Od narození bez plen? Ano, jde to…

Když se miminko narodí, dostane plenku, které se zbaví, až když začne chodit na nočník. V poslední době ale přibývá rodičů, kteří svým dětem plenky nedávají vůbec. Že to není možné? Ale je, pokud se řídí bezplenkovou komunikační metodou.
Od narození bez plen? Ano, jde to…
„Důvod byl prostý. Nechtěla jsem zatěžovat naši planetu kily odpadu, který se navíc nerozkládá. Takže jsem zvolila bezplenkovou metodu a jsem velmi spokojená,“ vypráví o důvodu svého rozhodnutí diskutující maminka s nickem Cool. Další diskutující se připojuje: Baboo se přidává: „I já jsem metodu vyzkoušela a je to super. Naučíte se lépe rozumět a komunikovat se svým miminkem, nemusíte se zaobírat plenami, prostě bych neměnila…“ Ostatní maminky se přidávají se svými dotazy, protože trend bezplenkové metody je sice na vzestupu, ale dosud se o ní tolik neví. A přitom nejde o nic nového nebo neobvyklého. To jen v Evropě jsme zapomněli na doby, kdy plenky nebyly…

Bezplenková metoda, nová metoda? Nikoli…
Kořeny komunikační bezplenkové metody jsou v tradičních kulturách v Africe a Asii. Matky tam nosí své děti v šátku a v případě potřeby je vytáhnou a nechají je vyčurat na zem.
 
Bezplenková metoda vychází z předpokladu, že stejně jako dokážeme vyslyšet takové potřeby miminek jako je hlad nebo žízeň, můžeme také vypozorovat, kdy chce miminko vykonat malou nebo velkou potřebu. V civilizovaném světě maminky nabídnou dítěti klasické WC, nočník nebo umyvadlo. Signály, na které musí být taková matka citlivá, jsou: náhlé ztichnutí, nebo naopak zrychlené pohyby, otřepání se, hlasité tlačení anebo přestávka v kojení. Dítěti můžeme pomoci například klidným ššššššš, která mu dá najevo, že „teď může“. Místo plenek nosí dítě klasické dětské kalhotky.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Jak na to
Neexistuje žádný zaručený návod, jak úspěšně tuto metodu praktikovat, předpoklady má ale snad každé zdravé miminko. To je dáno jedním z mála zbylých pudů, které máme společné se zvířaty, totiž být co nejkratší dobu v kontaktu s vlastními výměšky. Používáním plínek se tento pud otupí a „nově“ se vytváří přechodem na nočník po určité době strávené čůráním a kakáním do vlastního oblečení. Budete tak vlastně dělat jen to, co je přirozené. Trochu těžší bude zpočátku snažit se vyjít vstříc potřebám dítěte. To ale jen do té doby, než si najdete „společnou řeč“ a porozumíte všem signálů. Vedlejším pozitivem bezplenkové je pak finanční úspora, protože nebudete muset kupovat tolik plenek.
 
Čím dříve po narození se začne, tím je větší pravděpodobnost, že najdete s děťátkem „společnou řeč“ a poznáte, kdy hlásí, že potřebuje čůrat nebo kakat. Metoda ovšem nefunguje tak, že by miminko zůstávalo pořád bez plínek. Důvodem je to, že ne vždy můžete (nebo stihnete) donést nočník, nad kterým dítě podržíte, což se týká hlavně noci nebo okamžiků, kdy miminko nedá dostatečně najevo svou potřebu. Takže samozřejmě zejména v počátcích můžete plenky používat. Vaše zlatíčko se tak učí, že plenka slouží jen „pro jistou“, ale správné je vyměšovat do nočníčku a mít stále suchou plenu.

Přes den to jde, ale co v noci?
Ve dne lze ještě zvládat naslouchat signálům miminka a dávat ho vyčůrat či vykakat, jakmile si „řekne“. Jenže co v noci? Tato otázka trápí při rozhodování zastánkyně bezplenkové komunikační metody a je častým argumentem odpůrkyň tohoto výchovného zaměření. Tak vás teď trochu uklidníme. Čurání ve spánku se děje pouze v tzv. REM fázi, tedy ve fázi lehkého spánku, která se pozná podle zvýšené aktivity a změněné dechové frekvence. Miminka s sebou často zpočátku hýbají prostě tak, že vás vzbudí, vy je dáte vyčůrat a pak si opět lehnete. Zpočátku je samozřejmě dobré dávat na noc plenky, sem tam nějaká „nehoda“ asi přijde, ale není třeba se stresovat, je to normální a užívání bezplenkové metody to nenaruší. Čase se sehrajete natolik, že ani v noci nebudou čůrání problém…

Náš tip
Vše o bezplenkové komunikační metodě včetně zkušeností maminek a mnoha užitečných rad se dozvíte z knihy Bez plenky autorky Ingrid Bauerové. Vydalo nakladatelství DharmaGaia v edici Šťastné dítě.

Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře