových důvodů si brávala dcerku do postele, a ta si navykla na usínání u prsa. Navíc Aničce moc „nejely“ příkrmy, a tak byla až do desátého měsíce plně kojená a ani teď, když už se jí blíží třetí narozeniny, jídlu moc nedá, zato od mámy saje moc ráda. Kdyby se neblížil konec rodičovské dovolené a nástup do práce, asi by Soňa zatím odstavování neřešila. A proč taky, jak tvrdí lékaři, každá dvojice to má nastavené jinak, každé dítě dozrává pro odstavení v jiném věku. Koneckonců ani tří- nebo dokonce čtyřleté kojení není neobvyklé, ani na škodu. „S kojením bych nemusela hned skončit úplně,“ píše Soňa. „Od večera do rána budeme stejně spolu, a já doufám, že Aničce časem dojde, že už mlíčko z maminčina balení ,nemusí‘. Ale trápí mě, že přijde o to polední kojení a občasné ,uklidňující‘ kojení během dopoledne či odpoledne. Nechtěla jsem mít nekojené dítě, to se mi podařilo, v jednom roce jsme na sebe byla pyšná, že tak dlouho kojím, a už je to další více než rok a já si stále říkala, že do nástupu do školky už asi přestaneme. Jenže teď, když se to blíží, tak hledám varianty, jak neublížit dcerce, ale ani sobě...“
Co na to odborník? MUDr. Anna Mydlilová z Laktační ligy Soně vzkazuje: „Určitě se v první řadě pochvalte, že jste vydržela kojit tak, jak je doporučováno i Světovou zdravotnickou organizací – dva roky i déle. V ideálním světě by děti byly kojeny tak dlouho, jak ony chtějí. Kojení není jen zdroj výživy, ale představuje specifický partnerský vztah mezi matkou a dítětem. Během kojení se vyvíjí jedinečný pufrující systém (uklidňující; pozn. red.), jenž chrání maminku před výkyvy nálad. Dokonce se ví, že toto mateřské chování má hluboký a dlouhodobý účinek na potomky až do doby dospělosti. Věk odstavování se u jednotlivých dětí liší stejně jako věk, ve kterém dosahují určitých vývojových schopností (kdy se naučí chodit, vyrostou jim první zuby atd.). Jedno dítě se může přirozenou cestou odstavit před dosažením druhého roku, zatímco jiné až po třetím roce. Přirozené odstavování umožňuje dítěti, aby rostlo a vyvíjelo se svým vlastním tempem.
Jestliže vám osobně i dítěti kojení vyhovuje, nevidím důvod, abyste to měnily. Přirozené ukončení je pro dítě tím nejlepším. Je i z fyziologického hlediska výhodnější pro kojící maminku, protože hormonální změny, ke kterým po ukončení dochází, nejsou tak prudké. Školky se obávat nemusíte. Anička to bez kojení ve školce krásně zvládne, jako většina dětí. Musíte však počítat s tím, že doma pak bude vyžadovat kojení častěji.“