Ochraňte své dítě před nebezpečím

Jaro je doba, kdy děti tráví venku stále více času. Věnujte velkou pozornost tomu, kde a jak si vlastně se svými kamarády hrají.
Ochraňte své dítě před nebezpečím
Hlavní příčinou úmrtí malých i větších dětí jsou úrazy. Svět dospělých je pro ně složitý a komplikovaný. Děti neznají souvislosti, chtějí si vyzkoušet něco nového. V jejich okolí na ně čeká spousta nástrah. Mnozí dospělí se snaží ochránit děti od mikrobů a bakterií, přitom to nejhorší, co může děti ohrozit, je vlastně jejich neopatrnost.

Neúprosná čísla
Každý den se u nás zraní více než 800 dětí. Každý rok zemře v důsledku úrazu 300 dětí, na 3000 je postiženo, 30 000 dětí je hospitalizováno a 300 000 ošetřeno. V České republice umírá v důsledku dopravní nehody téměř 42 procent všech dětí do 15 let, které utrpěly úraz. Podle statistiky ÚZIS z roku 2001 zemřelo jen v roce 2001 v důsledku dopravních nehod 165 dětí ve věku 0 až 19 let, v důsledku nějakého pádu 16 dětí, kvůli náhodnému utonutí 30 dětí, v důsledku napadení 16 dětí, celkem pak 343 dětí. Úrazy mají na svědomí 46 % úmrtí, nemoci 44 % úmrtí. Zbývajících deset procent tvoří napadení a sebepoškození.
 
Obdobná čísla platí i v Evropské unii. V celé Evropě připadá 48 % úmrtí na dopravní nehody, utonutí tvoří 11 % usmrcení, pády 5 %, otravy 2 % a požáry 5 %. K nejhorším nehodám dochází při chůzi či jízdě na kole v blízkosti bydliště na klidnějších silnicích, kde je malý provoz. Když vyloučíme experimentující děti nad 15 let, nejvíce hrozí úrazy předškolákům. A za mnohé z nich mohou rodiče. Rodiče mohou ovlivnit, kde si děti hrají. Neměli by je pouštět třeba na hřiště, kde je pod prolézačkou jen asfalt nebo udusaná hlína. Obzvlášť nebezpečné jsou třeba kovové kulaté konstrukce, které se točí a děti mohou spadnout („zeměkoule“). Nebezpečné jsou ale třeba také bundičky se šňůrkami, které mohou uvíznout v konstrukci skluzavek a jiných herních prvků. Rozhodně by neměli rodiče pouštět ven předškoláka jen v doprovodu o něco staršího sourozence. Přesto se bohužel po sídlištích občas potulují i malé dětí bez dospělých.

Co si dítě myslí
Jen si to zkuste. Přikrčte se za stojící automobil, abyste měli výšku 110 až 140 centimetrů, a chtějte přejít silnici. Jaký máte rozhled? A to není všechno. Děti nejsou jen zmenšení dospělí, ale vnímají zcela jinak. U těch malých do 7 let převládá egocentrické myšlení. Co to znamená? Dítě si myslí, že jeho vjemy se přenášejí na ostatní osoby. Schované za autem uvidí třeba přijíždějící auto a myslí si, že ho jeho řidič také musí vidět. Nevidí. n Dítě nedokáže odhadnout vzdálenost. Na vině je schopnost hloubkového stereoskopického vidění, která se vyvíjí až po desátém roce. Dítě si totiž myslí, že velká auta jsou blízko a malá že jsou vzdálenější. Dítě nedokáže odhadnout ani rychlost přijíždějícího auta a co více: má potíže rozlišit jednoucí auto od stojícího. Takže je zcela jasné, že nemůže odhadnout to, čemu říkáme brzdná dráha.
 
Zorné pole dítěte je až o 30 procent menší než zorné pole dospělého, některé nebezpečí nevidí a ani na ně nemůže reagovat. Pokud pětileté dítě zareaguje, je třeba počítat s dvojnásobnou dobou než u dospělého. Například mu spadne míč do vozovky. Přijíždějící řidič si myslí, že jej dítě vidělo a zastaví se. Ne, vběhne pod kola auta.
 
Dítě má i o 10 decibelů menší schopnost zvukového vnímání. Neumí spolehlivě rozlišovat zvuky v silničním provozu a neumí ani určit směr, odkud přicházejí.
 
Dítě si všímá mnoha věcí současně a neumí cíleně zaměřit pozornost. Těká od jednoho předmětu k druhému. Vnímá některé podněty z okolí izolovaně a není schopno je spojit do celků. Geometrické tvary, které jsou podstatou značek, dítě rozlišuje zhruba od čtyř let. Nezná pravidla silničního provozu, a když už ano, nedokáže je správně použít.
 
Když jako řidiči uvidíte malé dítě a dítě, které se drží matky za ruku, mělo by vám výstražně v hlavě bliknout „POZOR“. Dítě se jí může kdykoli vytrhnout a vběhnout do silnice.

Učte je přecházet
Děti do 5 let se opravdu nedokáží s provozem na silnici vypořádat. Nikdy je nepouštějte ven samotné ani s doprovodem staršího sourozence. Nenechávejte je hrát si na chodníku nebo na silnici. I těm malým neustále opakujte, že je třeba se před přecházením nejprve rozhlédnout. Upozorňujte je, že někdy auto vjede i na chodník. Pěti- a šestileté děti můžete učit příkladem. Vysvětlete jim, jak přejít silnici, a nechte je, ať vás pak přes ulici převedou. Děti v tomto věku nejsou schopné přejít samy. Ve věku 7 do 9 let trénujte s dítětem přecházení přes ulici. Až si budete jisti, nechte je, ať si zkusí přejít známou klidnější silnici. Pozor: tyto děti stále mají problém s odhadem. Poučte je, že i když mají zelenou, musí se rozhlédnout, nesmí následovat ostatní, protože jsou na přechodu samy za sebe. Řekněte jim, že i když je na přechodu pouští auto, může se odjinud přiřítit jiné, které nezastaví. Starší děti stále poučujte o bezpečí na silnici a cvičte je v odhadu vzdáleností.

Bezpečně v autě
Každý rok zemře v důsledku dopravních nehod celá jedna školní třída dětí. Co můžete sami pro větší šanci na přežití svých dětí udělat? Vždy i při cestě na tři minuty ke školce upínat děti do bezpečnostních sedaček. I když jsou následky při nehodě v padesátikilometrové rychlosti katastrofální a neslučitelné se životem, bohužel jsou stále v autech vidět děti stojící volně mezi sedadly. Děti do 12 let a do 150 cm musí být upoutány v autosedačce, u těch starších jsou třeba bezpečnostní pásy. Používejte sedačku odpovídající správné věkové a váhové skupině. Schválené sedačky mají štítek s písmenem E a normou R 44. Dítě v autosedačce má skoro 70% šanci přežít nehodu oproti tomu, jež v ní není. Zkontrolujte, zda máte ve správné poloze bezpečnostní pojistku na dveřích. Když už necháte dítě samotné na chvilku v autě a je to opravdu nutné, zatáhněte ruční brzdu, vyndejte klíčky ze zapalování a zařaďte rychlost. Když couváte, mějte dítě raději v autě. A pozor na cizí děti. Pokud budou za autem, neuvidíte je.

Opatrně na kole
Stále se nedoceňuje nutnost používání přileb, i přestože mohou dětem zachránit život. Hlava je velmi křehká. S helmou lze předejít 83 procentům fraktur lebky a téměř polovině poškození mozku. Děti občas dokáží na kole neuvěřitelné kousky. Obzvlášť přeletět řidítka může být osudné - dochází nezřídka ke zlomeninám krčního úseku páteře. Podle lékařů zranění z kola vypadají trochu jinak než z bruslí. Jsou z větší výšky, a proto hrozí ošklivé úrazy hlavy. Většina úrazů dětí se stane na vedlejších silnicích, v okolí hřišť. Dbejte na to, aby měly helmu neustále na hlavě – i na lesních cestách. Na kole se smí jezdit bez doprovodu od 10 let. Nosit helmu je potřebné a mělo by to být i běžné. Jděte dětem příkladem. Než vyjedou na kole, kontrolujete s nimi, zda mají funkční osvětlení a odrazky, dvě nezávislé brzdy, zvonek? I nejmenší dítě by mělo vědět, co se stane, když mu spadne řetěz nebo když prudce zabrzdí. I na skateboardu a kolečkových bruslích by měly být přilba, chránič a rukavice samozřejmostí. Co se u nás nenosí, je jinde samozřejmostí. Například v USA jezdí v přilbách i tříleté děti na tříkolce. Ve Švédsku jsou tyto pomůcky tak zažité, že spíše je v centru pozornosti ten, kdo je nemá. Přilba by měla být samozřejmostí nejen v létě, ale i v zimě, na bruslích, saních, lyžích.

A co zahrada?
Stejně jako je doma znám syndrom nedělního odpoledne (dítě se při nepozornosti dospělých polije vařící kávou), mají zahrady také svá nebezpečí: grily a nechráněné bazény. A rozhodně nestačí bazén jen hlídat, měl by se bezpečně oplotit. Zabezpečte proto všechny bazény, studny a sudy s vodou, žumpy. Popáleniny od grilů na dřevěné uhlí nebo na propan-butan patří k nejhorším. Už vůbec nenechávejte děti bez dozoru u ohýnku při opékání vuřtíků nebo při pálení listí. A pozor na dílnu a garáž. Děti se nesmí dostat k cirkulárce, sekačce na trávu, sekyrám a všemu nářadí, které je sice může lákat, ale i vážně ohrozit. Nebezpečné jsou i pády ze stromů a u větších dětí skoky do vody. Kromě toho dávejte pozor, aby dítě nejedlo kytičky a bobule z keřů. Pozor na jedovaté plody a rostliny (např. pozor na podobnost vraního oka čtyřlistého a rulíku zlomocného s borůvkou, jeřabiny s rybízem). Jedovaté jsou i: břečťan, zlatý déšť, ocún, konvalinka (i voda z vázy s konvalinkami je smrtelně jedovatá), rhododendron, petrklíč, blatouch bahenní, tis, oměj, Áronova hůl, bolehlav, blín, koukol polní, náprstník, durman.

Důležitá prevence
Kromě toho, že budete dávat pozor, kde si vaše děti hrají, zda jsou skutečně na hřišti a ne u silnice a zda je toto hřiště bezpečné a malé děti nebudete samotné pouštět ven, myslete na prevenci. Učte děti, jak se vyhnout a jak řešit rizikové situace. Jak mohou předejít zranění. Nemůžete je připravit na všechno, ale můžete je cíleně připravovat na situace, které mohou venku nastat. Je třeba, aby si zvykly, že na kolo se bere automaticky přilba, že se nechodí s nikým cizím apod. Bezpečnostní návyky musíte trénovat vytrvale a dlouho. Ne až tehdy, když dítě půjde poprvé samo ven nebo když začínají druhý den prázdniny. Pro děti, které už chodí samy ven, musí být samozřejmé, že mají natrénováno bezpečné přecházení přes ulici, přijdou přesně domů anebo se ozvou, že přijdou za půl hodiny. A když už se něco přihodí, je nutné znát důležitá telefonní čísla. (Hezkou básničku se např. děti učily v rámci akce Dětství bez úrazů: „150 hasiči, oheň jenom zasyčí, 155 - doktor jede hned, 158 znám, policii zavolám.“) Obejdete-li se bez básničky, stačí se spolehnout na jedno číslo tísňového volání: 112. Větší dítě naučte telefonovat: vytočit číslo, říci jméno, místo, telefonní číslo a říci, co se stalo. Není ani od věci s dětmi oprášit hru „Co když…“. Co když ti spadne míč na silnici? Co když v kuchyni hoří a maminka si odskočila na nákup? Co když tě někdo chce odvléci do auta? Co když u tebe zastaví auto a ptají se tě s mapou na cestu? Co když tvůj pes vletí do vozovky? Pomocí této hry budou mít děti větší sebedůvěru a budou se moci spoléhat samy na sebe – že si v nebezpečných situacích budou vědět rady.

Nepodceňujte zdravotní problémy
Jen popáleninu menší než dlaň můžete léčit sami. S větší musíte do nemocnice. Ihned ji opláchněte studenou vodou. Nikdy žádnou mast. Pokud dítě upadne do bezvědomi, třeba jen na pár sekund, dítě se dusí i po odstranění překážky, má neobvyklé příznaky, přestane dýchat, volejte ihned rychlou záchrannou službu! Krvácení musíte zastavit. Drobná poranění zvládnete sami. Při krvácení z tepny tiskněte ránu, můžete použít i pryžové škrtidlo, ne víc než 20 minut. Zavolejte pro jistotu rychlou záchrannou službu!

Rady
Je-li dítě v bezvědomí, zkontrolujte, zda dýchá. Pokud dýchá, postarejte se o vše, co by mu mohlo v dýchání bránit, položte je do stabilizované polohy.
Jestliže dítě nedýchá, musíte dostat vzduch do plic, aby nedošlo k poškození mozku. Obraťte je na bok nebo si je položte břichem na klín, prozkoumejte ústa, zda tam není překážka. Dejte pozor, aby nezapadla hlouběji. Udeřte dítě rukou mezi lopatky. Pokud je překážka odstraněna a dítě nedýchá, začněte s dýcháním z úst do úst. Jestliže nenahmatáte pulz na krční tepně a neslyšíte srdce, zahajte nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání z úst do úst: ukazovákem a prostředníkem stlačujte hrudník a vydechujte jen obsah svých úst. Jestliže srdce pracuje, pokračujte v umělém dýchání, dokud nezačne dýchat samo. Pak jej uložte do stabilizované polohy.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře